Konečne je to tu.Žeň pro nás cyklisty.Nepřeberné množství závodů nás nutí vybírat,všechno se jet prostě nedá.Já tento víkend zvolil Jarní okruhy Českým rájem,které jsou pořádány v rámci Pojizerské ligy,byť jako člen UACu jsem měl být v Zákolanech.Ale hromadný závod na 85 km byl pro mě větším lákadlem než časovka do kopce a pak,nedaleko odsud jsem dlel na chalupě.Podařilo se mi tedy zabít dvě mouchy jednou ranou.Víkend jsem strávil s rodinou a taktéž závodil :-) Start byl v 10 hodin.Před každým závodem jsem nervózní,to mě nutí jezdit na závody s určitým předstihem.Na parkoviště,pod hradem Valečov,jsem dorazil jako první,dokonce dřív než jeho hlídač.Nedlouho poté přibyl i Malina se svým nádherným coupé,snad jen k jeho škodě,místo oranžového má červené lakování,pak by to byl sakra babolap ! Zanedlouho,jakoby mávnutím kouzelným proutkem,se poklidná a nebojme se říci,až ospalá atmosféra změnila na rumraj přijíždějících aut a cyklistů.Najednou tu byl Ladies club a i Vyhup,který,jak jsme pochopili z nám kladených otázek,je v Pojizerské lize pojmem.Snad mohu napřed prozradit,že po závodě k němu někdo přibyl....... Jarní okruhy jsou vypsány na tři okruhy o celkové vzdálenosti 85 km.Nikdo z nás okruhy ještě nejel.Jediné informace jsme měli z netu.Mělo se jednat,a také tomu tak bylo,o okruh až s nezvykle rovinatým profilem na Český ráj.Po závodě jsem to odhadoval tak na 100 m.převýšení na 1 okruh.Všichni závodníci startují naráz,bez rozdílu kategorií.Do cíle dojíždí pohromadě celý balík,průměrnou rychlostí skoro 40 km/hod.Z něho pak odpadávají méně výkonní jedinci,tudíž na odstřel,oblíbená to hláška "Bakyho",neb se jim rázem hromadný závod změní na časovku jednotlivců.Vzhledem k délce okruhu jsme jej bohužel nemohli celý absolvovat.Zkusili jsme s Malinou prvních 5 kilometrů,i to málo bylo dobře,v těchto místech totiž tra't klesala a stáčela se do úzkých zákrut.Jak jsem později zjistil v závodě,okruh pokračoval kolem Drábských světniček,poté se napojil na starou silnici Praha-Turnov,následovala prudká pravá a s větrem do zad mírně,velmi jemně stoupal skrz lesy.Po cca 10 km jsme se,po mírném klesání,napojili na silnici Sobotka-Kněžmost.Tahle hlavní,se skvělým asfaltem,rovná a přehledná jak dálnice se jela celá proti hnusnýmu větru.Po 10 km větrného martyria přišla Boseň a po cca 500 metrech mírného stoupání cíl u parkoviště.Krásná trať,povrch velmi slušný,pořadatelská úroveň řekněme ucházející.Žádné zmatky při registraci,super doprovodné auto Subaru Impreza a zajištěné,i když ne kdovíjak,křižovatky.Chybělo však vyhlášení a zdravotní zajištění.To druhé jsem postrádal daleko více,dle mého názoru by sanitka u tohoto typu závodu rozhodně chybět neměla.Na druhou stranu,co se dá asi tak pořídit za 50 Kč startovného,i když,já bych si rád připlatil....... Přichází start.Stošestihlavá,zatím relativně spící saň,kompletně zatarasuje silnici.Čekáme tak pět minut,během té doby,okolo nás,částečně příkopem,projedou dvě auta.Saň žije,vlní se,čiší z ní nervozita,alespoň já to tak cítím.Jsem skoro uplně vzadu,vedle mě Vyhup,Malina někde vpředu .....už by sis měl chlape pořídit oddílový dres,takhle Tě vážně nelze poznat ! :-) ....,Ladies club se svým tažným Vlkem uplně vzadu.Start.Stošest párů nohou začíná otáčet středovým složením svých miláčků,převodníky napínají články stošesti řeťezů,rychlost letí nahoru jak bájný pták Fénix,ke stošesti sice ne,ale ke 40 km/hod jistě.Balík se snaží najednou vtěsnat od úzkých zákrut,co chvíli se natahuje a zas zkracuje jak měch harmoniky.Nebezpečí kontaktu a následného pádu je všudypřítomné.Jednou i já málem končím v příkopu.Naštěstí vše dobře dopadá a všichni jistě cítí úlevu,že počáteční točky si nevybraly svou daň v podobě hromadného pádu.Zlatej UAC,kde se balík roztrhá v prvním kopci.Přestávám ale filosofovat,je na čase pořádně přišlápnout,po mém drobném výletu do krajnice jsem dost ztratil,a