Je pondělní večer, šinu si to autem přes Most Barikádníků na tenis do Čakovic. Na asfaltu ohromný nápis ÚSTÍ. Ty wado a zase v tom lítám…
Nedělní ranní losovačka, co vzít na sebe. Teploměr ukazuje -9 stupňů, ale rosničky hlásí na odpolední Mělník až +5. A do toho Sebuzín, první kopec sezóny, který nastíní aktuální stav těla. Arktickou bundu nechat doma, vzít sepranou, dvě spodní trička a v poslední chvíli stará cyklistická vychytávka – papírový letákový čtvrtečník z jedné nejmenované nákupní stodoly. A z něj pak mít radost po celou dobu výletu, jelikož posloužil neskutečně. Jednička už hýká v předsíni, termosky zastrčeny, dva rohlíky, banán a suk. A pytlík s drobnýma, nakrmíme určitě zase nějaký kávový automat.
Je to po těch letech až nepochopitelný, ale těším se jako blázen. Kruhák a téčko narvané, dokonce s překvapivým Mlhošem, Turistou a Pupákem. Ocitáme se v jiném světě, sladká wobjížděčova neděle, všichni naladěni na stejnou notu, vtípek střídá vtípek. Skvělá atmosféra. Vůbec nevnímám nějaký mráz, jak kdybych stál na startu nějaké maratónské bitvy, ona ta sezóna je už fakt blízko.
Mírovice žijí cyklistikou, všichni na čas a mastíme to směr Bášť. Líznout si trasy časovky, vzpomenout na zaprášenou ikonickou Břežanskou osmu. A jsme na hlavní silnici směr Veltrusy, vítr v zádech, slunce nad hlavou a před námi sopky. Dojíždíme rudocha Čespu. Před kruhákem ve Veltrusech pokropit krajnice a setkat se s Vlčákem a Mišutkou. Stálice, kterým wobjíždění klokotá v krvi. 8 dvojiček si společně užívá cvrkotu řetězů. Turista se odpojuje a míří na Roudnici. My dál na Doksany a Lovo je tu co by dup.
A pak neskutečná paráda po vyžehleném asfaltu kolem Labe do Ústí. Vivat dálnice, díky tomu je tato silnice jen pro nás. Paroduji si jeden bývalý klub – Oranžoví osvoboditelé silnic! Foto se Střekovem musí být. Zase jsme to společnou silou dali. Hulis s kamarádem doplňují naši sestavu a razíme na automaty na pumpu. Vitríny s poháry zmizly, ale kafe tady bude vždy skvělý. Pohled do rozzářených očí kolem znovu bere za srdce. Kdo by to byl čekal, že tady budu třeba někdy s Icemanem!
HonzaB v ráži to burcuje k odjezdu. Jeho starťák před Sebuzínem pomalu přeskakuje na ostatní. Zkušeně si to práskne zase na svém oblíbeném blatníku. Možná tam má ještě zaschlý prach z minulých Ústí. Brána do nové sezóny, architektonický skvost přes Labe a teď hlavně nedefektit. Střekov je zvláštní městečko. Už se jede lajna, kterou táhne HonzaB a za ním v háku Iceman. Nikdo nechce být vzadu, z kruháku je potřeba najíždět v předních pozicích. Pohltilo mě to tak, že si sundávám i tlusté zimní rukavice, noviny z pod dresu už jsem vyndal na pumpě. Chci jet co nejvíce na lehko.
Bonzo se s tím nemaže a jeho zadek se mi stává magnetem. Uááá naposledy jsem si takto dával na Českobrodské desině. A začíná mi to růst pěkně přes hlavu, ale ten pohled zpět je tak opojný! Bonzo znovu tancuje a vystavuje mi stopku. Cítím ten ledový vzduch na plicích, dávno už jsem přestal dýchat nosem, oproti dvěma borečkům, kteří mě teď sjeli. Čespa na karbonu a za ním v háčku na horáčku Karl. Čespa mě přesto nabádá: „Kolíkáči nosem!“ 20-30 metrů s nimi a zjistit, že ani toto není moje krevní skupina. Karlovo zadní kolo se mi nebezpečně začíná vlnit před očima, jó jsem krásně prošitý.
Tak kdo další? Otáčím se a on to Kapr. I když po noční hlásil, že na pohodu, tak mu to nedalo. A to je dobře! S ním už musím! Kočkujeme se o špic a vidíme před sebou boj o pódium. Čespa s Karlem jdou přes Bonza. Kapr mě vyzývá, dej ho! Ale není z čeho…
S bráchou za ramena, ve stejném čase jako před rokem a s tradičním přáním, ať to letos klapne. Ztěžka přizpůsobit dýchací aparát na wobjížděcí frekvenci a pozorovat na ostatních, že kopce jsou smyslem cyklistiky! Noviny na hruď, zimní rukavice a robota proti větru domů. Padáme do Lito a pak pokecat s Čespou na špici. Jede se mi podezřele dobře. Frajersky přestávám pít a jíst, vždyť do Mělníka na hotdog je to kousek. Štětí a po levém břehu kolem vinic. Pumpa kousek, a já jsem kousek od kolapsu. Termoska a suk zachraňuje, to by se nemuselo vyplatit, navíc když Kapr velí Stěna Mělník. Hotovo, posekáno, konečná. Kutálím se k pultu na čerpačce.
A pak domů, vždyť už jen pajda, v týhle partičce to je kousek! Camrda o půl čtvrtý začíná vidět krávy, ale co byste chtěli, takový výlety se zapisují hluboko do všech pórů! Dnes to sedlo, díky všem, jste neskutečný wobjížděči!