Tak to mame za sebou uf. Rytirov je hezke misto, ale zase az za rok. Rano jsem se rozhodnul kvuli odpoledni akci jet autem do Brandejsa, kde uz cekala mensi skupinka. Přivítaní, foto a uz se jede. Cesta tam poklidnym, az loudacim tempem. Nejel Camrda a Malina, tak to cele bylo takove pohodove. Na kopecky za Litomericemi nikdo nenastupuje, asi starnem. Presto radeji jedu dopředu, abych se mohl prosivat dozadu. Ve sjezdu dojizdime kohosi na tyrkysovem skripajicim Texasu. Pan se ma docela k svetu, tak na nej ze srandy houknu, at se sveze vzadu s námi. Po dalsich asi 15 km mam pocit, ze mi skripe retez, tak hledam kde a on vzadu zase ten vehikl. Pan si nas v pohode sjizdi, nakonec Bobek zjistuje, ze je to byvaly zavodnik, tusim p. Novotny. Smekam, je to dnesni hrdina dne. Usti, pumpa, a uz valime pod kopec. Odbocujem, necekam az mi to ujede a nasazuji ustalene tempo. Ty howada Kolikac s Dremerem jdou pres, pozdeji i nezmar Bobek. S Bobkem udrzuju kontakt, ale namam ambice ho dojizdet, domu je to jeste kus. Nahore mi pocukava ve stehneh, chtelo by to lehci prevody.
Foto u kasny, a uz to lameme dal proti kopci. Nohy uz nejsou uplne fresh, ale co naplat. Nalada se uvolnuje, bohuzel i jizdni utvar, nikomu se moc tahat nechce, tak se chvili jede lajna a pak vselijak. Nasleduji pekne sjezdy, pekne udoli, supr asfalt, Euforie, trocha skadleni. Ve Steti pumpa, a pak uz jen ubijejici rovina. V Melnice se demokraticky usneseme, ze Bobkostenu nepojedem, presto Bobek neleni a honi se pod zamkem s mladochem.
Pak uz stara pisnicka, par spic par haku, odděluje se Praha, ja s Polabaky zpet k autu. Cestou jsem si uvedomil, ze stejne nemam v aute sedacku pro dceru, takze musim domu. Cela operace tak trochu ztratila smysl, mohl jsem si usetrit praci s nakladanim kola a jet hezky po ose. Paradni vylet, Kolikac je zvire, Dreamer vlastni kategorie. Bobek nezmar, Mlhos se lepsi, asi zase budem jezdit spolu. HonzaB smekam, ja na zimaku ani nahodou. Celkove ctyri hvezdy z peti, uspinil jsem si kolo.