Včerejšek byl věru vypečený.
Kolem Pražské se jezdí po všelijakém povrchu, varovali před sjezdem z Tetřevek, takže jsem se rozhodl přehodit pláště na 28mm. Foukám a rána, že mi zvonilo v uších. Seš blbej, myslel sis, že jsi plášť nasadil správně a místo toho jsi ho skřípnul. Beru rezervní, foukám a v pět ráno vyrážím na nádraží. Cestou při brždění zadní kolo cuká. To se spraví v Trutnově.
V poklidu přijízdím od nádraží, dávám kolo do servisu a jdu se přihlásit. S číslem se vracím pro kolo. Prý mám ohnutý ráfek - od toho byla ta rána. Na tom se závod odjet nedá. Obíhám parkoviště a všech se ptám jestli nemají náhradní zadní kolo. Nemají. Nakonec se nade mnou ustrnou nejmenovaní borci (nepřejí si být veřejně jmenováni) a půjčují mi celé kolo. Musím si tam ale přeházet košíky na vodu a sehnat kam vrazím svůj nepojízdný bicykl. Za sedm minut deset vracím klíče Strejdovi a stavím se na start. Ovšem hodinuapůl, kterou jsem plánoval na snídani a nakoupení traťovek v sámošce je v čudu. Mám hlad a jazyk se mi lepí na patro. V kapse akorát jednu tyčinku od organizátorů a bufet na 60km. No třeba nějak dojedu.
Hned od startu to cuká, několikrát se brzdí skoro do zastavení. Nikdo neukazuje, vymetám jednu díru za druhou. Krátká mě dojede těsně před přejezdem do Polska. Postupně se cedím dozadu - po rovině se svezu se skupinou a na brdku si vystoupím a počkám na další. Asi na třicátém kilometru na rovině hodně fučí z Čech do Polska. Jedeme srovnaný jako divoké husy při tahu, když v tom první zničehonic hodí vlnu asi půl metru ke kraji. Jako domino mě to vystrkuje až na trávník. Řvu a už si vybírám kam to zapíchnu. Naštěstí se vlna zastavila. Borec (760) mi pak akorát odsekne, že si mám držet větší odstup.
Zase se cedím a asi na 40km si zas vystupuju z asi dvacetičlené skupiny. Přejedu přes brdek, jsou asi 50m přede mnou, a lítaj vzduchem. Naprostá rovina, perfektní asfalt, široká silnice... Z té skupiny tam s nimi nikdo nezůstal. Naskákali na kola a zmizeli. Jeden to odnesl fakt hnusně, další dva taknějak normálně odřený, čtvrtej lehce. Hodně hluboký odřeniny, trochu v šoku a ještě si neuvědomoval si co se mu stalo. Přední karbonový kolo vejpůl, zadní vyletělo z vidle. Sbírám kusy kol a věcí, snažím se borce posadit, pro případ, že by omdlel. To se nedaří, ale ani neomdlívá. Nikdo nemá číslo na organizátory (alespoň se k tomu nehlásí). Mávám na projíždějící skupiny, aby to do nás nenaprali. Naštěstí od nějaké křižovatky přibíhá hasič a huláká do vysílačky. Tomu nejméně pomlácenému půjčuji nářadí, na předním kole má osmu, tak si povoluje brzdy. Další dva mají taky rozflákaná kola, jeden hlásí zničenej mobil. Mezitím z nehlídané křižovatky vyjíždí auta na trasu závodu a jedou do protisměru, odkud je na jiné křižovatce vrací jinej hasič. Co jsem pochopil, tak někdo na tom rovném úseku hodil vlnu.
Nasedám, jedu dál. Jsem z těch lidí dnes nějakej otrávenej. Měl jsem zůstat ve skupině se Strejdou a Lenkou, ten nejezdí jako debil, ukazuje... Pod stoupáním na Pomezky se dostavuje vlčí hlad. Fakt vlčí. A žízeň. Protože jsem se nestihl najíst a napít před startem a sháněl jsem kolo. Navíc je větší teplo než podle předpovědi a to mi taky nepřidá. Do kopce mi to fakt nejede a začíná mě bolet hlava. Počítám, že se to po najedení snad spraví, ale ztrátu už nedoženu. Koukám na hodiny a konstatuju, že bych dojel pozdě a ti od kterých mám půjčené kolo by asi nebyli nadšeni. Dorážím na Pomezky rozhodnut si vyžrat startovné, když už se nedostanu na ten druhej bufet.
Na Pomezky přijíždí kluk, který se shání po pumpě. Nemají. Prý má pomalý defekt, vyměnil duši a i tu píchnul. Protože vím, že na krátké mě stejně neklasifikují, tak mu půjčuji lepení (duši jsem spotřeboval ráno) a pumpičku, třeba tu dlouhou dojede on, když ne já. Než si to opraví, tak vyžeru ten bufet. Při téhle pauze mě míjí Aqua.
Beru si cajky zpátky a jedu vrátit kolo. Kolem Hrádečku jedu jak pitomej, už s nikým nezávodím a stejně tam třikrát! vylítnu do protisměru. Furt lepší než borec z Dukly se kterým jsem jel vlakem tam i zpátky a který to tam v zápalu boje o bednu v jedné zatáčce poslal do lesa (a naštěstí jenom urval patku a přehazovačku).
S ohledem na uvedené zážitky jsem přesto se svojí účastí spokojený, protože jsem se vrátil v jednom kuse a oprava kola mě snad nebude stát majlant.