Cerven byl opravdu plny zavodniho kalendare a na ten uplne posledni den se konal jeden z nejtezsich maratonu u nas, Beskyd Tour. Od minuleho roku nova trasa a protoze jsem tehdy chybel, ceka me premiera. Do Beskyd az k hranici se Slovenskem tak cestuji plny ocekavani, jake to letos bude. Cesta po D1 sice probiha docela svizne, ale i tak tam s McHammerem dorazime po 19h vecer. Michal se jde rychle jeste rozjet, ja to stihl uz rano a tak se jdu jen zaregistrovat a na jedno pivko za Kaprem a spol. do nedalekeho hotelu. Tomu predchazi neprijemny moment, kdy mi ve startovni igelitce praskne Birell v plechovce, zrovna v momente kdy si tam hodim mobil. Ten to nastesti prezil, ale cip a zbytek tasky je komplet mokry, takze si jdu radeji vyzvednout novou tasku. Pak uz se jde na kute v prilehlem skolnim internate, podminky jsou to docela partyzanske, ale tu jednu noc to clovek prezije.

Nakonec se spi docela dobre, ale rano hlasi HonzaB jaka je venku zima. Neberu to moc vazne, ale zahy vidim ze ma pravdu. Presto se v klidu nasnidam a az pri oblekani zjistuju ze toho moc na sebe nemam. Kdyz ale HonzaB hlasi, ze ostatni si berou navleky, vesty, cepice a kdyz vidim McHammera, ktery bere i navleky na nohy, beru si tu vestu nakonec taky a mrzi me ze jsem si nevzal hrejivku. Ale koho by to napadlo, kdyz vcera bylo takove teplo. Kratke rozjeti, nakonec vysvitne i slunce, snad to nejak pujde. Na startu je nas o dost mene nez v Krkonosich a tak i kdyz uvod trati vubec neznam, dostanu se po rozjeti nekam na 30-40. misto a tam se drzim, neb uvodni usek je po uzke asfaltce, kde se moc predjizdet neda. Uplne lehce se mi nejede, ale balik je velky, takze se tu da v klidu udrzet.

Po uvodnim useku se najede na delsi rovinku, kde se nakonec docela jede, i kdyz je clovek schovany v baliku. To potvrzuje i McHammer, ktery muze porovnat s minulym rokem. Je treba tak neustale hlidat pozici. Kolem me znama jmena, ale i spousta neznamych lidi, tim ze jedeme na opacnem konci Ceska, navic spolecne se stredni trasou. Odbocka z hlavni, silnice se zuzuje, Kapr na me houkne ze bych mel jit dopredu, jestli to myslim s peknym umistenim vazne a uz je tu Kelcovske Sedlo. Nastesti se mi povedlo do prudke pasaze najet tesne predtim, nez se to za mnou zaspuntovalo, presto mi prvnich asi 20 lidi odjizdi. To mi ale nevadi, mam co delat, abych tuhle stojku ala Grapy (mozna jeste tezsi), vubec nejak vylamal. Nahore se poskladat, haknout skvele jedouciho P. Pospisila z Axonu a uz jedeme dolu. Sjezd je clenity po rozbite ceste, jsem rad ze to mam uspesne za sebou. Dole me dojedou dalsi lidi vc. S. Prokese, docvakneme skupinku s B. Pruchou, ktery se opet vratil do zavodu po kratke zdravotni indispozici. Nakonec nas dojede jeste dost lidi a je tak tricet.

Po chvili dojedeme ctverici, kde je i McHammer. Pak jedeme premierove po hlavni kolem prehrady Sance, dokonce se stiham na par vterin pokochat krajinkou, vlastne je dobre ze v takove velke grupe nemusime jet v tom puvodnim useku. Po sjezdu dolu uvidime uplne celo obou tras, takze se tempo zvysi a chvilemi se jede pekna lajna. Par km pod Smrckem jsme opet jedna celni skupina, coz potesi. Jeste si delam legraci z K. Ackermanna, ze to je jako na mistraku v Plzni pred tydnem, kde Kamil jel. Jakmile ale najedeme na Smrcek, hned clovek vidi, kam patri. Nas velky balik se deli na dve poloviny, ja jsem samozrejme v te druhe. McHammer s celem mizi rychlosti blesku. Nas je ale porad kolem dvaceti a jsou tu vsichni, ktere znam vc. S. Prokese, B. Pruchy, kluku z Axonu, atd. Alternativni vyjezd na Smrcek je opet tezky a prudky, ale citim se tu docela dobre, takze me vyjezd az tolik neboli. Sjezd dolu a uz motame kilometry mezi zahradkami pod Pustevnami. Tady se mi naopak moc dobre nejede a tak do sebe davam gel a energy tabletu. S pitim to vypada dobre, zatim jsem nevypil ani jeden bidon, nejspis tak ani nebudu potrebovat ten treti od Jany od Kapra, ktera by mela stat nahore na Pustevnach.

