Třeba bude v neděli forma nebo to aspoň objedu. Svezu se a třeba pomůžu Pepínovi nebo obkroužím se Strejdou.
Sobota výživná po návratu z chalupy se mi v paneláku nějak nedaří spát, ale co, ráno jedeme s Kolíkáčem a Profesorem na registraci roztočit nohy. Cejtím, že to není ono, jakmile přibudou %, tak nohy netáhnou.
Na startu spousta známých tváří (to píšu prosím pravidelně neboť je to pravda).
Start do kopce bude snad výhodou. Je šance, že vydržím v balíku co nejdéle. Nevydržel, nejdřív to na v kopci před Ondřejovem na 3km okolo 12 figury spadlo a pak se to natáhlo a já celou dobu plápolám na chvostu. Jedu ve skupině s webrákama a Tomášem Bartošem.
Jsem evidentně nejslabší, ale popořádku. Ve skupině se nedokážeme shodnout na střídání, trochu se ku*vuje nadává, ale posouváme se. Dokonce vidíme asi 200m před sebou hlavní pole (za Oplany) Ve sjezdu z Nechyby nás zastavují a projíždíme okolo nehody, nějakej závodník to v zatáčce neubrzdil a narval to do náklaďáku :(. Snad cajk, i když to nevypadá moc optimisticky, mluvil, ale letěla pro něj "vrtule".
Na 30 km první krize a vypadávám v kopci za Talmberkem, přede mnou další vypadlý korálek. Beru ho za sebe a modlím se, ať je to náhoda. Štěstí nám přeje před Ratajema, kde zrovna jede vlak skupina musí zpomalit. Doskakuju a jdu dopředu - ať se mám kam cedit. Nedaří se, před Ježovicema jedu zase sám a nedaří se mi sjet ani toho druhého chudáka. Trápím se až pod Čerenice. Celkem na samotku okolo 15km, které mi vzali hodně sil. Za mnou nikdo. Ale to už jsme dva, konečně jsem ho dojel. Probíráme situaci a že to nějak objedeme, nebudem to hrotit. Já souhlasím, hraju stejně druhé housle. Nahoře v Čerenicich jsme dojeti trojicí, ale zrovna poslintanej nestíhám a dva modráci vypadají dobře. Třetího kluka z Českého Brodu se chytám a střídáme se. Takhle dojedeme až pod Stříbrnou Skalici a tam přifrčí Pumpička se svojí bandou. Je vedro, návleky na kolena si nechal, ale ty na ruce si sroloval na zápěstí :). Je veselý a do kopce mu to jede, že mi to hlava nebere. Českobroďák vypadává ze hry a ze skupiny se oddělíme v 5ti, Ale na Pumpičku a dva "kluky" těsně před hvězdárnou nemám. Došlo mi a to třeba i voda v bidonech. Bez vody, bez energie, kde je ta brána, tady je, hurá jsem v cíli. Pro mě to byl prosím, asi i k předchozím sportovním okolnostem, nejnáročnější cyklo závod ve šlapkách.
V cíli si sedám a nemám ani sílu odpovídat na Kolíkáčovi fórky.
Stejně jako on pospíchám domu, Profesorovi zbaběle odjíždíme, protože prej i s jinejma zabloudil a já nedokážu odhadnout, jak velké bloudění to je. Jeho housku, kterou mi dal do úschovy, vezu v batohu domů, sorry jako :( KOlíkáč cestou ventiluje pocity a zážitky ze závodu, je to nádherný, ale skoro nemůu odpovídat.
Doma kantáre, vyndanej jako mrcha.
Mám na co mám a není toho mnoho, moje výkonnost odpovídá zhruba posledním 20%, to je pro čerstvého 40níka nepříliš pozitivní zjištění, ale taková je realita.