… na konci května přišla legenda jménem Praha-Doksy, vrátila se po roční pauze, k velké radosti všech správných amatérských závodníků a ani já nemohl na startu chybět. Počasí vyšlo parádně, celkem mi to i jelo, začátek relativně v poklidu, ale svižně za zaváděcím autem, ve Všetatech závory, pak ostrý start, v Čečelicích v rozřazovacím kopci tradičně vymleto, Byšice se kvůli uzavírce objížděly zadem, tak to bylo letos o kousek delší, na státní se zformovala celkem pěkná skupina, byli v ní Karel Šejna, Petr Tácha, Tomáš Pacovský aj., na Řepíně jsem měl co dělat, ale pak jsem se celkem oklepal a jelo se mi v odhadem dvacetičlenné skupině docela dobře. Projeli jsme Kokořínským údolím a najeli do největšího kopce na trase – Romanova. Začalo se to trhat, ale byl jsem tam a celkem jsem si věřil, jelo se ostré tempo, ale cítil jsem, že ještě pár procent výkonu v záloze mám, tak jsem sice fyzicky chcípal, ale jinak si kopec celkem užíval. Až v samotném závěru jsem začal mít potíže a propadl se na nějakou desátou pozici, ale čelo skupiny bylo stále v přímém kontaktu, ještě za poslední zatáčkou jsem tam byl, ale pak přišlo posledních 300 m rovného úseku na horizont, ostatní za to trochu vzali a já, i když jsem cítil, že těch pár wattů navíc tam v sobě někde mám, tak jsem je prostě v ten okamžik nějak nedokázal vydolovat, naskočila mi tam pár metrů díra a mohl jsem si začít v duchu nadávat, že jsem pěknej vůl, když jsem si to nechal takhle ujet. Trochu jsem ještě doufal, že za horizontem tempo trochu poleví a ve sjezdu do Mšena se zase dotáhnu zpět, protože tak už to v minulosti několikrát bylo, ale ta skupina přede mnou se taky chce pospojovat, zadní jezdci jedou co to dá, takže i když jsem ten sjezd jel pocitově skoro jako nahoru, nikoho už jsem nikoho nedojel, dole ve Mšeně ještě zahlédnu pár posledních jezdců asi 100 m přede mnou, a to je vše přátelé - tádydádydádydááá. Závěr pak absolvuji ve dvojici s Tomášem Švihálkem, dojížděli jsme spolu už několik závodů, zpočátku se sice trochu naháníme, ale od Lobče už jedeme opravdu spolu. Závěrečné kopečky se mi jedou už dobře, tady už věřím, že bych se v té skupině udržel, tož škoda, chybělo opravdu málo, ale jen ve dvojici už sjedeme jen jednoho nebo dva sólo odpadlíky z mladšího balíku a jednoho jezdce z našeho. V závěru má více sil Tomáš, spurter jsem nikdy nebyl a taky už mi trochu chyběly síly po předchozím výkonu, takže nakonec čas 2:34:02,70 h, průměr 30,77 km/h (ale je v tom podle mě i čas strávený na šraňkách a k tomu ta objížďka v Byšicích, tak to letos není moc porovnatelné s nejrychlejšími ročníky), 44. místo z 83 ve druhém balíku a 23. z 35 v rámci UAC
Ve starším balíku zvítězil Libor Janoušek v čase 2:17:07,20 h, průměr 34,57 km/h před Vítkem mužíkem (oba LAWI STARS – GIANT) a příchozím Francem (CK Petřvald), v mladším balíku se z vítezství radoval Schuran (AC Sparta Praha) před Jílkem (Erste Premiér) a Jonášem (LAWI STARS – GIANT).Za mě moc pěkný závod s bohatou historií, krásnou trasou a atmosférou, tak když to dobře půjde, tak se za rok budu zase těšit, aneb Doksy si prostě jen tak ujít nenechám.