Od bolavého Mamuta si dát lázně a pokusit se vzpamatovat na čtvrteční monument. S Profesorem v úterý plavba na Slapech a ve středu podle plánu trenéra roztočení nohou. Doksy jsou v hlavě, těším se snad ještě více než kdy jindy. Obětavý Kapr pomohl VLKovi se zaváděcím vozidlem a s regulovčíky, počasí má klapnout, účast Šlapek velká, na startu by se měl zjevit i tvůrce našich dresů Soused.
Z kruháku s Profesorem a Icemanem a Jakubem Jirků, vedro jak na poušti, 3 bidony a ještě petka vody v baťohu. Tohle neuchladím, letí mi hlavou. U Teplárny atmosféra, která dává vzpomenout na staré časy, týmové foto, spousta známých. A jde se na to, dva bidony s výbušnou směsí, dvě ampule magnésia a flaštička s čistou vodou. Po těch letech se člověk snaží vyeliminovat všechny možné chyby, co kdy udělal. Ale stejně určitě zase něco překvapí, v tom je to stále tak magické a uchvacující.
K přejezdu před Všetaty za Koníkem v zaváděcím autě furt 30km/h., snažím se být vepředu, kecáme s Kaprem a Bobkem. Policie funguje naprosto perfektně. Závory dole, čekáme než 2 vlaky projedou a vrchní správce železnice Orlík to odmávne :-). A teď už je to boj o pozice, Všetaty se proletěli a za nimi už jsou cítit Čečelice a jejich dloubák. Dopředu, dopředu, balík táhne Čespa a kousek za ním zkušeně Bobek s Kaprem, já se zase nějak zapomněl… Najíždím si na levou stranu, když v tom ten hrozivý zvuk smotku. Vjíždím do levé škarpy, která je naštěstí cyklisticky přívětivá a travnatá. Vyškrábat se znovu na silnici, zařadit ten správný převod a s vlajícím kusem trávy v tretře začít stíhat čelo.
Už je to pěkně natažené, kontroluji stavy a nějak tam vepředu nevidím bráchu … no to snad neeee! Snad nelehnul zrovna on. Chce se mi to otočit a jet to zkontrolovat… Tohle jsou děsný stavy, nohy prázdný, hlava prázdná… Šrotem sjetý balík a už se to šikuje na čečelické první síto. Daří se, i průjezd Byšicemi se zvládnul a stejně i tak nájezd na hlavní boleslavskou. Jsem zavěšený na konci hlavního hroznu, tak nějak bez nálady, bez síly, v hlavě furt ten pád a otazník, co se stalo Kaprovi…
Fouká zprava, takže na špici se jede středová lajna a vzadu je to slušně natažené v terezínu proti jedoucím náklaďákům. Ale přežilo se to a teď již v krajinou bez provozu směr Řepín. Je nás stále kolem 40, a sjezd a nájezd na Řepín je dobrá loktovačka. Já zase raději zezadu, na tohle jsem prostě posera. Shodit na malou a točit a točit. A zase se daří, po esíčku, těsně před prémií, kde se to většinou porcuje, mám letos nohy z nebes :-) Ale ještě lepší je má snad Venca Cafourek, který neskutečným zrychlením doskakuje do čelní grupy. To já raději tempově, ale jsem tam taky. Paráda, tohle se povedlo, pár lidí jsme tam nechali, ale stejně takových 30 hlav míří do údolí a na bájný Romanov v čelním balíku a z toho jsou tu 4 Šlapky, to je paráda!
A Bobek to nešetří a odjíždí s Kubáncem! Teď by to chtělo najet na špici a začít brzdit, ale jsem stále v nějakém útlumu, stejně vím, že rozhodne až Romanov. V údolí se chvílemi jede, chvílemi nejede, jeden bidon v sobě, ještě magnesium, zapnout kameru, rozepnout dres a rázem jako by trocha bojovnosti do mě vstoupila. Najet si dopředu, pozdravit sjetého Bobka a držet čelní pozice do Ráje.
