Nakonec stejná sestava, která jela ve čtvrtek do Znojma, jede i nazpět. Bobek, Camrda, HonzaB, Karl a Mlhoš budou mými společníky. Dojemné loučení se Šlapkami před penzionem a vyrážíme vstříc Vysočině. Počasí je zase na jedničku, ranní slunce, ševelení řetězů, vyrovnané dvojičky, silnice bez aut, to je parádní start do nového dne. Celé 3 dny jsem srabácky šetřil, na špici se neukázal, do intenzit se nepouštěl. A tak teď sklízím, co jsem zasel, nohy se bezbolestně točí a absorbují do sebe další a další kilometry po té naší krásné zemi. Mydlíme to do Třebíče, malebná údolíčka se střídají s krátkými magnety. V Třebíči rozkopaný most, Bobek nás táhne přes lávku a kostkovanou židovskou čtvrť na krátkou modlitbu do baziliky sv.Prokopa. Při vstupu do majestátní stavby se z kůru rozezní sborový zpěv. Až z toho mrazí, jak mystické! Zvláštní, nezapomenutelná chvíle, Bobku dík!
A už se kroutíme na nejvyšší bod dnešního vandru, trošku poškádlit Camrdu, ale opravdu jen trošku, letos pro něj opravdu nejsem důstojným soupeřem… Sjíždíme si jednoho postaršího borce, který nás zkušeně hákuje a zdoláváme tak společně kótu málem 700m. Ještě hákovat traktor, ale to už je cítit vůně od Bobkovi pohádkové babičky ve Věžnici. „Chlapci, máte tu vývar a gulášek!“ Znovu chvíle, které se hluboko zapisují do našich duší, tahle babička je fakt kouzelná :-) Ještě se luxusně vyprázdním i se sprškou pozadí … no není na tom světě krásně? Babičko a Bobku znovu díky!
Plná panděra protáhneme pod dálnici, překřížíme silnici, po které jsem pěkných pár let jezdil na Vysočinu a už padáme přes Polnou do údolí Sázavy. Camrda defektí, pár stojek nás ještě donutí shodit na malou, ale to už u pumpy v HavlBrodě dáváme mini piknik a Camrda dofoukává psy. Za Brodem další defekt, a to Mlhošův. Já antimechanik toho využívám a lehám si na louku, jó jaro vítej. Krásně se to houpe kolem Sázavy, jedeme už všichni ve stylu krátký-krátký, je to sen!
Vlevo na kopci hrad Lipnice, sletíme do Světlé nad Sázavou a těšíme se do Ledče na tradiční nákupní stodolu. Kupuji jesenku a krém na ruce (na opalování ještě neměli skladem), jelikož lýtko se mi pěkně přismahlo tím jarním sluncem. Teď to jen nepoplést, jesenku do pusy a krém na nohy! Rozjařeně vyrážíme na výživné stoupání směr Zbraslavice. Znovu trochu poškádlit Camrdu, ale borovice nahoře je zase jeho!
Pak už vobjížděcím tempem se hezky srovnat za sebe a užívat si nedělního odpoledne. Zbraslavice, Pivnisko a v Sudějove nabrat léčivou vodu. Z Janovic už jedeme bomby na první rozlučkové místo s Bobkem. Dojemná to chvíle…
Safra je mi líto, že to končí, takováhle cyklistická nádhera se už asi nikdy nebude opakovat. Parádní počasí, příznivý vítr, romantická krajina a málem 800km za 4 dny s orange kamarády, to prostě nemělo chybu! Děkuji všem!
"trasa"