Blizi se polovina srpna a muj pomyslny vrchol sezony v podobe cyklo maratonu Krusnoton a jeho 250ti km je tady. Dlouhy, spravedlivy zavod plny kopcu v okoli Teplic, Cinovce, Litvinova. Vyjede se tu snad kazdy poradny kopec, ktery tu existuje. Protoze mi to letos docela v maratonech jezdi, tesim se i sem. Sice jsem od Beskyda nejel zadny zavod, ale letos vidim, ze to neni na skodu, lepsi byt odpocaty, nez unaveny. Tahle taktika mi letos vychazi a mozna by vysla i dnes, ale trhliny zacala dostavat zhruba pred tydnem. Nejdrive jsem si naplanoval tezsi trenink na Sumave minuly vikend. To by jeste bylo v poradku, ale pak jsem se nechal zlakat k druhe ucasti na Zlataku. Takze pekne v utery neskutecny zazitek a na jedne strane a euforie z celodenni vyletu, na druhe strane naloz 12h. Pred rokem jsem to tak zkusil a na Krusnotonu se to pak projevilo, letos jsem se ale jednak na Zlataku vic setril a druhak jsem veril, ze s lepsi kondici se to neprojevi.
Ranni budicek ve 4h, kolo, jidlo, piti nachystane od vecera, snidam po ceste s Kolikacem v aute. Start z noveho mista v Teplicich, diky navigaci trefujeme hned, prezentace rychla, jen fronta na WC. Jedeme na benzinku, kde jsou toalety zamcene, tak kupuji sobotni noviny a rikam si o klice. Dojedeme zpet, parkujeme a chystame se na zavod. Ja si jeste jednou musim odskocit do lazenskeho parku, takze na start dorazim asi 5min pred startem, ale co, tady to nevadi. Misto startu je pekne, konecne clovek vidi lazenske centrum Teplic pekne na vlastni oci. To uz je ale odstartovano. Jede se rozumne, nikdo nikam nechvata. Kolikac domlouval na Skypu ze pujdeme teamove do uniku, ale ja se na to uplne necitim, zato Kolikac hyri po startu aktivitou a je skoro porad na cele, az mu na bryle useda i ranni mlha, ktera se v jednom miste chvili drzi. V pelotonu je hodne borcu z Nemecka, prekvapive je tu i Jirka Voracek, to je fajn, ze se taky vydal zkusit dlouhy maraton.
To uz se blizi najezd na Neznabohy. Protoze ho znam, najedu si pekne dopredu a delam dobre. Jako tradicne, na konci se odpojuje prvni dvacitka lidi. Presto chytam mensi diru a v male skupince se ji snazim zalepit. Jirus kolegialne ceka a pomaha nas dotahnout zpet do cela. To se dari a na Sneznik tak najizdime s celem. Tady uz vidim, ze nohy dneska moc cerstve nejsou, coz pro me neni po Zlataku prekvapenim, spoleham ale na to, ze prumerne tempo udrzim a jak ostatni casem budou unavenejsi, ja tim budu ziskavat a sily se vyrovnaji, tak zni plan dne. Na Snezniku mi celo opet ujizdi, kousek pred nami Jirus s malou skupinkou a pak ja se Standou Prokesem a jeste jednim borcem. Vidim ze i Standa je na tom dneska o fous lepe, ale nejak se mi ho zatim dari drzet, coz je super, protoze s nim se jede vzdy dobre, pokud tedy na to mate nohy. Sjedeme dolu, Jiruse vidime v dali, Naklerov vyjedeme opet sami. To same ve sjezdu dolu a na Komari Vizku tak opet jedeme sami, byt nas dojelo par lidi a do kopce najizdime v sesti lidech.
Tady si rikam, ze uz Standu a spol. neuvisim, boli me ten kopec hodne, dycham jako lokomotiva, ale nahore tam nakonec jsem. Beru bidon od Alcy od Jiruse. Nahore v kopcich je docela chladno a pak mraku, snad nezmokneme. Cinovec, beru do ruky jen banan, piti mam dost. Sjezd dolu si uzivam. Prichazi dalsi kopec Hrob, kde mam zpravidla krizi. Letos ale ne, opet sice v kopci vlaju za Standou a Nemcem Ackermannem (ktery nakonec dojel 9. s J. Vorackem). Navic tu z mraku zacina neprijemne poprchavat a je zima. Ale nahore nastesti uz sucho. Mam radost, ale chce se mi na WC, takze na obcerstvovacce ve Flajich domlouvame kratke zastaveni, dokonce stiham i chleba se skvarky a skoricovou buchtu, parada! Vim ze Standa by stavet nemusel, kdyz mu podavaji piti z auta, ale nastesti mu to nevadi. Ostatne v souctu celeho zavodu jsem mel prostoje asi 2,5 minuty a to jsem stal trikrat na obcerstvovacce a dvakrat na WC.