Tak toto se povedlo, zpětně nechápu, kde jsem vyškrábl tu odvahu vylézt z té ulity, ale nájezd na 3. fleku do ikonického stoupání, no více jsem si nemohl přát. Ale letos je tu konkurence jako pr*se, už to jde přese mě, teď je jen otázkou, kdo se stane mým vodičem. Motorky Líba, Vitouš, Čespa a spol. mizí, ale je tu Pepa Vejvoda, ten by měl jít! Chvíli tancuji za jeho zadní galdou, ale nejde to! Tak kdo dál? Venca Cafourek! Tak s ním, to musííím. Ale je to utrápené, lehkost žádná, hrozně to bolí ... a Venca taky pomalu odjíždí. Je konec?
Ne! Bobek na pravoboku mě začíná mačkat jako citron. Ta nakloněná rovina k prémii, nandat tam velkou a zjistit, že něco tam zbylo! Gumujeme si držky, řveme po sobě a řítíme se na mšenské pavé, tam se rozhodne. Sjezd na hraně, ostrá levá a zadní kolo poskakuje po kočičích hlavách. A na horizontu je vidět nějaká větší grupa! Musím, musím!
Kostky jsou vrženy, tedy jsou zdolány:-) a ve čtyřech se snažíme o sjetí skupiny před námi. Nádherná práce, Bobek jede jako z partesu a já se vznáším na pozitivní vlně. A ještě když si nás doskočí zezadu Lawi Stars Treml a začne jet pořádný řemeslo.
Ale bohužel nejsem nej řemeslník a začínám se kamarádit s pánem s kosou. Pěkně mě seká do levého lýtka … no ty bláho, je to tady, neuchladil jsem se, nepotrénoval jsem dobře, křeče jsou tady! Grupa s Bobkem mi odjíždí a já se motám do cíle. Další dvojička mě sjela, samotný černý vlasatý Kubánec to je, no že bych to s ním dojel? Ale kdepak, i toto tempo je příliš a znovu kosa kosí a kosí. Přichází na řadu flaštička ze zadní kapsy, leju ji na rozpálenou hlavu a nohy a druhá ampulka magnésia.
Zase chvíli sám, než mě doráží další grupa i s Pistachiem a Vlčákem. Tak tady snad? Kluci povzbuzují, hned je to lepší s týmovými hráči. A to ještě sjedeme další oranžádu v podobě bojovníka Profesora, který si to kroutí z Byšic na samotku. Před cílem to rozjede parádně Vlčák, překvapivě mě nohy drží bez křečí, ale na bijce Pistachia to stejně nestačí :-) V cíli již rozzářený Bobajz a Hulis, zajeli parádní výkony! Ale ve vzduchu stále visí otázka, co Kapr?
Vedro, žízeň, ale stejně čekáme v cíli, jelikož příjezdy Pepína, Icemana a Souseda berou za srdce! To jsou ti nej hrdinové, kteří povětšinu jeli sami, to nejsou žádní ulejváci :-) Ale Kapr nikde… Obětavý Koník nakonec volá do Sojo a dovídáme se pravdu. Kapr lehnul, ale jsou to naštěstí jen lišeje…
Kutálíme se na terasu, chmelové moky jen syčí, řízek, sprcha, chatka, to všechno prostě patří k Doksům. Nováček Profesor rozjíždí iontové bomby a nůžky se rozevírají. Pokec s 62 kilovým Pepou Vejvodou, který jel svoje snad 25 Doksy a nesmí tady chybět. Na baru se málem objímat s vítězi mladého balíku. Dali nám právě občanky a rodiče nás pustili na víkend poprvé z domu, na závěr Pepíno přináší chladivé bublinky a já mu je furiantsky vracím. Je krásná letní noc, jako stvořená k popůlnoční koupeli v Mácháči.
Svěřujeme se google mapám a nejkratší cestou míříme k vodě. Nebyl to zrovna dobrý nápad, chtělo to spíše nějakou turistickou značku. Nad Bílým Kamenem se vznáší oranžový řev upraveného textu Horkýže Slíže: „My máme silný tým jak howado!!!!“ Zdoláváme hodně překážek, až Bobek zaletí do nějaké vyhloubené pasti. Au, to se nemělo stát. Akce koupání skončena.
V 7 h. rozverná páteční snídaně na pumpě v Dubé a v 10 h. již v pracovním procesu. Doksy krásné, Doksy milované!