Jiz poctvrte se letos konal stale popularnejsi Krakonosuv cyklomaraton, ktery odstartoval jako tradicne z Trutnova. Pro me je je to letosni maratonska premiera, coz je trochu na povazenou jet prvni maraton az na konci cervence, ale faktem je ze se letos jely pouze dva maratony a jak Mamut tak Beskyd mi nevysel. O to vic jsem se do Krkonos tesil, i kdyz jak se to vezme, sice jsou tu tezke kopce, respektive je tu vyjezd z Pece pod Snezkou na Prazskou boudu, ktery dela tenhle zavod, takove stoupani nikde jinde na zavode u nas nenajdete. Vyrazime z Prahy pred 7 ranni s Technikem, Kolikacem a Profesorem, start je az v 10h takze casu dost. Cesta pekne ubiha, vyndavam z batohu jidlo a snidam, coz Kolikac komentuje slovy jestli toho nejim nejak moc a ze pred zavodem nema cenu se moc nacpat. Tak to nevim, jednak si nemyslim ze miska ovesne kase a dva rohliky se syrem znamena "nacpat se", druhak vim ze pri zavode uz na jidlo tolik casu nebude, takze me Kolikacovo komentar nechava v klidu :-)
Pred devatou jsem za slunecneho a tepleho pocasi v Trutnove, zatimco objevuji kouzlo damskych toalet (ano ctete spravne), kluci mi vyzvednou startovni balicek s cipem a dalsimi drobnostmi, je tam i mixit tycinka, bidon, potesi to. Skladame kola, ale klukum to nejak trva, tak se jdu rozjet sam, davam si prvnich par km po trase zavodu, coz se mi po startu hodi, preci jen je tam par kruhacu, koleje. Na startu stojim uz asi 25min pred zacatkem a prede mnou uz je asi 30 lidi. Rikam si jak jsem udelal dobre a trochu se bojim o Kapra s Kolikacem, ti asi budou nekde vzadu. Zahy se objevi Jirus v krasnem zlutem dresu za lonske vitezstvi a s oranzovou bradkou, je to proste pankac. Dav houstne, stojim vedle Standy Prokese kteremu gratuluji k 24hodinovce kterou nedavno jel, je tu i Kamil Ackermann, zacinam se na zavod fakt tesit. A co to nevidim, najednou Kolikac s Kaprem uplne vepredu na startu, to me trochu znervozni, protoze jsem chtel po startu byt s nimi a najednou jsou kus prede mnou. Jasne taky jsem se tam mohl nacpat timhle trochu necestnym zpusobem, ale ted uz s tim nic neudelam. Ale co treba se mi to v zavode vrati v dobrem.
Slalomarka Sarka Strachova pronese uvodni rec, zazni vystrel dela a zavod zacina. Zavadeci km za autem jsou nervozni, jedu tak kolem 100. pozice. Je to presne jak jsem cekal, velka nervozita, asi nikdo to nema rad, ale je treba zabojovat, davat pozor a samozrejme mit i stesti. Prvni kopec prijde az v Polsku na Pomezni boudy, coz znanema jet pres 50km v baliku ktery ma pres 350 lidi. To je pro predstavu jako dva kompletni pelotony na Tour de France. Do kopce se vzdy protlacim po stranach docela dopredu, ale ve sjezdu to nehrotim a desitky lidi jdou preze me. Kazdopadne s narustajicim casem jezdim vic a vic vepredu a kdyz zaciname najizdet z polske strany do kopce, najednou jedu skoro uplne na cele mezi prvnimi deseti lidmi. To je parada, vedle Beda Prucha, uzivam si to, nemluve o tom ze to tu vubec neboli a je to jako jet nekde na SUAC.
Prichazi prvni dlouhy kopec na Pomezni Boudy a peloton se natahuje. Prijde mi ze se nejde uplny srot, prvni pulku si hlidam celo a jedu tak kolem 30 pozice, ale postupne se trochu propadam a stejne jako pred rokem mi to nahore na poslednim km poodjede. Je tu ale Jirka Jezek, Standa Prokes a dalsi, verim ze to sjedeme, jen me desi ten avizovany sterk na silnici. Jedu tak ve sjezdu zabrzdene a pritom sterk nikde zatim neni. Je az v dolnic casti sjezdu, kde tedy konecne opravdu mohu jet zabrzdene, ale to se nevyplaci, zbytek skupiny asi trochu riskuje a pred delenim trati jsou zpet v celnim baliku. Ne tak ja, musim si jeste asi dva km v podstate sam a na srot dojizdet celo, skoro uz cekam ze se to nepovede, ale par km pred Peci jsem tam, kdyz peloton opravdu zvolni. I ja tak mam sanci se alespon na par minut nadechnout a vydechnout, skoda toho plytvani sil kazdopadne.