Zato sjezd do Litvinova me stal vic sil nez bych cekal, Standa za to vzal, jakoze si uzije sjezd, nez se tam pri druhem prujezdu objevi lide z kratke trasy. Sjezd je to sice luxusni, ale dole mam peknou diru na kluky. Nastesti tim jak nas jede malo, na me cekaji. Ja zase cekam ze odpadnu na Dlouhou Louku. V najezdu dojizdime a mijime prositeho Evinice, pak odpada Belak, Ackermann jede jako masina a nahore jsme tak rychle, ze mam mam z Dlouhe Louky PR na Strave. Nahore opet mokro a trochu to nahazuje. Nohy porad citim, ale tohle mi dodalo sily, vzdyt jsem prave objel vsechny nejtezsi kopce ve vysokem tempu. Verim tedy, ze uz to vydrzim az do cile. Navic stavime i podruhe na Flajich, beru vodu, opet neco k zakousnuti. Sjezd do Litvinova podruhe dokonce dam bez diry, protoze nas zbrzdi borci z kratke.
Pak ale prijde dole kruhac, rovinka, Standa se posadi na spic a ja zacnu trpet. Krize prisla a je tu, za ty roky tenhle stav znam. No tak co, dva plne bidony, jeden do sebe obratim skoro cely behem chvile, k tomu gel, energy tableta, vseho mam dost. Ale porad nic, zda se ze je pozde. Zmacknu se, ted odpadnout by byl hrich. Vydrzim k rozdeleni trati, zuby nehty se v haku drzim i v rovinatem a mirne klesavem useku na otevrene planine. Opravdu letime a zahy dojedeme Jiruse, to neni prekvapeni pri takove rychlosti. Ten navic hlasi ze nedaleko je J. Voracek. To je krasne, ale jakmile skonci klesava pasaz a prijde prvni brdek, hned ztracim. Jednou se jeste dotahnu, ale podruhe uz ne. Je to ironicky zrovna momente, kdy jedno ze zavadecich auto poradatelu, ktere s nami jede uz nekde od Hrobu, trefuje pravy obrubnik a prorazi pneumatiku. Asi na nej take prisla krize. Kluci se vzdaluji, Jirus to snad ani nezaregistroval, nema cenu ani kricet Kolikacovo "mooc", ted uz kazdy jede za svoje. Neda se nic delat, ceka me 40km do cile na samotku, nebo s temi co me dojedou. Nejdriv me predjede jen osamely jezdec. Na poslednim bufetu v Mirosovicich stavim, beru piti a zahy me dojede asi pet lidi, kterym jsme ujeli na Dlouhe Louce.
Pak opet dlouho nikdo, jen na Lukove osamely jezdec v cervenem. Porad trpim, nemuzu jet ze sedla, nohy se mi podlamuji. Milesov se objizdi, ale kopec je to take pekne vypeceny. Nejak se vyskrabu nahoru, zato sjezd je rozbity, tady to chce opatrne. Dari se a ve vyjezdu najednou za mnou vidim Kolikace! Cekam na nej, chvili jedeme spolu, ale ma krize je porad velka, takze kdyz nas dojede celo stredni a Kolikac se na chvili dokaze udrzet v haku, opet si musim vystoupit. Mezitim nas dojelo a predjelo i duo Evinic / Belak. I posledni dva km neskutecne boli, cilem musim opet projet v sede, nemohu otocit nohami. Gratulace Kolikacovi, Jirusovi, ale vsem kdo dojeli, nakonec v teamech mame treti misto a to se pocita! Ja jsem nakonec take spokojeny, je to muj nejlepsi cas na Krusnotonu, prumer pres 30, to vse navzdory te krizi, kde jsem odhadem ztratil 10 minut. A 22. misto ze skoro 200 lidi na startu, navic v takove konkurenci, je take solidni. Navic kdo vi, jak by to dopadlo, kdybych vynechal Zlatak. Krusnoton je obtizny v tom, ze se kazdy detail nascita, nic vam neodpusti. Prestoze se mi na konci nohy se zastavily, byt ne v kopci, ale na rovine, muzu si rict ze jsem tam i letos nechal vsechno. V souctu se Zlatakem jsou to dva nezapomenutelne zazitky behem jednoho tydne. A to za to stoji!