Je ctvrtek rano, pisu si neco s kolegou Jirkou na Slacku, kdyz v tom mi od nej prijde zprava "hele nepojedem na ten Grossglockner zitra?" Jirka tam ma za dva tydny jet zavod a chce si projet trasu. Cele jsem to bral jako takove hecovani, protoze myslenka byla vyjet rano z Prahy, po 5h dojet pod Grossglockner, 2h jet nahoru do kopce a pak jet zase 5h autem domu. Blaznive, nesmyslne. Nicmene tim jak to silene je, tak se mi to libi! V patek ma byt letni den a mohl jsem se jit treba poprve opalovat nekam k vode, ale realita je ta, ze budik pred 5h rano me probouzi, abych zahy pote sedl na kolo a jel do Zbraslavi, kde me Jirka nabere a v sest rano vyrazime smer Rakousko.
Cesta svizne ubiha, jsem trochu rozespaly, ale zaroven se hrozne tesim, protoze v Alpach jsem jeste na silnicnim kole nejezdil, i proto jsem se nechal premluvit k tomu je tam takhle narychlo na otocku. Dalsim duvodem bylo, ze pristi tyden uz by se vhodny den i kvuli praci a dalsim aktivitam hledal tezko a navic nema byt ani tak priznive pocasi. Na hranici stavime, zacina byt teplo. V 11h jsme podle planu v Brucku, kousek od Zell Am See. Slozime kola a vyrazime smer Grossglockner. Samozrejme jsem po ceste tak trochu rozlamany, nevyspaly, ale okolni letni pocasi a rozkvetle alpske louky a hlavne zasnezenene hrebeny kopcu nas nabijeji, takze v kratke rovinate pasazi jedeme docela svizne. Je ale velke teplo snad kolem 28st, az se tomu nechce verit. Zahy se zacne silnice zvedat a protoze fouka vitr proti, hodne brzy shazujeme na malou placku.
U mytne brany nejdriv hodime 2eura do automatu na mereni casu vyjezdu kopce pro cyklisty, abychom zjistili, ze automat dnes nefunguje, ale penize si uz ponechal, to je ta rakouska preciznost? Jedeme dal a Jirka mi zahy poodjizdi, aby si otestoval cas a hlavne svuj novy wattmetr. Ja si jedu svoje tempo, kopec neznam a to prevyseni z 700m odkud jsme vyjizdeli (brana mela kolem 1300m) do 2500m me trochu desilo, takze jedu spis opatrne. Predjizdime par turistu na kolech, ale jinak je provoz hodne slaby, ani aut a motorek takhle v patek po obede moc nejezdi. Porad je ale horko a mne se moc dobre nejede, jak zjistuju uz vlastne od te doby co se silnice zacala zvedat. Dukazem je i to, ze uz delsi dobu jedu na nejlehci prevod 34x25 ktery mam, jen serpentinach dam tezsi. Jinak ma ale silnice sklon porad 10-11% a moje jizda "jedu si svoje tempo" se pomalu ale jiste meni na "hlavne bych nahoru vubec vyjel". Jirku uz davno nevidim a jedu nahoru rychlosti asi 10kmh. Snazim se jet v sedle, ze sedla a nejak se rozjet, ale zatim to nevypada. I tak si ale aspon uzivam okolni vyhledy, delam par fotek. Pred 24 hodinami by me nenapadlo, ze ted pojedu v Alpach v letnim dresu na jeden z nejtezsich kopcu pod nejvyssi horou Rakouska, je to sen!
