Uplně lehce se mi včera nestávalo. Sice v 6.00 futruji vločky už, vidina 200stovky tvoří v krku knedlík. K tomu venku rákoska, no nic, ono to nějak dopadne, ještě doplňuji chechtáky, aby bylo na vlak. Na kruháku již Profesor s Kolíkáčem, po kiláku nabíráme Turistu, aby nás odtransportoval k záložně. Pocitově nic moc. Turista topí, mně zlehka pobolívá hlava <:-( . Ještě před Brandýsem stavíme a hned futruju první tyčku. U záložny mraky pacientů, dobře, celkem vyrážíme v jedenácti a než dojedeme k orlímu pomníku je nás ještě o 3 více. Síla skupiny je neuvěřitelná, ale když se ocitnu na špici, pakuju se pryč, nejsem schopen rychlost udržet. Ale nijak si to nevyčítám :-D . Turista našel parťáka Bobka, Kapr, Barbánek, Pistachio, Vlčák, Mišutka, Profesor, Kolíkáč, snad jsem na nikoho nezapoměl, tahají špice s takovou lehkostí, klobouk dolů a v duchu jim děkuji za tohle povození. K orlímu minumentu to uteklo až nesmyslně rychle, avs určo 30 a konečně mi přestala boelt hlava, to asi káva v Peruci začala fungovat. Pokud cesta do Peruce ubíhala, zpět už to byl let, až do Mělníku z kopce, to mělo grády hoši :-))) . Ta stěna v Mělníku tedy taky. Kvůli ní se pak muselo stavět, polovina mančaftu potřebovala doplňit sacharidy párkem v rohlíku. Inu prosti gustu ... No a najednou to bylo za pár. Před Kostelcem se loučíme s Brandýskou větví, endorfiny se mi začínají vyplavovat, jo, to nádraží nebudu muset hledat. Turista nás konečně nechal i tahat :-D . Před Prahou kontrolujeme budíky, na 200 to nevypadá, ale Robert velí, 2jka na začátku bejt musí, na Jížo míříme malou oklikou. Hoši díky za tenhle den.