Na Pave Tour Milovice jsem jet ani nechtel, ale sobotni dobre dojmy ze Sazavaku me prinutily prehodnotit co s prodlouzenym vikendem. Minule dva rocniky jsem vynechal, takze i kdyz moc dobre vim, ze tenhle zavod je vzhledem k trase hop nebo trop, mel jsem na nej chut. A kdyz je na neco chut, neni na co cekat! Rano tak mirime s Kolikacem smerem k Milovicim, pres Kaprovo Sojovice, odkud jedeme na start po ose. Aspon se v klidu rozjedeme, u prezentace taky skoro nikdo, byt beru jednu z poslednich prihlasek. Nasazuju stare Fulcrumy, jen jsem si ohlidal, abych nemel moc sjete plaste. Pri rozjizdeni se mi zasekne presmykac a nechce naskocit na velkou placku, ale diky Kaprovi se to dari a se slovy "malou stejne dneska potrebovat nebudes" si jdeme stoupnout na start.
Kratke-kratke, rano sice moc teplo nebylo, ale slunecni paprsky uz nas osvetluji a bude prijemne, alespon co se tyce pocasi. Stoupame si s Kolikacem relativne na celo pri startu. Prekvapive se objevuji Camrda a Mlhos, ale jen nas jdou pozdravit. Bylo to fajn kluci, ale priste prosim mene rozptylovani, preci jen uz jsme my co zavodime myslenkami jinde. Rana jako z dela (ona vlastne z tankoveho dela opravdu je) a zavod zacina. Upreny pohled pred sebe, hlidat si odstup zepredu, zezadu, ze stran, proste jak kdo umi a co zvlada. Prvni najezd do terenu a jen se modlit, at to projedeme v bezpeci. Kapr si po strane vystupuje, vypada to na defekt hned po startu, to je fakt smula. Po par km najednou velka stopka a vsichni zastavujeme. Aha, tak ostry start bude az tady. Po par minutach opet rozjezd a uz se to na kostkach do mirneho kopce trha. Tim ze ale ma balik kolem 200 lidi, tak je natazeny a bude se dlouho sjizdet.
Kdyz uz v baliku skoro jsem, prichazi avizovane zuzeni a v nem vidime ze nekdo spadnul. Opatrne se propletame a jedeme dal. Je tu se mnou Kolikac, Pistachio, ale peloton se opravdu nepekne natahuje a celo zacina mizet. Coz mi az tak nevadi, nechci jet uplne na cele a nevidet na ty diry. Nicmene jedu naplno a postupne zacnu lidi predjizdet. Houknu na Kolikace, ale vypada to ze tohle tempo je na nej az moc. Pak me dojede nekdo z Lawi a SportRaces a postupne dojizdime x lidi a skupinek, az se zformujeme v myslim prvni balik za uplnym celem, kde muze byt tak 10-15 lidi. To mi uplne vyhovuje, pekna skupinka, ale ne moc velka. Bohuzel pak chvili moc nejedeme a zezadu dolitne dalsich tak 30 lidi a najednou je nas tak balik padesati cyklistu. To uz se mi libi mene, protoze na asfaltu, vetru a zatackach se to logicky natahuje a ja jsem spis vzadu.
Nohy mi nicmene jedou slusne, citim se dobre, takze vnitrne vim, ze si to vzdy docvaknu. Novy usek nazvany "Mala Belgie" je zajimavy, clenity, az na ten rozbity sterkovy sjezd, tam se modlim at to nejak prejedu. Po najezdu na asfaltku je take vzdy potreba zaspurtovat a nenechat si celo naseho baliku ujet. Delam dobre, protoze v kazdem kole tam rada lidi odpadne, stejne jako pak na asfaltu pri navratu do Milovic. Blizi se zaverecna tretina zavodu, zjistuju, ze moc nepiju, ale ono ani neni moc kdy, na kostkach to neriskuju, na asfaltu vetsinou neco dojizdim. Najezd do posledniho kola, nejak nam to uteklo, pocity mam porad dobre, je nas kolem triceti. Zaver kostek do kopce v tom useku po startu vyjizdim pekne na cele a vidim ze zbytek skupiny ma diru. To potesi, byt se pak na rovine opet sjedeme. Nekdo zkusi nastoupit, ale bez uspechu.
Verim ze uz to takhle dojedu s balikem az do cile, skoro az tomu nechci verit ze mam takove stesti a opravdu to dneska cele odjedu takhle relativne v pohode. A jako bych to privolal, prichazi jeste naposledy usek Mala Belgie a jeji sterkovo kamenity derovany zaver se mi stava osudnym. Jeste najedu na asfalt, zaspurtuju a zahakuju ten natazeny had a uz jen slysim jak mi zadni kolo zacina meknout. No nic, neda se svitit, defekt bohuzel potkal i me. Stavim v poli a jdu menit. Kdyz dusi vymenim a zacnu pumpovat, zjistuju ze jsem nasadil dusi s kratkym ventilkem a tak je nahusteni nadlidsky ukol. Po par minutach marne snahy opet sundavam a nasazuji druhou dusi. Pumpuji, ale porad nic. Aha, takze druha duse je procvakla. Ale co, kdyz uz tak at si to uziju se vsim vsudy. Sedam si do travy, protoze z te nekonecne vymeny defektu me zacina bolet zadek. Miji me skupinky s Kolikacem, Pistachiem. Nikde nikdo, obcas projede par turistu a snilek stale sedi v poli. Jesteze mam lepeni, ale zas mam problem najit na plasti, kde je vlastne ten defekt. Nakonec se dari, zalepuji, nahustim a jedu. Pak jeste v jedne vesnici zabloudim, ta se radeji otacim a osud chtel aby to byla skupinka s Kaprem a Strejdou. S nimi uz dojedu v poklidu do cile.
Postavit se na start Pave Tour chce trochu odvahy, kuraze, blaznovstvi. Kazdy kdo to dokaze, ma muj velky respekt. To ze jsem nakonec diky defektu dojel o hodne minut pozdeji, vlastne neni podstatne. Do cile chybelo asi 10km a do te doby jsem si paradne zazavodil a zazil tu atmosferu. A o tom zavodeni je!