Krakonosuv cyklomaraton mam rad. Je to relativne novy zavod, ktery vznikl v roce 2014 a od toho nasledujiciho jsem se zucastnil vsech rocniku. Ani letos jsem si jej nemohl nechat ujit, pocasi preje, neni na co cekat. Rano me nabira do auta Strejda, poprve tak nejedu na Krakonose s Kolikacem, ktery uz se domluvil s ostatnimi kluky. Cesta ubiha svizne, posnidam, posvacim, na zachod si odskocim a zhruha hodinku pred startem uz se jdeme se Strejdou kratce rozjet. Po pul desate uz ale radeji stojime s klukama na startu, protoze nas pojede opravdu hodne, kolem 700 lidi, navic kratka i dlouha trasa budou spojene. Samozrejme me to netesi, ale je to pro vsechny stejne. O stres v pelotonu kazdopadne nouze nebude.
To se ukazuje hned na jednom s prvnich kruhaku, kde si o obrubnik ustele prvni jezdec. Pak se odmavne ostry start a jede se. Tim jak je nas takhle mega velky balik, tak se snazim drzet rozumne vepredu, zachytnym majackem mi je skvele pozicne jedouci Kolikac a Kapr. Zahy me predjede Michal Kubicek a Salo, takze mam dalsi magnetky, vidim i Standu Prokese. V prvnim brdku po startu nekde na 10km to lehne ve stoupani, nastesti se tomu vyhnu. Nasledny sjezd v pohode, vlastne ani nema cenu hrotit to a jet uplne vepredu, protoze je jasne, ze do Polska a pod Pomezni Boudy nas dojede tak 200 podle me. O kus dal sleza z kola Salo, asi bohuzel defekt. V baliku se jinak jede dobre, stiham se obcas i napit a kdyz v Polsku rikam M. Kubickovi ze uz mam vypity skoro cely bidon, tak je prekvapeny a rika ze jsem toho vypil vic nez on, coz je opravdu na povazenou. Kriticky moment v Polsku je pro me v prvnim meste za hranici, kde je zleva zuzeni a na zemi lezi bidon, ktery prejedu, nastesti nespadnu ani nedefektim. To se s bidonem snadno muze stat, pamatuji, jak takhle jednou mel defekt F. Rabon na Pave Milovice.
Mirime do stoupani na Pomezni Boudy, snazim se propracovat vic dopredu, coz je tady dulezite. V momente kdy uvidim neprehlednutelne pozadi Rudy Novaka, jsem spokojeny a jedu si tempo do kopce. Uplne celo se sice trhne, ale pohledem na tepy usoudim, ze nema cenu se zrusit na prvnim kopci, kdyz me ceka jeste Prazska Bouda a spol, zatimco na cele bude jiste vetsina lidi z kratke. A tak trochu zvolnim, Ruda stale na kontakt, naopak me dojede P. Bencik, ktery dela "doprovod" olympijske medailistce, bikerce Maje Włoszczowske. Na vrcholek tak dojedeme spolecne v mensi skupine, sice jsem docela na srot, presto stihnu pochvalit P. Bencika za jeho komentovani v televizi. Jiste si musi rikat, co to bylo za blazna, kdo v tom nejvetsim vypeti stihne jeste mluvit. Jindy by to ale neslo, protoze v nasledujicim sjezdu za to Petr vezme a odvazi i Maju, profik se nezapre. Nastesti se nejak zahakuji a par borcu doskoci zezadu a tak se nam dari sjet se do mensi skupinky asi 8 lidi. Pak dojedeme i grupu s Rudou, tak to mam radost. Nez ho ale stihnu pozdravit, Ruda miri rovne na kratkou trasu a my doprava na dlouhou.
