Prvni letosni 220km dlouha maratonska bitva byla nachystana tradicne do Prerova, kde se v sobotu jel popularni Mamut Tour maraton. Posledni rocniky jsem vynechal, ale letos prisel ten spravny cas osvezit si tamni krajinu v krasnem jarnim vydani. Nebo spise v letnim, jaro letos vlastne poradne nebylo. Predpoved pocasi slibuje kolem 25 st, odpoledne ojedinele prehanka. Pojede se v kratkem dresu, zadne premysleni co na sebe, tak to mam rad. Vzhledem k rozkopane D1 volime s Kolikacem cestu az rano pred zavodem, takze pekne budik na 4:15, abychom v 7:30, tedy hodinu pred startem, dorazili do Prerova. Jdeme se pripravit na ubytovnu, kde uz jsou Strejda a Turista, kteri take pojedou. Doplnit bidony, nacpat kapsy vsim moznym i nemoznym, kratce se rozjet a uz stojime na startu. Potkavame jeste i Mlhose, ale nejak se nam nehlasi.
Dobra vec letos je, ze nejkratsi trasa startuje pet minut pred nami, takze je nas dohromady kolem dve ste cyklistu ze stredni a dlouhe trasy. Uvod jako jiz tradicne trochu nervozni, preleva se to dopredu dozadu, ze strany na stranu. Brdek v Pavlovicich po 10km to moc nenadeli, takze nas porad jede hodne pohromade. Auta v protismeru, obcas dira, sterk, zuzeni, clovek az nekdy zavidi jezdcum na Giru nebo Tour a rika si, ze ve finale maji vetsi klid nez my. Jedu pobliz Kolikace a Turisty, ale ten ma pak defekt, kdyz se udajne snazil predjet McHammera po krajnici. spartansky syndrom nas zda se stale pronasleduje.
Konecne prichazi Lazy a prvni seriozni kopec. Mohl jsem ho vyjet s uplnym celem, ale Kolikac hlasi ze tu s nami jede popularni duo P. Popilek + R. Bronis a tak se na zacatku kopce otacim, protoze tihle dva i s Kolikacem jsou za mnou. Kalkuluji co dal, ale mam strach ze by mi ujeli ve sjezdu a tak presne jak mi Kolikac doporucil, jedu napred, abych mel do sjezdu rezervu. Tim doskocim pred vrcholem peknou skupinku, ale samotne celo je uz o kus dal, to bych s nimi musel jet srot hned od upati kopce. Je tu i P. Pospisil z Axonu, ale to je asi jejich jedina ucast. Myslim ze nekde tady foti poprve Ziza. Sjezd z Lazu nakonec zvladam se cti, hned se mi jede lepe, kdyz nas neni sto, ale dvacet. Po sjezdu se opet mirne stoupa, vidime jeste kolonu aut celniho baliku, ale to by nase skupina musela jet total srot, abychom je dojeli. A vzhledem k stoupajici teplote se k tomu nikomu moc nechce. Ja jedu pekne zabudoany, stridat zatim ani moc nemusim, ostatne je tu dost lidi ze stredni trasy.
Vsechno smeruje k zasadnim kopcum, kterymi jsou Hadovna a Grapy. Jeste pred nimi chytam prvni mensi krizi, musim vic pit, jenomze prvni bufet jsem musel bohuzel projet a tak se snazim vodou setrit. V lese se clovek aspon trochu schova a ve sjezdu ochladi. Davam gel, tycku a Hadovnu nakonec vyjede ve skupince docela v poklidu. Kratky sjezd a jsou tu Grapy. Prekvapive se mi jedou dobre, ale spis jako skupina jedeme rozumne tempo, takze vlastne snad poprve me Grapy nijak nebolely. Stoji tu borec s bednou bidonu a ja v domneni ze to je obcerstvovacka natahuju ruku po bidonu. Jenze chlapek mi ho nechce dat, protoze je urceny pro jezdce za mnou! Takze skoro zastavuju, nastesti mi skupina neujela. Az zpetne mi dojde, ze tam zadny bufet nebyl, ale i tak mi ten bidon moh nechat, kdyz uz jsem ho skoro drzel!
