Po závodě v Lesný mě Strejda přemluví, abych zkusil původně neplánovaný Beskyd. V týdnu před závodem se 2x rozjedu s Kolíkáčem, Icemanem a HonzouB po 100 km a hlásím se na dlouhou trasu. Počasí na sobotu v předpovědích vypadá deštivé, ale co se dá dělat, odjel bych to i za deště, takže v pátek nasedám k Strejdovi do káry a pádíme směr Bílá. Ubytujeme se a razíme na týmovou poradu do restaurace, kde dávám 2 Beskydské bandity a večeři – jsem uplně přecpán.
Ráno na pokoji řešíme, jak se obléct, protože to vypadá, že by mohlo sprchnout. Pro jistotu beru vestu do kapsy a návleky na ruce na sebe – je asi 15 stupňů. Chvíli se rozjíždím a pak se jdu zařadit, docela dozadu – pořád si nejsem jistý, jak to jet, zda jako závod nebo kvalitní trénink. Po startu se jede na 1. kopec, kde předjíždím většinu lidí okolo mě a dostávám se kupředu. Po sjezdu na Slovensko jsme utvořili 4člennou skupinku, ve které je i Mišutka. Točíme se a projíždíme rovinku na Slovensku na jejímž konci nás k našemu překvapení dojíždí asi 20členný balík i s RiCem – a to jsme nejeli pomalu. Koukám na Garmina 1 h a ujeto 35 km, řikám si ty jo slušný průměr na maratón zatím…Pak přichází nechutná stojka – Kelčovské sedlo – navíc nekvalitní cesta, je dlouhá 300 m a sklon kolem 20%, někteří kolem to nedávají a sesedají z kola. Poté nepříjemný sjezd plný štěrku jedu dost pomalu (35-40 km/h), neboť přede mnou jede taky pomalu a nechci zbytečně riskovat. Průjezd Bílou a máme 60 km za sebou – cítím se čerstvý. Skupina se zmenšuje, ale pořád je nás cca 10, je tu i Tomáš Bartoš s kterým jsem objel Lesnou a vím, že je výkonnově zhruba srovnatelně na tom, a navíc El presidente mi na poradě řekl, že toho se mám držet. Jedeme brdky kolem přehrady Šance vše v pohodě, pak z hlavní odbočujeme na silničku úzkou mezi domky na louce, chtám ve stoupání díru, kterou se na rovince a ve sjzedu pro můj balík snažím sjet. Řítím se do levotočivé zatáčky a brzdím co to jde, vidím štěrk na silnici a přestože brzdím asi 5s nedaří se mi snížit rychlsot na to, abych vybral za táčku, takže nakonec musím pořádně zmáčknout brzdy což rezultuje v pad opět na levou stranu. Naštěstí kluci za mnou projeli v pohodě, já se zvedám zjišťuji, že vše v pohodě, řetěz se nahodí šlápnutí a během minuty sjíždím svou skupinku. Zjišťuji rozsah zranění, z loktu prosakuje přes roztrhaný návlek krev – jinak mě ta bolest trochu i nakola zdá se mi 😊 Poté přichátí první dlouhý kopec na Pustevny. Není až tak prudký navíc krásná nová silnice, jede se mi dobře v háku za T. Bartošem. Nahoře si dávám svůj první bufet – ionťák a půlku banánu za jízdy. Následuje krásny rychlý sjezd dolů, kdy sjíždím skupinku přede mnou. Poté následuje rozcestí střední / dlouhá trať a mi s Tomášem zjišťujem, že sme najednou sami…na rovicne v dáli vidím skupinku před nám, tak to rozjedu a za chvíli je máme. Jedeme stoupání na Soláň cca 4 km, jede se mi dobře v pohodě držím tempo skupiny. Na rovinách se moc nejede, takže pošetřím síly. Přichází kopec Kasárne – 4km utrpení zpočátku se sklonem i 12%, zde už jsem celkem unaven a skupina se rozpadá, sem rád že jedu a vyhlížím konec a bufet, nahoře v obci totál rozbitá silnice. Na bufetu si dávám kalíšek s vodou a meruňkový koláč, který hltám a za volné jízdy nahoru. Poté sjezd, kde mě stíhá nějaký závodník, který mě dojede až dole před výjezdem na Bumbálku. Hákuju ho (je to kategorie 50+ zjevně) a společně vyjíždíme tento poslední kopec. Jede dobré tempo a navíc fouká lehce proti, tekže ani nemám na to mu prostřídat v kopce. Až když se to narovná krátce prostřídám, aby se neřeklo. Jsme nahoře a já vím, že už je to jen cca 10km dolů do cíle a garmin ukazuje 5h 45min – cíl pod 6h by byl krásný počin. Občas se prostřídáme a už je tu cíl, nakonec to podle ofic. časomíry o minutku nevyšlo, ale nevadí. Pod dojezdu se vydýchám a vyhledám ošetřovatele, aby mi vydesinfikovali odřeniny.
Večer v restauraci zhodnotím s ostatními šlapkami závod a své výkony a já to zapiji 4 bandity a panákem citruse. Závod hodnotím jako vydařenou akci až na ten pád…ale chybama se člověk učí nejlépe. Ráno vyjíždíme se Strejdou už v 6:30 a po cestě začínám přemýšlet, že bych mohl jet za 13 dní další dlouhý závod – Krakonoše.