P. Bencik dokonce pred Peci dojede dalsi vetsi skupinku pred nami, kde je mj. Liba Janousek nebo V. Novak. Mne se tam take povede doskocit, ale to uz zacina samotna Prazska Bouda. V. Novak vycvakava nohu z pedalu v te nejprudsi pasazi a pak uz jde pesky, nasednou se na kolo neda. Jedu si svoje, celo te spojene velke skupiny mam par metru pred sebou, ale tim jak jsme je dojizdeli pred Peci, to preci jen stalo vice sil. A tak nastava presne ten moment, ktery nemam rad. Par lidi odpadlo, za mnou nikdo, ale tu hlavni skupinku ne a ne sjet, pritom nejedou rychleji nez ja. Mozna to chtelo zmacknout se o trochu vic, ale uz je pozde. Jak vyjedeme na planinu, skupina se mi pomalu, ale jiste vzdaluje. Zezadu me doskoci jeden borec a zahy i opet jedouci V. Novak, ktery nam v nasledujicim sjezdu ujede. Snazim se stridat a jet co to jde, ale tim ze to je technicky sjezd, tak to moc efekt nema. Presto obcas porad V. Novaka zahledneme, takze alespon jedeme stejne rychle.
Uplne dole po narovnani silnice vidime ze Vita si doskocil asi pet lidi, takze jedeme s klukem co jede se mnou, chvili srot a k memu prekvapeni si tam take doskocime, ani to tak nebolelo! Tak to je parada, uz jsem se bal, ze pojedeme ve dvou a nekdo nas dojede, tohle je vzdy ta lepsi varianta! Chvili vydechnout, ale to uz opet mirime do kopce, tak ke konci uz to opet boli. Nicmene mam cas se napit, najist a citim se relativne dobre. Take tu a tam potkavame ucastniky Krakonosovy 100, myslim na Kocoura, jak tu nekde pobiha. Na bufetu ve Straznem dokonce beru bidon, tudiz to vypada ze moje lahvicka v zadni kapse dresu zustane nevyuzita, protoze sjezdy prijemne ochlazuji, pocasi je proste tak akorat. Ve skupince s nami jede i jeden Australan, ktery hodne pripomina spurtera Caleba Ewana. Tim jak ale nezna trat, tak jednou ve sjezdu nevybere zacatku a konci v poli, podruhe ze spice zapomene odbocit a jede rovne. Ale jinak jede pekne a i po techto incidentech se vzdy do nasi skupinky vrati. Posledni vetsi kopec na Cerny Dul jedeme pekne tempo, dva kluci z nasi puvodni skupiny odpadaji. Nahore dokonce vidime kus pred nami dalsi vetsi skupinu, zrejme tu s Libou a spol. V. Novak veri ze to jeste sjedeme a tak to zkousime. Do cile chybi 25km.
Jelikoz je ale zaver vicemene rovinaty, tak ac letime s vetrem v zadech, uz je nesjedeme, byt podle vysledku byli pred nami minutu, ale to je porad velky naskok. Pred kruhacem ve stoupani v Trutnove za to vezmu a zkousim roztrhat nasi skupinku. To se mi dari, hakne me a zahy i predjede pouze Kamil Maj z Polska, ostatni zaostavaji. Jeste se tak zmacknu, drzim si Polaka na dohled, jednou se ohlednu za sebe a ujistim se ze tam nikdo neni a uz je tu cil na kostkach. Co dodat? Kdyz se sejde poctiva priprava a nezbytna trocha stesti pri zavode, je z toho krasny den v Krkonosich! Umisteni jsem pred zavodem neresil a plati to i po zavode, tady se vzdy muze stat milion veci, ze radeji dopredu nic neplanuji. O to hezci pak je, kdyz pak dojedete do cile s dobrym pocitem, ze jste tam nechali vsechno, na co jste ten den meli nohy! V cili nasledovala pri cekani na vyhlaseni vysledku a tombolu slusna "afterparty" okorenena bednami Kurete a M. Kubicka. Ale i ta nakonec skoncila a jako v kazde pohadce, i tady zazvonil zvonec a my jsme se rozjeli vstric domovum, kazdy jiste s hlavou plnou nezapomenutelnych dojmu!