Na začátek to chce uvést pro nezaujatého čtenáře několik vysvětlujících pojmů. Bez jejich znalostí nelze obsah sdělení pochopit a nemá cenu ho ani rozečítat. Tedy:
Robousy je část města Jičín, nacházející se cca třikilometry od centra města.
Marcela je ženské křestní jméno. Jedná se o ženskou obdobu jména Marcel pocházející z latinské zdrobněliny Marcellus jména Marcus – „bojovník“.
Saunový ceremoniál je něco jako šou v sauně, divadlo nebo představení pro saunující se klienty.
Liškobranní je sběr hub zaměřený na lišku obecnou v době jejího zvýšeného růstu.
Recepční – její pracovní náplní je vítání a ohlašování návštěv, vedení knihy návštěv a vydávání návštěvnické propustky. Dále přepojuje a vyřizuje telefonáty a poskytuje všeobecné informace o společnosti. Zodpovídá za chod recepce. Provádí dílčí administrativní práce. (Pozn.autora: Někdy bývá krávou)
Reverend je neakademický titul duchovního. Titul je užíván před jménem zkratkou "Rev.". Akademický titul bude pak případně uveden jako druhý (např. Rev. Ing. Pichtr).
…

Že to nedává smysl? Nebojte, v dalším textu vám to vše zapadne jak vynález pana Rubicka. Pojmy Robousy, Marcela, ceremoniál, liškobranní, recepční a reverend se Vám stanou známými a lehce použitelnými.

Co se stalo minulý víkend? Co se stalo předpředminulý víkend? Nic podstatného. Podstatné ale je, že se sešli kamarádi a společnými silami se vydali na steč přírodě. Máte radši pivo nebo víno? Kolo nebo auto? Koně nebo osla? Chlupy nebo kuřecí prsa z Lidlu? Krkonoše nebo Jeseníky? Sám si to prověř, nejlépe obě varianty a pak vyber. Nenechal bych si v tom radit a idnes.cz nepomůže neb je už nějakou dobu brak.
Jak shrnout Jeseníky a předminulý víkend? Mystická příroda, kam si dojedeš nakrásně vlakem až třeba na Ramzovou a dokončíš procházku třeba v Koutech nad Desnou. Sobotní západ slunce nad Jeseníky. Nedělní pochod deštěm kde ani živáčka, svačina pod Mravenečníkem s rozmočenými Bebe sušenkami. Nemůžeš nabídnout, jelikož parťákem není nikdo jiný než slovutný Jean. Kdo ho nezná, nemůže předchozí větu pochopit. Zkuste to, stojí to za to! Jeseníky i Jean.

Co bys rád bídný červe pověděl o Krkonoších?! Jsou krásné? Ano jsou – stavební jeřáby v Peci pod Sněžkou, džínolidé v Cayenech, jídelníčky v italštině, na pánských záchodech tyčinky do uší, fantistická ochota obsluhy různých restauračních zařízení nezná mezí… Musíš se ztratit hluboko do lesa, abys potkal ducha hor. V Českém Aspenu nebo Chamonix ho těžko potkáš…

Jenže nejsi tu sám, nemusíš se v tom šťourat. A co jedním uchem od vrchního, kterému láhev včerejšího vizoura nesedla, slyšíš, to můžeš druhým pustit ven. O zábavu máš vystaráno. Můžeš si povídat nebo jen poslouchat. Reverendi ve stejně vysokých keckách jsou tu s tebou a před lidskými neduhy tě ochrání. Příběh či vtip, to je jedno, obojí naprosto dokonale zapadá do atmosféry pochodu čtyř kamarádů. A tak necháváme daleko za sebou nesmyslnost chování místních zbohatlíků. A teď už vážně, bez toho patosu a od srdce!

