Sedím v práci a když zrovna nechodí tikety, tak píšu report ze sobotní terapie. Zprvu jsem ani nepočítal, že se této akce zúčastním, ale když v pátek večer zatútá WhatsApp s povzbuzením od prezidenta, tak neváhám a nastavuji budíka na 5:45. Rychle udělat práci a v 7:25 letim do obchodu pro palivo. Rychle se nasoukat do nejteplejších hadrů co mám a v 8 už stojim na kruháku u Shellky. Dorazí Kolíkáč s Icemanem a v Petrovicích nabíráme domestika Turistu, který nás odtáhne až do Brandejsa.
Vyjíždíme a na špici pořád Turista s Bobajzem. Koukám na Garmina a ukazuje 43km, když konečně střídá. Spolujezdec, který není ze Šlapekve se nechápavě táže, zda jsou všichni tady takový tahavý...odpovídám jen, že ne - tohle je extrém. Cesta pohodově ubíhá, jede se mi dobře na jednici, suché silnice, jediné negativum jsou mrznoucí prsty na rukou. V Peruci focení, pumpa a už se jede z kopečka směr Roudnice a Mělník. Baví mě Garmin, který ač byl plně nabitý ukazuje jen 10% baterky a já pozoruji jak každé 2km ubývá 1 %. Stojka v Mělníku mi ale už vůbec nechutná a už vyhlížím pumpu a párek. Od 130km už se mi nejede dobře, každý brdek se zakousává do nohou jak kdyby byl dvojnásobný - není se co divit letos najeto cca 600km.
Od Kostelce už visim jen v háku a obdivuju Icemana, který střídá na špici zmoženého Turistu. Nakonec ještě s Kolíkem a Icemanem dojedeme 2kilo zajížďkou přes Újezd. Pěkné to bylo, až na počasí samožřejmě.