Už po loňském doběhnutí 1/2 marathonu jsem věděl, že se vrátím. Letos s tím rozdílem, že jsem chtěl pokořit 2. hodinovou hranici. S tímto cílem jsem začal pracovat na svém běžeckém tréninku už někdy v říjnu. Vůbec jsem neřešil délku, čas ani rychlost. Jenom jsem 5 měsíců pracoval na rozvoji základní vytrvalosti, hlídal si tep a běhal, běhal a běhal... a samozřejmě jezdil na kole a taky odpočíval. Teprve v únoru jsem přidal intervaly, trénoval dokonce 2x denně a čekal, co to letos udělá s časem. Celý týden před závodem jsem se snažil soustředit na to co přijde, tvrdě dodržoval životosprávu i spánek. Na závod mě doprovodila Martina s Matějem - své rodině díky - a za chvilku jsme už stáli na startu. Velká změna oproti loňsku (kde jsem byl já, Gejza a Aleš) byla ta, že jsme tam stáli já, Šemík a Iceman...někde v davu byl ještě Gejza a Mirek. Takže super účast!!!! Nějakým nedorozuměním jsme se zařadili na start hned za elitu a startovali s numerama 3081-83 skoro z první řady :))) Šebrle nám to odstartoval a běželo se. Už na Karlově mostě jsem ztratil kontakt s klukama, né že bych o to usiloval, ale prostě jsem běžel rychleji a čekal, že se možná potkáme. Přišlo mi, že běžím docela rychle, ale jistotu jsem získal až na 5 km, kdy jsem zjistil, že jsem už o 4minuty rychlejší, než mám ve svém rozpisu na 2 hodiny. Trošku mi k tomu pomohl Špidla, který běžel přede mnou a já sem ho prostě musel chtě nechtě vzít :) Po pátém km jsem v Karlíně začal řešit, jestli zvolnit, nebo to zkusit běžet porád stejně. To už jsem byl na Příkopech a tam tleskání tisíců lidí za zábranama a Rainyho hlas rozhodly, že mám běžet ještě rychleji :) Na 10km jsem byl na tom pořád dobře asi o 6 minut napřed. U Mánesa jsem záhled Diabla a brzy obdržel od Robina pití a tyčinku - kluci díky! - něco pojedl, popil a běžel dál. Na otočce v Nuslích jsem se povzbudil s protiběžícíma klukama, i když Iceman vypadal s MP3 trošku nepřítomně :)...a pak to přišlo! 14km krize jako sviňa! Jakoby mě někdo zabodl do pravého boku nůž a já s ním musel běžet ještě 7km. Bolelo to, né že né..v tomhle momentě mě pomohl svým povzbuzením Diablo - zase díky - a já to na Strakonický bohudík rozběhl :) Na 17km, jsem si ověřil, že mám stále komfortní čas, ale zároveň mě začaly ubývat síly. To už jsme kolem 19km vyhlížel Robina, který mně zase dodal sílu do posledních dvou km - Robine díky - a já začal věřit, že to dneska prostě dám. Poslední km jsem už běžel jako v tunelu..po nábřeží od ND divadla, jsem nahlas křičel: Martine, to dáš!!!!.. čímž jsem trošku děsil kolemběžící....a dal jsem to!...dal! 1:47:09!...více jak 15ti minutové zlepšení oproti loňsku. Odnesl jsem si medaili a k tomu velký ranec emocí, radosti ze sportu. Radost byla o to větší, že se 1/2 marathonu zůčastnily - a to velmi úspěšně - i další 3 Šlapky. Blahopřeju všem zúčastěným a děkuju všem kdo nás podpořil. Příští rok znovu a lépe!!!