Jeden můj známí mi kdysi řekl, nemám ten závod v oblibě, vždycky se tam něco semele. Nutno dodat, že je to ostřílený borec, který na favoritce se čtyřkolečkem dokázal v časovkách vykostit karbonové letce, zabalené do ultralehkých aerodinamických obalů; několikrát zlomené klíční kosti, žebra, … ví co říká…
o závodě kde jsem již jednou lehnul i já a rozmary počasí si dělají co chtějí.
Cesta na start je trochu hektická, před teplárnou jedu za dvěma borci v domnění že znají cestu; asi jnou, tak házím kolo na záda a dávám zkratku přes pole, koleje, kopřivovým hájkem s ostružinovým pealingem… z hloubi duše se ze mě dere: dnes to bude bolet.
Na stratu je vedro, veselo, a po odstartování je fajn, že se až ke Všetatům jede agitačně (provoz je zde vážně hustý – prostě čtvrtek kdy lidi jedou z práce, vyzvedávají děti ve školách, atd…). Na šraňkách tradičně stojíme, cink, cink a jdeme na to. Rozjíždí se to hezky, nic extra, trochu je cítit nejistota ve stopě, která za cedulí graduje vlnou. Na 3. fleku ji vybírám, ale někdo za mnou mi po chvilce olizuje zadní galusku. Padá to, svěšujeme, asi se čeká až nás dojedou? Nechápu…
Jede se dál, v Čečelicích si v zatáčce škrtám levým pedálem, fuj, co to dneska sakra je???
Ustál sem to, tak jen víc klidu, rozjetí bylo fajn. Přehoupnem brdek, trocha malé exhibice na kritérium a jsme na hlavní, jdu do předu, ale jelikož znám trať jsem v klidu a evidentně všichni ostatní poněvadž nikdo nechce přeze mě. Až po chvilce se to začíná rozjíždět, hledám kluky, nikde nikdo, dosléchám se o Kaprovi; jede se po dělící čáře, takový malý Terezínek, držím si odstup, vlevo je plno aut a opět to přichází… vlna… nikdo nepadá, kluci se trochu dohadují. Se*e mě to, někdo si asi vyřizuje účty na trochu blbém místě – odstupte si ze závodu a dejte si klidně do držky – zlatý první balík! Do sjezdu pod Řepínem se jede hlava nehlava, trochu čekám kdy to opět lehne. Řepín vyjíždíme poměrně ve stabilním tempu, před Nebužely trochu zmatky a jsem opět v předu, až moc, nikdo zamnou, až po chvíli se něco přidává, ale moc to netahá. No nic, jedeme tedy ve dvou, náskok se zvětšuje, sletíme do údolí, ale výkon upadá. Aspoň že umí jezdit, střídat a nehází vlny když už ho nenaučili mluvit... :o) U hradu nás sjíždí první kousek, tak kluky nechávám střídat a vlaju za nimi, dávám gel, dojíždí balík.
Tak a můžu se jít kochat, jak mi to odjede. Ale ne, dám to! Byl jsem tu sna 4x od zimy, ale Romanov vždy umí překvapit, považuji ho za nevyzpytatelný kopec. Poodjíždí to, i Robert, sakra :o) ale ne, ne, užžž je taky našrot, tak poď Roberteeeeee, na začátku Mšena se Cafourek rozhodne prudce brzdit až sem to do něj málem narval, to bylo o fous… Od kostek jedeme ve čtyřech, ale neumíme se seřadit, balík je stále na dohled. V tom kopci ve cca 20min. jak jedu ze sedla jsem měl takové křeče v obou nohách, až se mi kroutily prsty na nohou a Robert si vklídku nahoře zařve auuu… Stále se nemůžu srovnat s tempem, ale v Nosálově balík sjíždíme, leju do sebe poslední vodu, pití je teplý, ale pomáhá to. Ve sjezdu trochu odpočívám, dole míjíme Profesora, radostně se ho snažím povzbudit aby se zahák, ale vypadá dost marně, jako by zrovna skončil s opékáním buřtů a zrovna nasedl na kolo. Přichází odbočka ve Žďáře a začíná se nastupovat, opět se to trhá, sákrá, ale jedeme ve třech, balíček stále na dohled.
Držíme tempo, pomalu sjíždíme, před odbočkou na Tachov už je to od sebe pár vteřin, ale o to víc rozsekané.
V cíli, v pořádku, škoda jen, že nás v údolí nebylo víc…
V kempu ledová sprcha a vyrovnanost Pepína dělají zázraky, večer se to zvrtne. Místo jednoho piva čtyři, Pepíno jde spát, dobře udělal… Jdeme se koupat, padám někde cestou do metrové prohlubně, křupe v kolenu, sotva se zvedám a je to v prdeli… Nějak se dobelhám, do rána to neoteklo, a nechalo se s tím i volně dojet. Na rtg hlásí, že to není vážné, každopádně, teď dres můžu na nějakou dobu uložit, čas ukáže :o(
Doksy, závode při kterém se vžydcky něco semele...