Prosinec bez rýmečky, na zimáka prach nestačil usednout, a tak v hlavě vykvetla touha zkusit to na Cukrák poslat co to půjde. Na Stravě svítí Kaprův orange KOM 11:45 a tak furiantsky hodím na diskuzi čas 11:44, ať nemám kam couvnout. Nabít jednici, nafouknout gumy a vyladit oblečení, ať mě nic v tom plánovaném šrotu nevadí a nemám berličku. Silvestr si užíváme při rodinné hře s cyklistickou tématikou Pélotone aneb Staň se legendou! Lepší příprava nemůže být! Lehnout hned po půlnoci a překvapivě hned usnout v té válečné vřavě venku. Prostě není žádných výmluv Trenére, že mi nakonec Turista nadělil na kopci minutu a já to zajel za 12:15!
Venku ani myš, za to Chodovec žije bouchajícími pěstmi odhodlaných zimních wobjížděčů! Oťase ještě necháme jet na samotku přes jeho domov, kde musí vyzvednout cenný náklad, my tradiční trasou vršovickým údolím. Silnice krásně sjízdné, mrazem pěkně vysušené. A tak pod železničním mostem je narváno, jak ve frontě na vánoční dárky. Dnes se budou rozdávat první kilometry roku 2020! Triumfální jízda snad 200 cyklistických nadšenců, kdy jsme osvobodili silnici od uhlíkových strojů. Pokecat s Líbou a Štěbou a při přejezdu Berounky se nacpat do prvních pozic. Luke týmově jde přede mě a dělá mi závětří, aby mu pak ještě bouchly saze a vydal se do úniku pro média ukázat náš dres. Pěkná práce Luke!
Vyvolalo to pěkné pnutí mezi hlavními favority, jen to zahučelo a začínají se zvedat zadky. Hákuji Kadliniho, co více se mohu přát, než se vézt za tímto borcem, mnohonásobným vítězem novoročního Cukráku. Tak teď jen vydržet, nohy se točí pocitově dobře, ale stejně na takových 20-25 lidí nemám nárok, včetně našeho Turisty ve žlutém! I když?
Přechod přes hlavní Strakonickou a začínám se ještě vracet do hlavní skupiny. Ale když už jsem znovu její součástí, tak vepředu zase někdo přitopí a já odpadám. Mizí to hodně rychle, čekám, kdo mě přejede, nechávám malou rezervu na hození háčku. Ale už toho moc rychlejšího nejede, ale v dáli vypadl od čela pěkně sladký bonbónek. Dres Dukly, bez helmy, říkám si, to by mohl být Kadlini. Okolo mě už pár borců, co navyšují tempo a před vrcholem je Milan náš! Pak se ovšem zvedne k závěrečnému spurtu a já zase bez nároku nějak odpovědět.
Jedu se vydýchat do lesa, plácnout si s Mirkem, který to zajel famózně. Kouří se z nás jak parních lokomotiv, ale jsou to opojné chvíle, které vygraduje Oťas se svým kouzelným oranžovým baťůžkem, odkud vytahuje bubliny. Tak toto je pro mě ten pravý Silvestr, Šlapky vše nej!