Jsem hezky „ovíněn“ kvasnicovým pivem a jedním kalíškem Jägermeistra. Jsme na lovu. To si pamatujeme z nějaké reklamy na tento šláftruňk. Stoupáme na Růžohorky. Vidíme psa, už ani nevím, jestli pes doběhl nás nebo my doběhli jeho. Každopádně má obojek a registrační známku na něm. Vypadá, že tu není sám. Má paničku. Jsou fajn. Oba. Pes nemluví, ale panička s námi začíná nenápadně konverzovat. Začínám přemýšlet, jestli takový obecný reverend musí být vyznávat monogamní život a zároveň jestli se nás panička trochu nebojí? Honíme se totiž okolo ní jako vosy okolo zralé nektarinky. Víte jaký je rozdíl mezi broskví a nektarinkou? Zadrž, vole! Jsou tu Růžohorky a čas postát. Představit se. Nechat si představit. „Ahoj Maxi, je Ti už 9 let jo?“ No tak to už za rok půjdeš do páté třídy psí školy. Za podrbání za uchem mi osobně představuje paničku, slečnu Marcelku. Ostatní bojují o přízeň a psa si vůbec nevšímají…
Sněžka mě moc nebaví. Jsem línej vyndat péřovku z batohu, a tak je mi trochu zima. Vaříme vodu na kafe. Vařič nějak nevaří – trvá to. V rotundě, kde se Poláci modlí, mluvím sprostě. Bůh si na mě smlsne. Bude na mě házet kamení. Toho se totiž bojím. Díky němu jsem nemohl oslavit narozeniny, tak jak jsem chtěl. Musel jsem ležet v posteli a pak jen popíjet v hospodě. Chci slavit blahobyt a svobodu, v které žijeme. Takže konec s černými chmury a od teďka pojedeš bomby až do zítra!

„Bobku, u toho lehátka v tom jehličí je trochu sněhu. Udělej kouli a uděláme si ceremoniál!“ Pro všechny fyziky otázka: Bod vzplanutí smrkového jehličí? Víte? Jste fyzici? Dobře děláte!

„Jedééém bomby!“ , křičí v 23:30 a u toho držíce naplněný kalíšek čekají na ťuknutí. Pája, Jean, Bobek čekají na mě až zvednu Jágra. Blahobyt a svoboda okolo se mi trochu motá, ale teď nesmím odpadnout! Ještě tohohle Jágra vydržet a pak už půjdem na kutě… „Tak určitě!“
Tři, dva, jedna, start! Máš 90 sekund na to uhodnout. Co? Koukej na Bobka! Reverend s kopulačními pohyby se mi snaží pantomimicky dokázat, že to uhodnu. Je důvěryhodný. Mám skoro erekci, když na něj tak koukám, ale uhodnout mi to nejde. Musím dát dohromady dvě slova. První je něco na smysl postele. Druhou nejsem s to uhodnout. Podávám se. Správná odpověď je Postelová scénka. Od smíchu mám břišáky, jak Adam Ondra. Ptám se recepční, jestli mě nechce vystřídat. „Ne, v práci hry nehraju.“ Ok. „Děláš nám tady z toho peklo, chceš platit předem a pak zase později a ani nechceš hrát společenské hry. To jsi tedy recepční!“ A už se plní další Jágr. Záruba, aby se v tom vyznal. Chtěl si blahobyt, tady ho máš! Jeane díky za nalévání, v noci Ti asi nabliju do batohu.

Ve 3:50 chčiju na pokoji do umyvadla. Naštěstí sám. Nejsme doma a tak si nemusím čistit zuby.

V 7:50 vstáváme. Pája má místo čela umělou lezeckou stěnu. Madla jak banány mu visí na kůži. Stačí chytit a vytáhnout se za ně.

Tak ses aspoň „vyblil“ do klávesnici, když ne Jeanovi do Deutera. Uklidni se! V čem byl víkend pozitivní? „Neskutečně mě nabilo, když mi jeden s reverendů řekl, že si koupí boty, aby s námi mohl chodit.“ Zpětná vazba, že to není rutina a nuda. Znám mnoho lidí, co „život zasvětilo vědě“. Jenže místo analýz, syntéz a zhodnocení, jen sbírají data. Takoví vědátoři jich nasbírají třeba přes 20000 tisíc za rok. Ale to je vše. Sbohem a šáteček.
Vracíme se autem domů. Jedem kolem Jičína. Po cestě vidíme Icemanovo auto na blikačkách. Chtěli bychom ho minimálně pozdravit, ale není už místo na zastavení…. Cedule odbočka Robousy. Koukám na ní jako řidič déle než je zdrávo. V tom vidím Pájovi tvrdé horské vousy. Znáte slangový výraz pro tvrdé horsky vousy? Víte co každé horské ženě vyroste pod kalhotami bez neprofukové membrány?

Je to o lidech. Pájo, Jeane, Bobku, Marcelko, Icemane, Maxi, díky za inspiraci!

„Paní učitelko a co to Liškobranní??? Ále, to byste stejně nepochopili!“