Vzdycky sezonu povazuji za uspesnou, pokud aspoň na jednom zavode udelam výsledek lepsi, nez v prechozich letech. Jenze ta letošní sezona se zacala fakt bidne. Časovky – totalni propadak, na hromadacich jen tak tak vyhnu cervene lucerne, marathony jezdim treninkove. Zavodu je letos mnohem min, tak víkendy vyuzivam k najizdeni kilometru a porad cekam na formu. Konecne na Posazavi zacinam mit pocit, ze to prichazi. Zlatak mne v tom utvrzuje. Tak ze by mohlo klapnout na Krusnotonu? Zas tam jsem uz loni udelal osobni rekord trati a ten se bude překonávat jen hodne tezko.
Krusnoton se letos opet posilil. Musim priznat, ze organizatorum se zrejme podarilo skoro nemozne: obsadit to uvolnene místo v dusich cyklistu po rezignaci Krale Sumavy. Zatím je to první podnik, kam dorazila tisícovka startujících a to nejen pravidelne zavodicich a trénujících, ale i cykloturistu, co rozhodnou jednou rocne vyzkoušet sve sily na tezke trati, prostě poskytnul to, cim dlouha leta byl Kral.
V den zavodu zima a mokre silnice, beru ¾ kalhoty a dres s dlouhym rukávem. Kratke rozjeti a 30 minut před startem jsem v Krupske. Po startu tradicne postupne propadavam do dalších a dalších skupinek, ale pod první kopec se celkem komfortně dovezu. Pod kopcem jsem o 5,5 minut drive, nez loni, ale to je zmenou trasu, ten najezd proste o 3,5 km kratsi. Tak ted uz vim, od ceho se muzu odpíchnout, az se budu porovnávat s lonskem. Celou cestu na nikoho necekam ale taky se ani nesnazim za kazdou cenu uviset v nejake skupince. Ale pokud s nejkym jedu, tak se spici navyhybam. Komari vizka se mi jede velmi dobře. Akorat se prehrivam, z brady mne kape pot. Asi jsem to s oblecenim prehnal. Nahore se naskok zvysuje na 6 minut. To by slo. Na prvním bufetu se stavim pro piti (zbytecne, mel jsem to vynechat) a mazu dolu. Tady mne zacina byt jasne, ze s oblecenim jsem to neprehnal, naopak se klepu kosou. Ale dal uz se citim docela komfortne, neni mi ani zima ani vedro. Ve stoupani na Mikulov poodjizdim skupince, nahore se mi naskok zvysuje na 7 minut. No, minuta k minute, ale zatím se dari stahovat. Dlouhou louku uz trpim, ale to asi všechny. Ale mam k dobru uz rovnych 10 minut. Piju, pokykam antikramp, ale krec mne stejne chyta jiz pokolikáté na stejne miste, hned v prvním brdku za Flájemi. Ale da se to prezit, jen chvili tocim „naprázdno“. Za Litvínovem uz se dostavam do vicemene setrvalého stavu. Jedu porad stejne tempo, takze pokud se vezu v nejake skupince, a ta trosku prida třeba přes horizont, tak nemam sanci se udrzet. A tak jedu, co muzu. Před posledním bufetem kriticky zhodnotim stav zasob piti a zda se, mi, ze by to mohlo stacit, tak vynechavam. Ono je tam plno lidi, třeba mne někdo dojede, a svezu se.
Na kopci v Lukove naskok se navysuje na 16 minut, na posledním vrcholku za Milesovym uz je to 17. Neuveritelny… I když… Na zbývajících 20 kilometrech jednu minutu ztracim. Ale jel jsem to sam, a taky mohlo jinac, nez loni foukat. V cili zlepseni skoro 16 minut, když 6 z toho odectu na vrub zkraceni trati, výsledek je nad ocekavani dobry. Takze zas sezona nebyla marna, zbytek uz mohu jen tak proflákat. Jen zas mam strach, ze v pristim roce takhle dobry cas uz nedokazu překonat. Ale na druhou stranu, priklad Pepina mam před očima :).