A to uz je tu Pec pod Snezkou, uzka silnice, po leve strane auta, to vse znamena ze do kopce najizdim zase tak kolem 30-40 mista. Okem hakuju Jiruse a Standu, Bedu nevidim, ten zahajil stoupani hodne z cela. Mijim Svobodaka z Kolokramu, kteremu se trochu zastavily nohy v te uvodni vice nez 20% stojce, stejne tak predjizdim Jirku Jezka, ktery ma asi pocit ze jsem ho zavrel tak mi jen suse rekne "diky", ale stiham se mu omluvit i kdyz si nemyslim ze bych tam nejak vybocil ze sveho smeru. A pak uz prichazi to vsemi ocekavane utrpeni, Jirus obcas zarve bolesti, ale to on tu dela pokazde. Zato ja objevuji kouzlo prevodu 34x27, tuhle kazetu jsem mel doma uz nejakou dobu, ale az ted jsem si rekl ze ji vyzkousim. A bylo to znat, dva zuby navic v takovem kopci jako kdyz najdes. Kde jsem loni tuhnul a jel ze sedla, mohl jsem letos v sedle. Zahy dojizdim a predjizdim Jiruse, ale vim ze je za mnou. Standu Prokese take dojedu a predjedu, ale dal uz se nezenu, vim ze tohle je ma dnesni skupinka. Nahore se poskladame do asi deseti lidi, v houpavem a sotolinovem useku jeste musim parkrat zabojovat, aby mi skupina neujela, ale kdyz se najede na asfalt a dlouhy sjezd v lese, jsem tam. Bohuzel uz tu neni Jirus, ale rikam si ze nas urcite, protoze za nami zustalo dost dobrych lidi.
Tahle stoupani na Strazne porad docela jedeme, ale uz je cas se najist a napit. Nahore na obcerstvovacce beru bidon s iontakem, fakt mi ta chladiva voda chutna, ale prichazi hned serpentiny a sjezd, tak bidon z poloviny plny musim odhodit, protoze nechci vyhodit moje vetsi bidony. Delam dobre, i sjezd se porad dost jede a ja sjezdar kdovijaky nejsem, takze to znamena ze musim mit porad oci na stopkach a hlidat si pozici. To se vyplaci, sice obcas musim prislapnout, ale tak nejak uz zacinam tusit ze by to mohlo v tehle pekne skupince ktera jede nekde kolem tricateho mista, vyjit az do cile. Jen me desi lonska zkusenost, kdy nas pred stoupanim na Hradecek dojelo asi 20 lidi. Jelikoz ale ve stoupani na Hofmanky nebo jak se to jmenuje jede borec z Bikecentrum Olomouc slusnou kasi a vsichni za nim jen ocima visime v haku, zacinam verit ze ani vetsi skupina o moc rychleji nemuze jet. Uff jsme nahore, byl to dlouhy kopec a mel jsem to tak na hrane zustat tu. O tempu svedci to, ze jsme asi tri ctyri kluky vytratili, za to tempo proste nekdo zaplatil.
K Hradecku uz vyletime, hecuju kluky at jedeme, at nas nesjedou, do sjezdu davam instrukce aby nekdo z nas nespadl. Uzivam si to, kilometry ted uz leti samy, vzdy po odstridani se otocim jestli za nami neni nejaka mega skupina, ale neni. Cedule Trutnov, blizi se kruhac v mirnem stoupani, prijde mi ze se moc nejede, tak za to z celni pozice vezmu a nastoupim. Vsichni mi ale uvisi a naopak ja nechytnu hak a kluci mi odjizdi. Jeste se snazim zabojovat, ale uz mi vlacek odjizdi a do cile tak prijedu sam s dvacetivterinovou ztratou. Nicmene vubec toho nelituju, chtel jsem to zkusit tak jsem to zkusil, v tom technickem dojezdu a spurtu bych asi o moc lepe nedopadl. V cili vyjeti a cekam na kluky, chvili trva nez se nekdo objevi, konecne je tu Jirus a hlasi ze mel technicke problemy, pak dorazi i Kolikac s Technikem. Pred odjezdem potkavame dokonce Krakonose, takze nemuze chybet spolecna fotka. Byl to v Krkonosich moc pekny den a heslo delej co te bavi a uzivej si to jsem dneska naplnil mirou vrchovatou.