Hoši vracím se z oběžné dráhy Pluta zpět na zemi. Bylo to včera velký jako dlouho ne! Hned od samého rána, když mi Pája předával lassí až po umírání za Camrdovým hvězdným prskoletem u ateliérů v Hostíku poté co mi v Klánovicích na světlech odešlo koleno.
Zkusil jsem vsadit na jedinou kartu a to byl důvtip. Nejvíc jsem se bál, že nestihnu ráno otřít prach z kola a přijedu na zaprášeným nástrojem. Prach jsem otřel, Páju nabral. U záložny připravený vtípek s lassím. Pak už jen rozpomenout to zapomenuté a dát neděli na 600%. Snažím se trochu hlídat tepy. Ale jak se to dělá, to už jsem zapomněl úplně. Po Peruci už trochu tvrdne chleba - na kraji kedru nejde moc dobře ukousnout. Střední část bez kůrky mi moc nechutná. Ale hanba by mi fackovala zalízt dozadu, když jsem to kolo ráno otřel. Až za Karlíkem v Dubči jsem si zalezl, chytil se šlatru a on mě dotáhl do ateliérů. Doma chvíli pohoda, ale pak tělo plné benzínu jako po návštěvě doktora Mengeleho. Teplá vana. Jedno rajče, polníček, snickers, kofola v litrech. Toť vše, víc tam nedám. Začínám se klepat. Lezu do postele, vrtím se tam jak s malárií. Myslím na Bobka, jak ho s ním spurtuju kdesi nad Mělníkem.
Mraveneček ale už ve 23:00 tancuje nad pánví aglio oilo a myslím na tu tlupu nedělních vobjížděčů. Být sobota šel jsem to dojet do baru...
Důvtip nade vše! Jste neskutečný koně, všichni od Brandýsa až po Prahu!