Pustevny, premierove si uzivam krasny asfalt, jede se mi dobre, vlastne cim dal lepe. Stiham v pulce kopce opet dat gel. Nahore beru od Jany alespon banan, hodi se, jidla jsem zas tolik nevzal, ale ty dva bidony mi urcite budou dnes stacit. Nahore je chladno, vesta se ta dnes stoprocentne hodi. Par lidi odpada a uz letime dolu z Pusteven. Na par mistech je sterk, takze hodne opatrne a radeji jedu na konci skupiny. Dole se opet sjedeme do asi deseti lidi, stale jsou tu oba skvele jedouci kluci z Axonu. Pred najezdem na Solan se chvili nejede a tak je prostor pro konverzaci, ale pak uz se opet prilozi pod kotel. Prvni cast Solane se mi jede blbe, ale kdyz se to zacne trhat, nejak se vnitrne nastvu a razem jsem nahore bezpecne s celem, zatimco vidim jak Kamil i Beda odpadaji. Presto Beda zaslouzi absolutorium, ja bych se asi na start ani nepostavil a on to objede skoro cele v takove intenzite! Kamil si nas ve sjezdu jeste docvakne, ale jelikoz uz na startu rikal, ze jede jako domestik pro P. Pospisila, mozna si vystoupi pozdeji. Sjezd ze Solane s avizovanymi semafory nakonec docela jde, ale par aut v protismeru potkame a musi se jet hodne opatrne. Ridici moc ohleduplni nejsou, no ale my jste taky uz vsichni prositi, takze to je tak pul na pul.

Jsme dole, prejet rozkopanou odbocku a mirime na Kasarna, konec se blizi! Kasarna jede pekne odspodu na cele Standa Prokes a skupina se zacina trhat. Drzim se u cela a protoze napisy na silnici ukazuji kolik km zbyva na vrchol, necele dva km pod nim zjistuju ze jedu na cele a za ostatni za mnou lehce ztraceji. Obvykle me ty napisy na silnici vzdycky desily, ted mi to spis prijde lito, ze uz se blizi vrchol a bude po zabave. Nicmene postupne deleni nasi skupiny me povzbudi a protoze si jsem vedom, ze kdybychom v takove grupe dojeli do cile, jsem ve spurtu absolutne bez sance, tak jeste prislapnu, protoze v nohach neco je. Treba nas pak pojede mene. Chytne se me pouze o 21 let mladsi Marek Dolnicek z Tufo Prostejov, ktery by vlastne mohl byt muj syn, to je hrozne! Rozbite posledni stovky metru jedu za nim a kdyz tu najednou, u obcerstvovacky stoji Ziza a foti. Tak to je super povzbuzeni! Dojedu juniora a rikam ze to muzeme zkusit odjet ve dvou, ale moc sanci tomu nedavam, vzdyt za nami je asi deset lidi. Sjezd z Kasaren radeji jedu vetsinou za nim, az kdyz se sklon zmensi, zacneme poctive stridat. Najezd na hlavni, prejezd hranice zpet do Ceska a uz mirime na Bumbalku. Za nami stale nikoho nevidime, coz vlastne neni prekvapeni, protoze jedeme pekne tempo. V kopci mam chvilemi co delat, abych se Marka udrzel, ale nakonec jsme nahore docela rychle a za nami siroko daleko nikdo. Euforie stoupa, nohy jedou na plny vykon a nasleduje uz jen klesava pasaz do cile. Opet stridame, mam ze sebe radost, je to symfonie a to uz jsem si skoro jisty, ze i kdyz se nas snazi sjizdet esa typu S. Prokese a K. Ackermanna, tak to udrzime. Cil je tu, Marek si bere misto prede mnou a ja koncim na vybornem 11. miste, ale hlavne na 2. miste v kategorii, hned za profikem T. Buchackem z Elkovu. Minutu po nas dojizdi skupina kterou jsem roztrhal na Kasarnach, to usili se tak vyplatilo.

Vyhlaseni je za pul hodiny, rychle dat sprchu, prevleknout se, ale nechat si slapkovsky dres a pak uz si dojit pro vysnene prvni maratonske podium! V cili je uz i Kolikac, ktery zajel opet svuj vysoky standard, smulu tak mel pouze Kapr, ale bere to usmevem, za to ma take muj velky respekt! Bednu bral i McHammer na stredni, o kategorii vys gratuluji S. Prokesovi, P. Pospisil hned za nim. Jsou to opravdu intenzivni pocity a je mi uplne jedno ze za tyden si to skoro nikdo nebude pamatovat a s dalsim zavodem bude clovek zacinat zase nanovo. Tak je to ale spravne, dulezite je aby to cloveka bavilo a neco mu to davalo. Cesta do Beskyd se tak bohate vyplatila. Jeste nez odjedeme, loucime se s recepcnim na internatu, kteremu chvalim jeho novou motorku, kterou si prave dnes poridil a ktery nakonec rika, ze zitra pojede na Sumavu. Nekdy je ten svet krasne propojeny, at jste v Beskydech, nebo kdekoliv jinde!