Tak uz jsem se nejak probral. Kolikaci Icemane jeste jednou diky za podporu. Vylet se povedl, jen na posledních par km budu dele nez obvykle vzpominat. Prepadla mi po uterku jarni nalada a nalozil jsem si vic nez jsem stacil snist. Zimak, zima a absence kilometru se neda ocurat.
Cekal jsem ze nas bude min, ale rano se s Legendama pririti na sraz i Profesor a u Zalozny vylozene naval. Pri ceste do Brandejsa mi prislo ze ranni sliz nejak klouze, nebo kolo plave tak jeste dofoukavam zadek. A uz letime s Bobkem na Neratovice, cesta pekne ubiha ale po 40 km na spici uz jdu radeji stridat. Pojim popiju, teplota porad neklesa, krasnych 32-34 a uzivam si skupinoveho zazitku plnymy dousky. Prichazeji prvni magnetky a je citit ze nohy uz nejdou jak bych si pral ajajaj, tak musim s rozvahou. Jak se skupina preskupuje tak se vzdy dostanu na radu drive nez vychazi v rovnici o dvouch neznamych ale zatim mi to netrapi vzdyt to neni ani 200 a je nas dost. U pomniku sprint za Bobkem, jeste jsem ho uvisel, ale zacinam tusit ze zpatky to nebude zadarmo. U pumpy regeneruju co to jde, hlavne moc neprochladnout. Po pumpe se po uvodni kose jede docela dobre, i stoupani z M. Lazni docela ujde. Do Roudnice to nejak dosudlame, ale od stoupani na Rip mi zacina tuhnout usmev. Kapr Bobek, Vlcaci jak Baletky, jen mne to dost drhne. Utesuju se, jeste kousek, z Krabcic je to do Melnika z kopce. Moje prvni spice s Kolikacem, ani neprotestuju ze jdem brzo dozadu. Netrpelive vyhlizim Melnik, Stary most uzavren tak jeste zajizdka na hlavni. Stena uz mne vylozene nebavi, vytahnout tam to zimni monstrum stoji hodne sil. Na pumpe si obycejne nic nedavam ale tentokrat parek a doufam v zazrak. Zoncolan se jede nastesti uz volnejc ale i tak uz zas dorazeji ty myslenky 'proc si to clovek vlastne dela'. Posledni spice s Kaprem, resime Zwifta, potrebuju dost dejchat, palim uz jen tuky, tak nekoverzuju uplne plynule. Kostelec, skupiny se deli a zbyvame ctyri. Vim ze odtud zacne teprve ta prava cyklistyka, to koreni, ta sul, co to dela tak hezky. Poslední vypeti, posledni spice, ale kdyz po rovine jedu tak 23 tak se Iceman nesmele zepta jestli nechci vystridat. Prichazi Melnicky zazrak v podobe Icemana ktery nas vlaci polmi k domovu. Napada mi myslenka ze Zwift je vlastne vyborna vec, v tomhle okamziku bych na tom uz davno nesedel. Nebo je to to co lidem na Indoor cyclingu chybi, pri nem se techto stavu proste nedockate, gauc je tak blizko. Kazdy mikromagnetek boli, a mam co delat stihat i rovinky v haku. Mam je vsechny spocitane a postupne je odškrtávám, Sluhy, Velen, Vinor, Satalice, prejezd nad dalnici, hura, prezil jsem ted uz jen maly hupik v Kyjich a Sterboholy. Kluci si jeste planuji dotocit dvoukilco, mne se nechce uz vubec nic.
Hezke to bylo, poucne, i kdyz Peruc neni tak daleko a nejelo se rychle, dokaze cloveka vyskolit. Priste to chce vetsi respekt, rozlozit sily a drzet Bobka na uzde.
Kdyz se vse povede chtel bych si spravit chut tam kde je vsude blizko.