Dnes není na co čekat, žádný dojmy si utřiďovat nechci. Naperu to tam hned. Nalil jsem do sebe polévku, nasypal zapečený brambory a teď to zalejvám kafem v půllitru a přikusuji oplatky. Je mi to jedno. Pro mě je konec. Konec sezony 2017. Za Turistou jsem protrpěl cestu z cíle do vany. Takhle prošitej jsem dlouho nebyl. Nohy totál na odpis. Vesmír je vesmír a dokáže pořádně vysát…
Počasí nemohlo být lepší, cestou na start se rozehřát za naším Ukončovatelem a snad budoucím „naším“ Karlem. V Ouvalech před hospodou to již žije. Pěkně se to sešlo, a navíc objížďka přes Hradešín, ty wado, já snad hned vypadnu na začátku. Nějak si nevěřím, moc optimismu z posledních týdnů není. Oranžová letka v plné parádě. Hulis, Bonzo, Technik, Kapr, Turista. Strejda už vyrazil o hoďku dříve. A hele Dreamer! A do toho Indián, Honzis, Delkim, Lawi Stars a další. Pan Šturc chce taky nasát vesmírnou atmosféru. Slunce hřeje, není co řešit, krátký-krátký, v bidonech šplouchá ionťák s gelem a v kapse vyprošťovací suky. Hradešín se jede za zaváděcím autem. Tak aspoň tak, snad Mukařov spatřím s čelem.
Ostrý start za Hradešínem u hřbitova, protočit se na špici a zalézt dozadu. Bonzo se diví, co dělám tak vzadu, jo tady se nerozhoduje. Kecáme o jeho nové raketě. Závidím mu ten pocit přechodu z těžké ocele na kosmický karbon. Kapr už odhazuje omylem bidon. Blíží se sjezd před ondřejovským dloubákem. Dopředu Kolíkáči, znáš se! Stanu se tak na chvíli pilotem, ostrá levá a jdeme na to. Vybaví se mi Vyhup a jeho obnošené tretry. S Hulisem si určujeme tempo a nikdo nejde přes nás. Dobře!
Sjezd po kostkách a Technik útočí. Letíme do Chocerad a boj o pozice před sítem značky Vodslivy. Technik s náskokem, trochu si vyčítám, že jsem ho nehákl. Úplně se hrozím najíždět tam zezadu a cítit tu bolest. Ale světe div se, nohy z nebes! Nic nebolí a úspěšně stíhám tempu nejlepších. Fouká zprava, levá škarpa je spása. Vestec a přede mnou z našich jen Dreamer, Bonzo a Hulis. Ještě chvíli vydržet. Za Vestcem někdo z Hvězd nastupuje. Au, tak to už pekelně bolí. Zvedající se zadky, Dreamer s Bonzem se chytili, Honzis se chytil, Indián je tam taky. S Hulisem to už nedáváme. Ještě furiantsky zařvu, ty si sjedeme! Ale vnitřně vím, že jsem na limitu. Jedeme ve 3 kusech, ani výkřik móóc je nezpomalí. Na horizontu před Ostředkem se otočit a nechat se sjet Delkimem a Ondrou Teplým.
Malá objížďka se zrádnou stopkou, kde pár lidí asi nechalo kousky karbonových ráfků. Snažíme se točit, ale moc nám to nejde. V hupu za Třemošnicí řev zezadu. Blíží se k nám oranžové trio Technik, Turista, Kapr. Tak to už o zábavu nebude nouze :-). U Šternova cyklokrosová vložka, Technik chytá hranu asfaltové záplaty a plachtí vzduchem. Nechápu, že to ustál. Tomáš Kotrlík s defektem. Do Šternberka hurá za ním. Popadané zlaté listí dělá krásnou kulisu letcům na báječných strojích. Za přejezdem Tomáš odjíždí. Technik za ním, já za Technikem. Nesmíme se flákat, třeba ještě někoho sjedeme. Delkim, Hulis taky tvrdí muziku. Kapr s mírným odlepem, ale Turista s ním. Věřím, že si nás sjedou, přinejhorším to trochu přibrzdíme. To jsou výhledy, to jsou panoramata, to je silniční cyklistika!
Vpravo Zalíbená a jsme všichni po kupě a odbočujeme naopak doleva na Rataje. Turista špicuje a táhne si nás jako káčátka. Kostek se bojím, ale nohy furt poslouchají, a tak špicuji zase já. A na zadním kole cítím dech bráchy. To jsou chvíle! Vzpomínky na maratónské kopce. Talmberk a odbočka na Čekánov po luxusním asfaltu. Prodlužuji si svou vrchařskou extázi a táhnu za sebou skvěle jedoucího Kapra. Škoda, že tady není cíl, tenhle stav beztíže miluji!
Nechyba nás nerozdělí, teprve až za Sázavou, když rozjede svoje hard and heavy Hulis, to začne pekelně pálit. Howaďák jeden puntíkovatej! Skalické kostky to je srpnový podvečer, nahoře za Kaprem bylo snad 40 stupňů ve stínu :-) A údolí se taky nešetří, rychlost mezi 35-40km/h., to jsou ty nej chvíle balíkové cyklistiky. Chvíli na špici, nechat tam vše a zase odplout do zavětří. No někdy ztěžka chytat háček :-)
Letos dojezd z druhé strany přes Doubravčice, Mrzky, Tismice. Jak se blíží cíl, začínám toho mít pěkně dost, ještě odlehčit zadní kapsy, vyprázdnit bidony, ale zdá se, že již nic nepomůže. Brdek v Tismicích naštěstí nikdo neblázní, tam jsem byl hodně okoralej. A tak pošetřit síly v háku, a když zahlédnu cílovou alej ke Skřivanům, tak zkusit nastoupit. Ale je to jalové, skvěle jedoucí Delkim (už to bejku podepiš do Šlapek!) :-) je za chvíli u mě, a i Technik, Hulis a Ondra Teplý. Levá točka, nohy zmordovaný a tak se už jen překulit přes cílovou lajnu.
Skvělý to bylo! Ani jednou nekouknout na budík, prostě nechat se unášet na okolní vlně výkonnosti a vychutnávat si plnými doušky můj tak milovaný hromaďák! Parádní vzpruha a vzpomínka před blížící se zimou. A letos v takový vesmírný oranžový společnosti, díky kluci!