Velký švih s malými lidmi nebo malý švih s velkými lidmi? Je parta víc než trasa? Užíváš si víc trasu a je Ti jedno s kým jedeš? Nebo je pro Tebe skupina víc a jezdil bys klidně kolem Čakovické skládky? To je skvělá otázka! Např. kdo má rád roviny ve dvojici na špici vedle Turbodiesel Turisty ať zvedne ruku. Každopádně neděle je za náma a můžeme bilancovat. Po třetím švihu od listopadu se na mě směje krásných baťovských 599km. Ano, tohle je správné kombinace - velký švih s velkými lidmi!

Opět jsem přijel domů, dobytej jak řešeto. Polívka, džus, suchý cider, brambůrky, na webu nic. V 22h vstát z kanape, myslím na Kolíkáče, co asi dělá? Balím s vypětím všech sil na služebku. Ráno v 5 vstávání, no to bude Stalingrad. Úplně se na to třesu. Jakej byl švih? Jaké bylo Ústí, co se každému pod nehty pustí?
Fouká. Vedle Camrdy mám pořád krátký kolo, Slanej Bob, metlička JohnyB, Mlhošek v blůzičce jak na letní svatbu, Legenda. Elitní grupa vobjížděcích vlkodavů + další nezmaři. Chyběl Mirek ukončovatel. Sportovně řečeno: Jsem rád, že zůstal doma. Obdivovatel jeho návratů přes Vinoř teda rozhodně nejsem. Bolest zad mu ale nepřeju! O mě se taky ze soboty na neděli pokoušela. Asi mě ofouklo v sobotu na návštěvě u Camrdových při výhledu z jejich Hostivařské citadely plné kol. Nechávám to ale koňovi, a když to nepůjde, tak to nepůjde. Času a prostor na bolest bude opět dost.

Nakonec stojím v Ústí před automatem a čekám na tu srágoru, co vytéká. Kolíkáč je utrženej jak Dejdar. Pak zapít zaprášenou skoro prošlou kolou a hurá cyklistika může začít. Sebuzín se blíží. Camrda naježený jak dikobraz. Ten to chce, ten to chce! Za jízdy sundavám šustilku - to byl majstrštyk. Kolíkáč v zimním overallu, to bude pařník! Známý Sebuzín po letech čekání znovu pod plášti kol. Kolíkáč na velkou k ceduli konec Sebuzín. Pak už jen dikobraz kdysi ze Zoo záběhlic, nyní přesunut do Zoo Hostivař. Většinu kopce udržuju vzdálenost od dikobraza, aby mě nesestřelil. Nutí mě jet až nahoru a otáčet se, což mi moc nechutná, ale pevně věřím, že kroutizounovi taky ne. Je to krásný souboj. Na vrcholu objetí a poblití. Jsem v dresu, jsem šlapka, ale jsem popravenej a do Kundratic a okolo Varhoště mě nikdo nedostane!

Pak už krásné vobjížděcí odpoledne. Trochu problémy vedle Camrdova dlouhána a je z toho hlaďák u Mělnické elektrárny. Sebuzín si vybírá desátky. Vybírám proto kapsy - sojovicový suk, Bounty, mandle v medu z Lidlu, zapít ionťákem. Shake it! Promlouvám si s Vlčákem. Říká, že to má domů 50km a mocně ukazuje směrem, odkud fouká vítr. Psí řeči nikdy nebudu rozumět. Při představě, že jedu sám posledních 50km proti, volám Iloně a plácám se na prsou, že jsem si našel holku s řidičákem. Rohlík XXL, ten je! Podíl masa tři promile, i přesto potěší. Bolest za krkem lepší než minulý týden. Benzínka zase žije. Kolíkáč, Kapr v helmách. Pak už to je morbidní. Camrďák zase přiježuje. Mlhoš v blůzičce tam rázně pokládá ty svoje steaky. Jsem v tom až po uši. Jede se mi docela dobře, ale i přesto vím, že od Štěrbohol pojedu zase v tunelu až domu. Na zelené stavím, na červené jedu, dobrá taktika jak být dříve doma. Vytáhnout kolo do třetího patra bez výtahu. Tady to končí. Jakási úleva po zavření dveří se mi rozproudila tělem.

Hlas z bytu: „Ahoj borče, jsem prázdná“ Já: „Ahoj kotě, jen si hodím spršku a jsem u Tebe.“ Po vylezení ze sprchy zjišťuju, že hlas z bytu nebyla partnerka ale lednička. Nejhorší je, že měla pravdu. Jdu nakoupit. Cestou nazpátek lížu nanuk a promítám si tu prozewlovanou neděli. Sladké pozdní odpoledne vobjížďěčovo! Dál už to znáte, gastrodemence a příprava do práce…