Jak vyzrát na Krakonoše?
No bylo, nebylo...
Po rozumném zhodnocení najetých kilometrů a počtu závodů volím krátkou trasu. Možná si řeknete srab, ale na té dlouhé bych nemohl závodit. Buď bych závodil a na druhé půlce umřel, nebo bych nezávodil ale jel jen svižnější výlet a na to nemusím platit startovný.
Na Krakonoše vyrážíme s Rudou už v pátek večer, Ruda zajistil hotel Krakonoš a formu večer dolaďujeme dvěma vychlazenými Krakonoši, prostě stylovka.
Díky tomu ráno máme na všchno klídek a čas. Při prezentaci ještě odchytnu Jirku Černého se Salem a na rychlo zpunktujeme tým do soutěže. Název Vinohradské šlapky, Sparta ani Sparťanské šlapky nejsou průchozí, takže se nakonec jmenujem: 4 jezdci nakopalipsy
Až na startu se dozvídám, že nestartujem 5 minut za hlavním závodem ale hned v závěsu. No tak to bude zajímavý. Volím taktiku být co nejdřív na čele, proplétám se balíkem kousek za Salem, který má evidentně stejnou. bylo to docela maso, adrenalin stříkal z uší, i skok ubrubníčku na kruháči se konal.
No ale jsme na čele, postupně se objevují další nízká čísla, Ruda, Mára Šroll s Šustym, Jirka Černý, McHammer, a mlaďasové z Mapei.
V kopci je pád a částečně se do toho přimotám, musím vycvaknout a z kola, ale hned jsem naštěstí zpět. V Polsku chytá defekt Salo, škoda, těšil jsem se, že si to rozdáme. Balík je početný a likviduje jakékoli pokusy o únik. Pár jich zkusíme s Márou a Šustym vyprovokovat, ale vždykcy nesmyslně naskočí někdo z dlouhé, takže po nás jde všechno co má nohy. Ale aspoň se v Polsku nenudíme.
Dopředu je jasné, že na krátké jsou hlavní síto Pomezky. Hlídám si čelo a začátek je docela na pohodu. Přitápět se začíná cca 2km před vrcholem a to už bolí, posledních 300m přetlačuju kolo přes horizont očima. Ale kontakt s čelem jsem udržel a z krátké vidím jen borce z Mapei a McHammera. S Bittnerem(Mapei) poměrně aktivně jedeme i ve sjezdu. Strach z těžkotonážních borců řítících se zezadu nám dává křídla. Hlavně se bojím Rudy, který to umí z motorek takzvaně na kolínko, a lovce DH KOMů Máry.
Na dělení tras se potvrzuje, že z krátké jsme 3. 20km za 21 minut jsem ještě na kole nejel. Domlouvám s Bittnerem, že je potřeba spolupracovat a kývá že jo. Točíme pravidelně a postupem času je vidět že to Hammerovi moc nechutná a trápí se. Na Bittnerovi je naopak vidět že sil má dost a i technicky je na tom dobře. Občas se ohlídnu a čekám, že uvidím vláček stíhačů, ale nic.
Tři kilometry před cílem, když odstřídávám, za to bere Bittner. Zvednu se taky, ale za chvilku si zase sednu. Je to jeho. Hammer říká, že spurtovat nebude, ale nenechávám nic náhodě a u pivovaru nastoupím. Je to tam, stříbro jako prase. Radost mám jako bych vyhrál! Další grupeto dojíždí cca 2 minuty za námi. Maja W. dojíždí na celkovém 12. fleku - hodně chlapů bylo dneska zaříznutejch holkou. Jirka a Ruda jsou tu brzo, smrdí to výhrou v týmech jako bohus.
Posezení po závodě jen podtrhuje atmošku. Nemá to chybu. Týmy berem - 20 litrových Trautenberků se určitě nezkazí.