Nevim, cim to je, ale k Beskydu se mi vždycky zlepsuje forma. Ne, ze bych jel nejak zavratne rychle, ale tou dobou uz mi ta jizda zacina vylozene bavit, proste rovnováha mezi drinou a požitkem se posouva na tu druhou stranu. Uz tyden před zavodem všechny sleduji predpoved počasí, slibuji nam dest a zimu. Ještě v kvetnu na Mamuta by mne to rozhodilo, ale ted jsem si jisty, ze mi nic pozitek z Beskyda nepokazi, ani hnusny počasí. Ale je fakt, za ta predpoved asi odrazila od ucasti většinu lidi z chvostu vysledkove listiny, takze musim pocitat s tim, ze dojizdet budu pokud ne uplne poslední, tak skoro poslední. Ale ona predpoved během tydne se upresnuje, a jak uz je to v letosnim lete zvykem, meni se smerem spise k mensi pravdepodobnosti deste. Nakonec v patek vecer nam dest slibuji az po 16 hodine, to uz se tim nemusim vůbec vzrušovat, akorát se muzu skodolibe posmívat Icenamovi, Dreamerovi a ostatním, které takzvane schluzdili a nechali si tenhle nadherny závod ujit.
Ono to počasí nakonec vyslo luxusni, tesne pod 20 stupnu a skoro bez vetru.
Rano si jedu omrknout sjezd z Kelcovskeho sedla. Je hodne prudky, plny sterku a jsou tam i odvodnovaci kanaly, to si při zavode musim dat bacha.
A jdeme na start. V prvním kopecku se to tridi podle vykonnosti, ale nahore a hlavne pak ve sjezdu se nam formuje docela pocetna skupinka. Jede se rozumně, cesta je sice uzka, ale podle mne bezpecna a cista, zda se mi skoro k nevire, kolik je podel ni cyklistu, co opravuji defekty.
Od zacatku stoupni na Konecnou uz si jen hlidam Lenku, u vrcholu se nam grupa rozdeli, a my zustavame v te mensi, jen 4 lidi. Coz je mrzute, pac vim, ze ceka na nas 20 km vicemene rovinky, a vetsi balik by se hodil. A tak nasazuji svůj jediny rychlostni interval v tomhle zavode a po minute a pul jsme v tom vetsim baliku. Rozhodne se to vyplatilo, az pod Vysny Kelcov jedeme pekne schovany. Tady uz skupina definitivně rozpadne, dal občas potkáváme nekoho z ni, ale spise sporadicky. Premyslim, zda tu stenu mam zkusit vyjet kolmo, ohlizim se, Lenka tlaci, tak to nejma cenu se huntovat, a taky slezu. Sjezd ze sedla je opravdu dost nebezpecny, a sjizdime to opatrne. Dal uz se jede po tradicni Beskydske trase, a tak trosku s obavami ocekavam každý další kopec. Zbytecne. Jede se mi porad dobře, do kopcu nasazuji komfortni tempo a pak nahore občas cekam na Lenku. Pokud kopec není prudky, tak to tam vyjizdime spolu. Kolem prehrady jedeme spolecne s parem holka-kluk ze stredni trasy, snazim se je presvedcit, at nejsou srabi a jedou s nami dlouhou. Marne. Mezi Smrckem a Pustevnami nekde mezi zhradkami a golfovym polem slysim vzady docela sposty vykrik (ukazalo se, ze holka vlitla do diry a prorazila obe kola). Smula, ale jedem dal. Tu Lenka mi ukazuje na zavodnika před nami a pta se, není to Misutka? Ze mel takovy podobny dres. Misutka? Co by tu delal, ten uz ma byt skoro v cili… Ale ukazalo se, ze Lenka se tu projevila, jako prava zena, která se vždy vsima jak je kdo obleceny. Dojizdime, a on je to fakt Misutka. A tady se stala naprosto neuveritelna věc, největší prekvapeni celého zavodu, a mozna i sezony: Misutka se stezuje, ze dvakrát píchnul a ujela mu dobra skupina. Chapete to?! Ještě jednou: Misutka se stezuje, ze mu ujela dobra skupina! Tomu teda rikam konverse, Misutka zmenil názor na cyklistiku! Konvertoval od individualni k tymove! Tak ho presvedcuji, at jede s nami a slibuji mu, ze v pripade dalšího defektu mu dam i svoji dusi, nebo lepeni. A opravdu jel celou cestu s nami, stridal, tahnoul, a pokud netahnoul, tak jel pekne za mnou, ale ne vedle. Neuveritlny… Hlava moje je na tom o něco lip, nez nohy, a celou trasu neskutecne uzivam. Akorat ta mracna se nad nami nejak podezrele stahuji. Ochlazuje se, a na vrcholu Bumbalky, presne podle predpovedi, zacina kapat a pak to prechazi v regulerni lijak. Ale co, to uz mame do cile jen 11 km z kopce. Obcas se ohlizim, kontroluji, zda Misutka a Lenka jedou, a slapeme dal. V cili se však zdesim: Lenka není. Chvilku ji vyhlizim, Misutka predpoklada, zda nahodou nelehla, když nas predjizdil kamijon. Okamzite se rozjizdime zpatky. Uz na ceste si v duchu rikam, ze Lenka, takova zkusena zavodnice, je vysoce nepravdepodobne, ze by se ji něco stalo ošklivého na tak jednoduchem useku. A po 3 kilometrech ji konecne vidíme. Zablokovalo se ji zadni kolo, musela zavolat Tomasovi, dovezl ji sve kolo a na nem dojizdi. Tak to je ten nejmensi problém, okamzite se mi ulevilo.
Při vecerni tiskovce se stava další neuveritelna věc: když si objednáváme tradičního pomarathonskeho ferneta, samozrejme nepocitam s Misutkou, pac dobře vim, ze nepije. A hele, on si to chce taky! Pro jistotu se ho ptam, zda uz dneska neucini ten poslední krok a nepozada predsedu o navrat do Slapek. Prej ne, zatím ne :).