Sobota, návrat z alpských výšin, po týdnu vypnout letadlo na mobilu a zase pocítit krutou realitu. Únava, nic a nikam se nechce. Žádný cíl přede mnou. Prokousávat se emaily a příspěvky na diskuzi ... Nedělní Ústí! Vždyť mě nohy neunesou ani z postele do obýváku. Pak na mě vypadne report JirkyM z Lukova. To je nálož! Mlhoš doráží SMSkou, jestli autem do Brandejsa? HonzaB z kruháku. Jasný!! Beru opencard. Věřím, že si to zase práskneme a přejedeme most v Ústí jakou branou do nové sezóny. Že vzdáme hold Sebuzínu! Vobjížděči, já se snad zase začínám těšit! Beru jedničku!
Je úterý, v hlavě stále ještě ten neustálý nedělní vítr, nohy jak kůly, na jazyku chuť jesenky a nedočkavé ruce na klávesnici …
V tvrdém bočáku jsme v Bášti nabrali jednoho borce. Po chvíli s ním ve dvojičce, vyptává se, kam jedeme. Říkám na kafe. Kam? Do Ústí! Cože? V jeho očích čtu, že mi nevěří. Taky tomu nevěřím, únava z předešlého týdne a zimní hadry na sobě, mě moc optimismu nedávají. Nějak si furt dávám, ten vítr fouká ze všech stran. Stejnou cestou jako před týdnem, u Veltrus předjíždíme balík cyklistů, někdo už jede v krátkejch. Nabíráme Vlčáka. Malina zase laškuje, jakým směrem se vydat a kde dobře odbočit. Rochov! Ty wado Jirko to ne, vždyť podjíždíme dálnici, to není dobrý směr. A navíc stojka. Svěšuji nohy a ztěžka hákuji chvost grupy. Potím se jako dveře od chlíva. Vyhnuli jsme se továrnám v Lovo, aspoň něco. Cesta kolem Labe do Ústí se díky dálnici stala parádní cyklodráhou bez provozu. S Mlhošem na špic a pilujeme to k časovkářským rychlostem. Za to budu platit, ale nedá se odolat. Pohled na Střekov zase bere dech. Kluci hlásí kila na budících, já zjišťuji, že jsem si ho vypnul. Navíc tepák jsem před týdnem v lukovském rozrušení hodil do pračky a asi navždy pohřbil. Pumpa s poháry, vzpomínka na Vitase, jak nám to tu před léty ukázal. Letos je to ve stylu kabaretu jesenky Tomáše Šulce. Kapr koupil nulový usa nápoj, takže jsem totálně bez cukrů. Jesenka musí stačit. Magický oblouk přes řeku a točíme to nach domov. S Camrdou se hecujeme před Sebuzínem. Cedule konec Sebuzína je sice moje, ale pak již nejsem schopen reakce. Orange Young Guns do toho buší. Kapr chvíli s nimi. Pak ale mizí navždy i jemu. Malina, Camrda a Tomáš. Hoblujeme to nahoru s bráchou. Potoky potu. Kolem nás se mihne Matulič na bajku. Frekvence ala Froome. Bez nároku mu jen fandíme, ať si je docvakne :-). Nohy se třesou, ťukáme si pěstmi, že to je za námi. Slítneme do Lito a znovu v bočáku se houpeme do Štětí. Mělník je dnes nějak daleko, ale všechno jednou končí a nové přichází. Mělnický párek v rohlíku schvaluje i náš nejlepší ironman, sladký už nemůžeme ani vidět. Malina se už vidí ve Vinoři. Ble, vůbec se mi nechce. Ale v téhle partičce to tak krásně utíká…
Ležím ve vaně a brousím solné vousy. Vím, že do týdne tam budou znovu. Škoda, že se to nedá nějak zastavit … tak bych se ještě rád někdy svezl v kopci za OYG!