chvilku mi trvá, než se schovám do závětří balíku.Na mě se jede krev.Tep mám pořád přes 170 a já vím,že pokud se nezvolní,dřív nebo později odlítnu jak neaktuální list v kalendáři.Děje se tak v mírném stoupání.Celkem se mi tedy podařilo uviset 20 minut.Těsně před tím mě zaujaly dva momenty.První-vedle mě si dva jedou jak na výlet,horlivě o něčem dikutují.Pro mě je to velmi deptající.Druhý-někdo,je na tom evidentně jak já,zřejmě v přemíře snahy uviset, neudržel směr a vjel mimo vozovku.Balík mi sice neujíždí omračující rychlostí,metry ale neustále pomalu přibývají pět,deset.Strašně moc bych chtěl jěště trošku zrychlit,jedu už ale totální kaši,kadenci držím skoro 95.Zvednutím ze sedla si pomoci nemohu,výrazně bych tak zpomalil a těžší převod se neodvažuji zařadit.Chtě nechtě zpomaluji,začínám regenerovat,i mozek začíná dostávat svou porci sacharidů a mě dochází,jak jsem na tom.Zůstal jsem sám,zřejmě poslední a nevypadá to se mnou vůbec dobře.Naštěstí,v tento pro mě hořký moment,mě dojíždí cyklista,který mě před chvílí zaujal svým výletem mimo vozovku.Snažíme se tedy ještě trochu zmáčknout,dojet balík,ale byl to předem ztracený boj.Zvolňujeme,snažíme se nějak střídat a zjiš'tujeme co jsme schopný ušlapat.Dostáváme se na "dálnici" a bojujeme s větrem.Hnus.V balíku by bylo rozhodně lépe,myslím si,a najednou sám sobě říkám : " jseš pěkná sračka,ani kolo jsi neuvisel,tak si to tady pěkně vyžer".Uplně jsem se v tu chvíli sesypal.Nechápal jsem,jak mě cyklistika může bavit.Dřu se jak mezek,orvanej jsem jak horník po šichtě a výsledek - velká nula.Byl jsem nasranej a nešťastnej zároveň.Můj parťák ze mě asi moc velkou radost neměl,nekomunikoval jsem,jen mechanicky šlapal,chtěl jsem to mít co nejdřív z krku.Strašně mi chyběl nějakej kladnej impuls,vzpomínal jsem nostalgicky na Koloděje,na vzájemnou podporu,třebas jen nevyslovenou,na jeden pohled který řekne jo,jsme tady s Tebou...No abych to nedramatizoval,v pr.... jsem byl.A pak,možná proto,že jsem byl v ráji (Českém),přišel zázrak.Zezadu,v místech kde jsem v prvním kole neuvisel balík, nás dojelo pět lidí.Nejdříve mi bleskla hlavou myšlenka,že nám snad čelo nadělilo kolo ! Ale ne,pravdou je,že jsem nejeli poslední ! Nechápu,kde se ve mě najednou vzala energie.Já Vám najednou začal lítat.Na špici jsme se střídali nejprve čtyři,pak tři,nakonec už jen já a 56stka na celokarbonu Specialized.Jelo nám to jedna báseň.Mě Vám ta cyklistika zas začala bavit.Tak rychlej přechod z totálních sraček do euforie znaj asi feťáci když si šlehnou.V nájezdu do posledního kola 56tka začala ukazovala svoje přednosti.Tu rychlou nakloněnou rovinu směr cíl jsem si dost dával,abych uvisel.Ostatní na tom byli jěště hůř než já.Bylo mi jasný,že tentokrát uviset prostě musím.Rozhodně jsem nechtěl absolvovat "dálnici " jen za svý.Jěšte párkrát jsem potáhl špici ,ale jakmile jsme se dostali do prostřední,mírně stoupající pasáže v posledním kole,56stka šla na špici a začal boj.Byl nekonečný a dost bolel.Podařilo se mi však uviset a já věděl,že do cíle už dojedu,sic v háku.Slušne jsem se omluvil 56stce,že střídat prostě nemohu,on děl něco jako v tom smyslu že je na to zvyklej,takže pak už byla pohoda,dojeli,vlastně 56tka dojela jěště 2 lidi.Z naší původní sedmičlený skupiny jsme zbyli tři,ten třetí mě sice chtěl v cíli dostat,ale zůstal jen u pokusu.Cílem jsem projel v čase 2.31.24 ,mohutně,povzbuzován Vyhupem a a Malinou. Měl jsem toho dost,jen z dáli jsem slyšel Vyhupa a jeho slova chvály na Malinu,který jel prý fantastickej závod.Vypadá to,že příště se budou soupeři vyptávat i na Malinu :-).Fakt už si pořiď ten dres ! Po chvíli přijel i Ladies club.Nekompletní,bez Mar'tase.Prý snad na někoho čeká,no pravda je taková,že,Martina,byla svědkem nehezkého pádu a jako jediná se dokázala postarat o těžce zraněného cyklistu.Díky Martino,žes ukázala všem,že Šlapky dovedou nejen závodit ale i pomáhat.