Kolíkáči všechno nejlepší k svátku, ať Ti to dnes vyjdea třeba na bednu :) ! Tak tohle jsem Robertovi zapomněl před závodem a vlastně i po něm popřát.
Na závod se rozjíždíme s Profesorem, noc sice prohýřená, ale kolo od Bobka je seřízené skvěle a tak si troufale pomýšlím, že to třeba dneska půjde.
Sázaváka jedu potřetí a díky posunutému startu si říkám, že všechno upnu na to se svézt do Sázavy s balíkem.
Je nás poněkud málo ale to nevadí. Stejně tak nevadí, že jsme před startem zmokli, takhle nějak prej má vypadat ta pravá Itálie.
Šlapek je nakonec dost a Když s Kolíkáčem načínáme metry Vyžlovky a míříme z první a druhé figury do Jevan a Stříbrné Skalice mám nohy z nebes. Na kostkách sice ztrácím, ale hákuju Honzise, Dreamera a s vypětím sil i Čespu a díky němu je to ještě před Sázavou zalepené.
Jsem spokojený a pomýšlím, s kým pojedu dál, ale ouha! Jedeme bomby - frčíme! Technik sice nabral kilogramy, ale na těžkej mi společně s hlavní skupinou odjíždí. Das ist katastrofe, za mnou s malým odstupem Profesor a já mám najednou v nohách game over. Zčista jasna ještě před cedulí Přišimas je hotovo. Jsem poslední, tedy s Profesorem.
Bobek s dědkem hulákaj, ale my jsme odpáraný, němám z čeho brát a shůru se na nás spouští boží dopuštění a k tomu taky solidní vítr. Profesor je na tom lépe. Já se blbě vydal v první půlce, ale chtěl jsem to, nechtěl jsem riskovat, že jako v předchozích ročnících budu vzadu a udělá se díra, na kterou nemám.
Sjezd do Chocerad je opatrný, napojíme jednoho spinningistu ve žlutém a pro mě začíná několikakilometrové peklo do Ondřejova. Loni jsem tady ujel Profesorovi, teď sotva vlaju a jsem v prdeli, není síla, Tohle je cylistika. Před půl hodinou huba od ucha k uchu, teď slintám na Garmina a skomíravě matu tělem, když pohuhlávám, že budeme točit hahaha.
Žluťáka nabádáme ke střídání, předjíždíme defektícího modráka, ale ten si nás po výměně kola z doprovodného vozu nakonec stáhne, to už taháme a točíme Struhařov a Svojetice.
Konečně se rozjíždíme, hlava z toho má radost, ale tělo vůbec. Cílový brdek jedu v mrákotách, už aby byl konec, Profesor zvedne zadek z první figury, kluci v cíli řičí, já na to dlabu. Ačkoliv nakonec když vidím, že žluťák pár metrů před cílem má dost, zvedám prdel. Jsem na tuty úplně poslední a tak stačí párkrát extra bolestivě otočit a je to na foto finiš (v hlavě vím, že jsem tam byl o galusku)
Profesor jel parádně, já na to na co jsem po tom 3nedělním flákání měl.
Kopce mi stále nejdou, možná je to ještě horší než dřív, ale bylo to krásný, nebylo to zadarmo a potom, co jsem se dopravil ve vláčku Profesorsky-Technický-Somr, jsem zjistil, že jsem totál kantáre. Dneska to bylo pro Kocoura super náročný.
Jo a jak to dneska dopadlo? To se ptejte někoho jiného, já to hlídal odzadu.