Lukov! Ty wado Lukov, koukám nevěřícně na noty místního rodáka JirkyM, co nám vymyslel na sobotní výlet. Ale jo, proč ne, je to změna, zase poznat jiná místa, i když v únoru takhle do kopců? Počasí přeje, slibované účasti vobjížděčů na diskuzi dávají tušit, že to bude zase velký. I když v pátek večer někde trochu sněhu, ale nakonec pod sebe jedničku, na sebe sepraný zimní hadry, ať to hezky luftuje. Mírovice asi ještě nezažily takový slet bláznů na kolech, více jak 8 dvojiček to rozjíždí proti větru. A jsou tu mezi nimi i takové ikony, jako třeba Fousáč. Konečně přejíždíme Ohři a otevírají se nám přenádherné výhledy na České středohoří. Trochu se děsím pohledu na Milešovku, že až tam nás táhne Malina, dnešní hlavní trasér. První brdek je tu, ztěžka hákuji rozdováděný zvířata. Malina hlásí, ať počkáme na ostatní anebo ať trochu jedeme a hned nastupuje v levé škarpě. Jen nechápavě koukám, za ním se vydává jen nabušené duo Camrda a Dreamer, ostatní stoupají objížděcím tempem vzhůru. Trochu jsme prořídli, někdo už to otočil domů, někdo zkratkou na pumpu, většina na bájný Lukov. Milešov nás vítá se svou magickou horou v pozadí a my v protisměru K-tona dobít vrchol dne. Ten si nakonec pro sebe bere na rozvrzaném zimákovi nezlomná Šlapka roku. Foto s cedulí, máme i trochu času se rozhlédnout po těch výronech okolo sebe. Zvláštní krajinka. Vzpomínky plynou hlavou, na všechny ty závěrečné kilometry teplického maratónu. Slítneme stojkou dolů a hned levá, zase do kopce. Tady potoky vody, zimáky si chrochtají, jedničky jedou krokem, aby se nezacákaly. Rychlým sjezdem k pumpě, kde již čekají naši bratři ve zbrani, abychom společnou silou valili ke svým domovům. S oslavným výkřikem „Ahoj sopky!“ se loučíme s touto prapodivnou hornatinou. Špice bolí, v háku si trochu oráchnout a ucítit vůni, asi již hitu letošních vobjížděčů, mělnický párek v rohlíku. Jaká balada na přeslazené žaludky. Teď už jen omletou cestičkou do vany a v palici si přehrávat dnešní velkofilm „Opojení mezi výrony“.