Nahore se uz znatelne ochlazuje a zaroven prichazi poryvy vetru, jeden z nich me skoro sunda z kola. Zaroven jak jsem poprve v zivote v 2500m tak citim ze semi trochu mota hlava, tak radeji jeste zvolnim, posledni co chci je tu nekde zkolabovat. Jirka ceka na vrcholu kopce pry uz 10 minut to mi teda pekne ujel, fotime se, oblekam plastenku a navleky, teplo tu moc neni. Snehovych barier je kolem dost a misty maji i nekolik metru do vysky. Odbocku na Edelweisspitze ted vynechavame, protoze chceme jet pres Hochtor k ledovci nad kterym je vyhlidka Kaiser-Franz-Josefs-Hofe. Ovsem uz samotna cesta na Hochtor je pro me dalsim utrpenim, protoze je nejdriv sjezd a pak zase do kopce. Po silnici tecou misty potoky vody, je chladno, fouka skoro vichr a mne to nejede. Jidla jsem si moc nevzal, ale mam jeste velkou tubu Pikaa, ktera se zacina hodit. Rikal jsem si ze ji snim tak polovinu, ale ted uz vim, ze bych potreboval tak dve baleni. Projizdime tunelem Hochtor, kde je taky dost vody a sjizdime opet z kopce. Protoze nevime presne kde je odbocka k ledovci, asi dvakrat stavime a koukame do mapy, ona silnice porad klesa a predstava ze pri ceste zpet pojedeme tohle do kopce moc vesela neni. Konecne jsme ale u odbocky a mirime k ledovci. Museli jsme ale sestoupit nekam k 1900m a ledovec je 2300m, cimz si navic uplne jisty nejsem, protoze jsem to jen narychlo odhadl z mapy v mobilu pri ceste autem. No a kdyz jste v krizi jako jsem ja, tak je sakra rozdil jestli ma kopec o 200 vyskovych metru vic nebo min. Aspon ze uz je zase teplo na tomhle jiznim svahu, i kdyz tyhle zmeny teplot mi dneska celkove moc nesedi. Jirka zase zmizel, zastavuji a sundavam plastenku. Mam chut to otocit a rikam si ze zpatky k auto asi nedojedu. Dostane do sebe zbytek Pikaa, dam si i posledni tycinku a snazim se pit. Projizdim stojkou v polotunelu, kdyz se stane zazrak a vidim ze jsme v cili na vyhlidce. Presneji receno v polovine dnesniho vyletu. Par fotek, koupit suvenyry, opet obleci plastenku a vyrazime zpet, protoze cas bezi rychle a je asi pul ctvrte a plan byl vyjet zpet kolem 17h. To uz asi dneska nevyjde.
Pak se ale stane maly zazrak a mne se najednou zacne jet lepe. Tezko rict cim to je, asi ze jsem snedl co jsem mel a uz si nic nesetril, protoze nebylo na co. Taky to, ze jsem vedel, ze pulku mame za sebou a ja tak mel predstavu kolik nam jeste zbyva. Najednou Jirkovi stacim a neujizdi mi. Na vrcholu Hochtoru se jeste zmacknu a dojedu ho, tak si jeste strihneme kratky spurt, jako kdybychom nebyli oba hotovi i bez toho, fakt super napad spurtovat o ceduli v 2500m po 4h jizdy! :-) V poslednim kopci dne k odbocce Edelweisspitze chyta Jirka dokonce krece do nohou, coz se nakonec nedivim, vzhledem k tomu jake tempo doposud jel a jak mi vsude snadno ujizdel. Na Edelweisspitze tak uz nejedeme, ja bych to asi jeste dal, ale aspon mam neco schovane na priste. Par poslednich fotek a mirime z kopce dolu. U mytne brany jde plastenka dolu a pak uz jen vychutnavame v euforii dojezd zpet do Brucku. V dali prichazi prvni bourkove mraky, takze i pocasi dnes bylo na nasi strane, chytnout nahore dest nebo bourku by byl asi muj konec.
Mam najeto 100km a nastoupano pres 3000m a citim se jako po dlouhem Krusnotonu, takhle na dno sil jsem si letos jeste nesahl. Nakonec ale vsechno vyslo a byl to paradni den, na ktery jen tak nezapomenu. Takove spontanni akce, kdyz vyjdou, jsou neopakovatelne!