Do tréninkového deníku bych si mohl suše napsat. 4 dny Jižní Morava, na kole jsem seděl 28hod., ujel 783 km a nastoupal 7278 m. Ale o těch nic neříkajících číslech to vůbec nebylo. Bylo to o partě, o skvělých kamarádech a atmosféře, která dokáže přivodit pěkné stavy beztíže!
Od Ještědu bojuji s dutinami a jsou i chvíle, kdy si říkám, že nepojedu, že to prostě nedám. Ale tělo je sviňa, to vždy slyším slova Quita, co pronesl před mým česnekovým Rampušákem, a jak se blíží čtvrteční ráno, je mi čím dál tím lépe :-). Předpověď počasí je přímo fantastická, ve středu narveme k obětavému Kocourovi propriety do auta a už nemůžu dospat, jak se těším na partičku vobjížděčů na kruháku.
Pro mě mystické místo, kruhák na konci města, Mlhoš a HonzaB, stisknout si pravice, mejdan se rozjíždí. Na Téčku Camrda a Karl. Přesně na čas to valíme zadem na Říčany. Olivovka a Mukařov. Mraky aut, ale pak už Bobek a hurá směr Ondřejov. Na vše se zapomíná. V hlavě jen jaro, zapomenuté silničky a ubíhající krajina. A u mě trošku rýmečka :-). A tak rozum velí, žádný blbnutí, jen transportní etapa. Vždy když dostanu chuť na blbosti, vzpomenu si na nedělní Kostelec. Tam se bude rozhodovat. Budou to těžké 4 dny. Naštěstí dnes HonzaB jede v plné zimní výbavě, jelikož jarní a letní věci má již ve Znojmě. Takže na červenou lucernu skupiny jsme dva. Za Divišovem vzpomínáme na Fousáče. Valíme po hlavní, žádný zkratky bez asfaltu. Dáváme vlašimský salát a pak kolem Blaníku. Vítr je nám nápomocen, Camrda blbne s Karlem a Mlhoš se připojuje. Já a zimní bunda jedeme tempo :-) Tohle miluji. Neznámou krajinou, cesta odněkud někam, nemuset se vracet na místo startu. Bobek vymyslel heroickou trasu, díky bejku! Neskutečný chvíle! A do toho to počasí a kamarádi kolem mě, kteří dokáží sdílet tu radost! Totální cyklistika! Pelhřimov a krematorium. Tady jsem taky nikdy nebyl. A pak Křemešník a Fousáčovy klamavé horizonty. Euforie, jedeme až nahoru k rozhledně. Nejvyšší bod celého zájezdu, 765 metrů nad mořem. Pak se pohoupáme a ještě jednou se ocitneme nad 700 metrů nad hladinou. Sletíme do Telče a na historickém náměstí velké oranžové setkání. Znojemská skupina je tu. Obsazujeme zahrádky v podloubí a rozjíždíme to na plné obrátky. Přísun energie je potřeba, jelikož nás čeká ještě 80km na ubikaci. Stal se z nás nepřehlédnutelný balík nadšení. Až z toho jde strach, když to valíme po hlavní silnici a někteří řidiči jsou opravdu bezmozci. Dačice a první kostka cukru, Jemnice a menší zakufrování. Zrovna na té odbočce jedu špic se zimní bundou, tak omluva za nadbytečné kilometry. Ale nikomu to nevadí, třeba Kocour s Rudou budou slavit svoje nejdelší švihy v životě. To ale ještě netuší, co je bude čekat v pátek! "trasa"