Za blbost se platí aneb všechno zlý je k něčemu dobrý
Mnichovice byl můj letošní 3. plánovaný závod, ale 1.dojetý ikdyž ne úplně bez komplikací.
Na maratón na Grand Canarii jsem měla horečku, tak jsem se jen flákala na vyjížďkách. 50Český Ráj jsme měli krásně natrénovaný (Mlhoš je poctivka a má rád, když si trať projede předem - což má spoustu výhod), ale v prvním sjezdu mě sejmul chlápek, který v cíli měl čas kolem toho, na co bych cca jela já, s odřenou a naraženou rukou, prasklou helmou a bouchlou nábou jsem po 30minutách nandávání zadního kola ztratila motivaci a závod nedojela.
Z Posázaví jsem měla trošku hrůzu - spousta lidí, pár sjezdů a psychický blok z Českého Ráje.
V neděli jsme s Mlhošem a Zátopkem vyrazili do Mnichovic projet si trať a zjistit její úskalí. V každém i sebemenším sjezdu jsem se klepala jak drahej pes a říkala si, jestli mám tohle zapotřebí... Když přišel tunel, ve kterým nebylo vidět lautr nic, byla jsem přesvědčená, že tohle fakt nemůžu ve zdraví přežít :)
Náladu mi výrazně vylepšila horní, sakra rychlá pasáž za Černýma Voděradama.... Konečné rozhodnutí bylo, pojedu, ale opatrně, další úraz mi za body nestojí... :) V tomto duchu jsem nabrífovala Marťasku a Mirindu, takže chudáci holky měly informaci - je to rokenrol, těžký sjezdy, hnusný tunel, fakt mazec... :)
1.5. jsme načas dorazili do Mnichovic, spousta známých tváří, slušná atmosféra, hafo jezdců a má paranoia z prvního sjezdu se začala paradoxně zvyšovat...
Po váhání, zda jet v krátkým nebo dlouhým dresu, jsme byli skoro ready a v tom nás Mlhoš zaskočil otázkou, proč na parkovací louce není ani noha... Po chvilce dohadování a stresování jsme uslyšeli 3-2-1- START a věděli, že start není v 11, ale v 10 a že čísla opravňující nás stoupnout si kamkoli, nám jsou platný jak mrtvýmuzimník...
(Jak celá ta minela vznikla, psát nebudu, neb tak učinil Mlhoš - jen na svou obranu dodávám, že jsem netvrdila, že se startuje v 11, jen že se ASI startuje v 11 a že si to ověříme v propozicích, což nikdo z nás neudělal, ani já ne, takže beru vinu na sebe :)).
Vyrazili jsme stíhat dav, "nevšímali" si udivených diváků, pokřikujících na nás, že už se jelo... pod prvním kopcem jsme dostihli poslední z posledních a tím pádem i dav, krásný pársetmetrový mírně technický výjezd jsme pochodovali cca 15minut, pár míst jsme, všichni 3, stáhli chůzí rychlejší než ostatní a prodíráním se davem...
Světe div se, první sjezd jsem přežila, ani nevím jak, nikdo mě nesestřelil a sebevědomí bylo zpátky a začala stíhačka... Tunel byl osvětlený, sice spoře, ale byl, nikdo v něm přede mnou nelehl... všechny brody byly úplně v pohodě (ale to my, co trénujeme v Zahořanech, kde jich je 15, máme zmáknutý :)), dlouhý výjezdy úplně parádní a sjezdy se daly přežít bez ztráty květinky.
Na občerstvovačku na Ondřejově jsme se přetahovali o pozice s partičkou starších pánů, oni mě šmikala z kopce, já je do kopce. Občerstvovačku jsem vynechala, jen do sebe hodila 1gel (ještěže jsem si ho hodila do dresu, ráno jsem nějak nestíhala snídani s tím, že do 11hod času dost :)), tím jsem poodjela "starým pánům" a začala spanilou jízdu. Po "lebkovém" sjezdu už čekala jen rychlá část, ve výjezdu do Voděrad jsem si mazala chlapy na chleba, taky tam zbyli jen ti, co jim došlo, nebo neměli najeto, ostatní dávno popíjeli pivko v cíli... a těšila se, že na rychlých lesních cestách se někoho chytím a pofrčíme... chyba lávky... frčela jsem, ale sama, velká placka, malý kolečka, zatavený nohy, 2.gel a modlila se, ať se někdo chytí a kousek táhne...
U Svojetic jsem dojela borce z CykloMorava, se kterým jsme střídali, tak jsem si řekla, teď můžu na krev, on mě kdyžtak odtáhne... ve výjezdu na Klokočnou na mě houknul, ať jedu sama... Jela a čekala, kdy se přeze mě začnou ve sjezdu valit pánové, dojel mě hubeňoučkej klučík, odmítl mou nabídku jet první v singeltrailu ( to se dost divím, protože zas takový technik já nejsem..) Pak nás čekaly jen 2poslední brody, výjezd ke kostelu a hadovitý sjezd po náměstí do cíle...
Průměrná rychlost nic moc.. průměrná tepovka 167.. zážitky nadprůměrné... poučení pro příště jednoznačné... ČÍST PROPOZICE :)
Kdybych byla bývala startovala včas a jela se závoďákama, nevypadala by tahle reportáž jako zpověď hvězdy...
Holčičí bedna, ke které jsem přispěla ze všech nejmíň, mi každopádně zvedla náladu, ale ještě větší paráda bylo setkání s ostatníma Šlapkama...
Na osobní shledanou se těší
Vendu