Po Grapech sjezd a houpavy dlouhy usek. A hele, uz je tady dvojice Popiolek + Bronis. Nebo mozna uz nas dojeli po Hadovne, ted presne nevim, jen si pamatuju, ze me prekvapilo jak brzo nas dojeli. Trochu mam obavy co se bude dit. No coby, vlezou na spic a jedou si svoje. Borec z Sportraces na jejich adresu prohlasi cosi ne moc pozitivniho, asi jejich taktiku zna. Kupodivu ale zjistuju, ze jejich taktika je uplne normalni, proste jedou setrvale tempo, ale vsechno v ramci fair play. Jejich tempo ma za nasledek, ze zaciname sjizdet koralky z uplneho cela. Jako prvni je to prekvapive S. Prokes. to mi poprve dojde, ze asi tak uplne spatne nejedu a jelikoz se citim stale hodne dobre a plny sil, tak si rikam, ze ta strategie vystoupit si hned v prvnim kopci, byla rozumna. Mam cas trochu pozorovat i krajinku, ktera je krasna, ale i tady maji pole plne solarnich panelu, technologicky pokrok nezastavis. O par desitek km dal po rozdeleni trati dojedeme i B. Pruchu a borce, ktery se casto otaci smerem k auto a z kapsy dresu mu kouka sluchatko. Ze jde o Skupkeho, ktery vyhral Krusnotona, mi dojde o nutny kus dale. To je fajn pocit, jet v takove grupe, ale o to vic tady ma vetsina lidi doprovod v autech. Bidony s cerstvym pitim jen syci a ja hledim na muj poloprazdny bidon.
Doposud se mi podarilo vyboxovat jeden ten zluty mamutacky bidon, coz je malo. Blizi se 150. km a bufet na Trojaku. Tam si rikam o bidon, ale posledni naplneny mi bere borec prede mnou. I tak proste zastavuji a necham si nalit vodu. Celo ve sjezdu samozrejme poodjede, ale nastesti se vzadu zasekne i Bronis a tak se nasledne mezi auty propleteme zpet. Dalsi dulezite poznani, kdyz ma clovek den a nohy jedou, tak se da i takhle zastavit a pak si to sjet. Blizi se 170.km a horska premie na Lazy v opacnem smeru. Davam do sebe posledni gel a energy zvykacku. Par lidi zase odpada, mne se i Lazy kupodivu jedou dobre. Posledni bufet na 180. km dokonce beru dalsi bidon, coz tentokrat zvladnu rychle a najednou jedeme ve trojici vepredu se Skupkem a klukem ze Sportraces myslim. Zeby unik? Ale ne, zbytek nas brzy dojede.
Prichazi zradny konec maratonu, do cile 30km a v cloveku se zacinaji rychle stridat stavy "proc jedeme tak pomalu, nemel bych jim nastoupit vs. uz nemuzu, budu si muset vystoupit". Nejdriv prijde ten prvni stav, zrovna kdyz stoupame na kopec Nad Hubertem. Opet poodjizdime Skupkem, Bedou a jeste jednim borce. Sjezd je ale hodne rozbity, diry, vetve po asi nejake bource a tak v najezdu na hlavni je nas zase sedm statecnych. Prichazi nenapadny kopec na Hlinsko po hlavni a tady nam odjizdi Skupke + 1. Na me jde uz krize, nedostatek vody se projevuje. Presto jedeme pekne s Popiolkem a Bedou. Beda je taky na dne (s vodou) a prosi o lok, rad mu vyhovim, mam jeste trochu v bidonu. Popiolek veli ke stridani a sjizdeni Skupkeho, ale nase skupina uz ma dost, ostatne neni divu, Garmin na ktery se snazim radeji nedivat, ukazuje pres 30 stupnu na slunci. az za Pavlovicemi zacneme aspon trochu stridat. 15, 10 km do cile, najednou je to strasne daleko, kdyz uz clovek nemuze. Kostky v Prusinovicich a uz mirime k lesiku pred Prerovem. Zmacknu se abych ve skupince zustal, zkusim i jit asi dvakrat ze sedla, ale hned si musim sednout, aby se mi nepodlomily nohy. Tak to na spurt moc nevypada a take to tak dopadne.
TOP 10 nakonec prekvapive nebyla daleko, ale ten povestny kousek k ni jeste chybel, coz vubec nevadi, o motivaci do budoucna je postarano. Kdyz prictu horke pocasi, ktere mi moc nesedi a nedostatek vody, tak je to luxusni vysledek! Nejvetsi radost mam ale z toho, jsem v zavode nechal vsechno a vydrzel se zkusenejsimi a lepsimi borci az do cile. Zavolam domu, hledam jidelnu i kdyz na jidlo nemam ani pomysleni, abych se nakonec setkal s Kolikacem, ktery prave take dopsal svuj dnesni pribeh. Na jeho, ale i reporty ostatnich, se uz ted tesim!