Čtvrteční večer proběhl v poklidném tempu, většina doplňovala potřebné ionty točeným Mázem pod zkušeným dohledem našeho nejlepšího Ironmana Matuliče a k tomu se podávalo vynikající masíčko od šéfkuchaře Jeana. Když jsme odjížděli ve čtvrtek z Telče, tak mi Kapr furiantsky zahlásí, že bychom mohli v pátek dát Vídeň. No jasně, další dvoukilo ne? Já s díky odmítám. Ale vnitřně vím, že tam stejně pojedeme, protože tahle pomerančová partička je na tyhle nápady jako stvořená.
Já se jen modlím, ať je mi ráno dobře, ať nemám nos zaplněný až po okraj. A světe div se je mi dobře a těším se na Dunaj! Vlastně celé ty 4 dny jsem žil v takovém zvláštním povznášejícím stavu, nic mě nebolelo, neobtěžovalo, ani jednou jsem nelitoval, že jsem jel. Počasí je zase jako malované, beru návleky na kolena, věřím, že dnes již ukáži kopýtka slunci. Sraz v 8:45h. a jako jeden muž jsme připraveni, prostě když legenda Kapr zavelí, všichni to ctí. Fouká skvěle, přímo od hlavního města našich jižních sousedů, takže pěkně se srovnat do dvoustupů a frčíme. Leoš ještě trefí jámu, tak první defekt, pak nekonečný brdek v Rakousku a vesnička Enzersdorf, kde se odděluje Quit, Ataman, Tom, Pepa, Yetti, Nick. Docela jim v tu chvíli závidím, sednout si někam na kafčo a užívat si tu letní nádheru. Docela obdivuji Páju s Kocourem, kteří po včerejší dardě jdou dnes do další pecky. Ale ve skupině to ubíhá jedna radost, HonzaB vesele šprechtí s jedním borcem, kterého jsme nabrali cestou a který si myslím, že jsme Italové. Hold Mistři UAC nooo!
Dunaj nám už šplouchá na kola, v dáli vídeňské věžáky a moje prorocká hláška: „Hlídejte si každý svého souseda!“, ať se v tom velkoměstě neztratíme. Jedeme furt proti větru, teď již po krásných širokých cyklostezkách a obdivujeme místní veletok. Turista skvěle naviguje, takže to stáčíme neomylně do centra Vídně. Tady již úzké cyklostezky, a na jedněch semaforech, najednou Kapr zvolá: „Kde máme Kocoura?“. Aha, hlídejte si každý svého souseda! Rozjíždí se pátrací akce, telegrafista Pája zjišťuje lokalitu pohřešované osoby a 3-členné komando Turista, Pája, HonzaB se vydává pro mého souseda. Nakonec vše dobře dopadlo, Kocour nás obětavě filmoval a než stačil uklidit foťák, tak mu naskočila pěkná dírka na balík a v tom protivětru se to už sjet nedalo.
Obdivujeme Katedrálu svatého Štěpána a udivujeme všechny kolemjdoucí a kolemjedoucí svojí nepřehlédnutelnou oranžovou silou. Takových Šlapek Vídeň ještě asi nikdy nezažila. Stále po cyklostezkách do Prátru, foťáky cvakají a pomalu začínáme cvakat i zubama, jaký máme hlad. Cíl je jasný, přepadneme nějakou nákupní stodolu na okraji Vídně. Valíme již s větrem v zádech přes dunajské ostrovy, přes nuda pláže, cyklostezky a v Bisambergu konečně oáza s nákupní taškou.
Po doplnění paliva se rozjíždí bomby, vítr a Turistovy špice proměnili tuto část výletu v závod. Kdo vykoukne z háku je nemilosrdně ztrestán. Ale všichni se neskutečně drží a jedeme jako jeden muž. Skvělé asfalty, skvělé chvíle! Před vjezdem do Čech se ještě trochu pohoupeme v kopcích až řveme Au, ale pak to již zase letí. Dvoukilo je nadosah, někteří si ho ještě dojíždí, doběhávají a dokoupávají, já už jen vařící sprcha a cpu se vynikající Yettiho čočkovkou s celými cibulemi!
Vídeň pořádně rozdmýchala kotel endorfinů v každém z nás a následující večírek se nese v duchu nejlepších tradic! Někteří borci jsou tak rozpálení, že se musí jít před spaním ještě zchladit do Dyje a pak si dát asi již šestou večeři. Čarokrásný to den, se vším všudy!
"trasa"