Břežanská osma se zase povedla, letos jsme se Šemíkem nastupovali bez zdravotního handicapu a naplánovali si jednu "osmu" za 31 minut. Hned po startu se o tempo začal starat rychlík ze Žižkova, jel pro mě neskutečný kule a nechtěl ani moc střídat, já totiž jen spíše visel a tiše trpěl a říkal si, jestli toto vydržíme, tak potěš :-) ... za Velikou Vsí pod prvním magneťákem ukazoval budík průměr málem 45km/hod., cestou nás nabudil jeden milý řidič, který nás osvěžil sprškou z ostřikovačů a pak na horizontu fotící Rainy v koruně stromu - díky. Stoupání jsme dřeli co to šlo a navzájem na sebe řvali, byli jsme v tranzu, ohlídané zatáčky regulovčíky jsme projížděli na hraně a v cíli prvního kola jsme si mohli říci, jo vypadá to dobře, čas někde kolem 00:31:10 a jelo se dál, já se konečně trochu rozjel a tak jsem byl rovnocenným spoluhráčem na rovinách, v kopcích jsem měl mírně navrch, ale musím smeknout před Šemíkem, který krásně visel ... když jsme zahlídli před sebou Jestřába s Hynaultem, tak adrenalin dostoupil vrcholu a cesta do cíle se proměnila v boj o každou sekundu, ještě dole pod posledním kopečkem jsme věřili ve vysněný čas, který ale na stopkách zlověstně utíkal, takže nakonec o 21 sekund jsme přetáhli svůj pobyt na trati ... ale nevadí, užili jsme si to vrchovatě, nechali jsme tam všechno a to je důležité ... Šemíku díky a za rok se zase těším ...