Konec kvetna, rozkvetla a nejen zluta krajina, to jsou tradicni kulisy prvniho maratonu v roce, Mamut Tour v Prerove. Nejinak je tomu i letos, slunce sviti od rana, takze u ucasti neni pochyb. Pravda ve 4 rano kdyz clovek vstaval, slunce zdaleka jeste nesvitilo, blizicimu se letnimu slunovratu navzdory. Vyrazime s Kolikacem a Trungym autem rano, je to uz vyzkousene, tak proc to menit. Cesta ubiha svizne, po 7h jsme na miste, takze dostatek casu na registraci a pripravu na start v 8:45. V miste prezentace se uz rano prodavaji parky v rohliku, to se me samozrejme netyka, ale to kafe si koupim, to zase jo. Rozjizdim se rovnou v kratkem, na coz se mi McHammer pta jestli mi neni zima, coz mi sice je, ale do zavodu dnes nema cenu nic brat.
Start je tu a je to jak jsem psal, od te doby uz je jenom teplo a nasledne horko. Balik spolecne se stredni trasou je pocetny, navic uvodni hodina neni zadny velky kopec, takze je to tradicne hodne nervozni. Obcas auto v protismeru, takze jsme svedky prvnich zakufrovani a vune spalenych brzdovych spalku je take obcas pocitit. Horsi to je v jednom sjezdu, kde je mustek, zatacka, stojici auto, to staci k tomu, aby se tam par lidi smotalo, tesne prede mnou. Bohuzel tam konci i McHammer, ale zveda se, tak snad pojede dal. Celo mi ujizdi, ale vidim S. Prokese a to je muj magnet. Gumujeme se v par lidech a vyplaci se, celo nakonec sjedeme, ale uplne zbytecny, dobrych 10 minut interval navic, ktery pozdeji muze chybet. Dorazi i Mchammer, hlasi ze je ok, ale poboliva koleno. Za chvili je tu i Kolikac no a celou dobu je tu vyborne schovany Bobek, ktery zatim jede paradne!
Prichazi Lazy, prvni vetsi kopec. Posilam Mchammera dopredu, ja urcite prvnich 50 lidi, kde je odhadem 40 lidi ze stredni trasy, nutne hakovat nehodlam. I tak mam tepy hodne vysoko. Kolikac je nekde za mnou, asi ceka na vlacek s Popiolkem, coz bych taky klidne udelal, ale ja tu dnes mam Standu jako kotvu, ktere je dobre se drzet. Na horizontu jsem v pekne skupince, bohuzel sjezd je clenity, misty louze, blato a nanosy po destich, takze jedu opatrne a to se mi docela nevyplaci, protoze chytam diru na S. Prokese, ktery ma pred sebou skupinku a ta ma zase na dohled celni balik. Ja je srotuju ve trech lidech po rovince, taham tam nejvic, ale po dalsich asi 10min to vzdavame. Hned zezadu doleti dalsich 10 lidi a chvili mam problem uviset vubec tam. Nadavam si, ze jsem bud mel sjezd jet za Standou celou dobu, nebo pak rovnou pockat na dalsi skupinu. Do te doby se mi ale jelo dobre, takze jsem si mozna az moc veril, ze si celo sjedu i na rovine. Takze fajn, ze hlava mysli pozitivne, jeste to podporit vykonem.
Nastesti i nase skupina vcelku jede a zahy mame opet stejne velkou skupinu se Standou nadohled. Kdyz je dojedeme, hlasi, ze celo sjeli na 50m a pak jim to zase odjelo, tak zvolnili. Pod Hadovnu tak najizdim kolem 15-20 lidi. Hadovna se nikdo nikam nezene, coz mi vyhovuje, v kopcich se dnes citim komfortnejsi nez v haku na rovinach. Sjezd dolu, hlidam si aby mi to uz neujelo. Grapy, postrach vsech cyklistu, se mi letos jedou pekne. Opet asi jedeme o neco pomaleji nez by jel clovek s celem. Mam tam cas i v tech nejvetsi stojkach zdravit fandici divaky. Takze mame za sebou 100 z 220 km a ja se citim skvele, nejvetsi kopce za nami. Potkali jsme i foticiho Zizu, ktery se pak objevi jeste jednou, takze uz ted se tesim na fotky, diky. Idylku narusi, kdyz kus pred rozdelenim trati prileti domestici s P. Popiolkem. V tu chvili stejne jako pred rokem legrace konci a zacina boj o zivot, aspon pro me. Ale nejen pro me, borec si na prehlednem useku v tom tempu jake se jede, lizne o Standu a porouci se do leve skarpy. Vypada to osklive, snad bude v poradku.
Prichazi rozdeleni trati, ja na chvili ztratim pozornost a odbocuji se stredni doleva, namisto doprava s dlouhou. Kterou ovsem stale tahnou domestici P. Popiolka. Nastesti jsme tam takhle zakufrovali ve trech, takze si hodime dalsich 10min srot interval, ale nakonec se uspesne do vlacku, z ktereho kdyz vystoupite, uz jej nikdy nechytite, vratime. Vyjimka potvrzujici pravidlo. Tenhle extra vydej energie stoji sily a zacinam se pomalu ale jiste citit okorale. Jidla mam dost, ale tekutin se nedostava. Pod druhym vyjezdem na Trojak mi zbyva pulka bidonu, o kterou prosi E. Evinic, logicky mu ale bohuzel nemuzu dat. Popiolek ma auto, Standa ma auto, neni jiste ze se zastavi. Nastesti Popiolek zastavi jeste pod vrcholem a neco resi u auta. Stavim, liju do sebe colu, vodu, popadnu vodu a uz jen vidim, jak me miji cerveny dres, takze rychle na kolo, netratit ani vterinu, aby mi to neujelo. Z kopce srot, ale jsem tam a konecne jsem trochu tekutiny doplnil, navic mam novy bidon!
To mi doda optimismus, ted uz verim, ze to nejak do cile s kluky dam. Lazy si vystupuje par lidi vc. domestiku Popiolka. Nahore je nas tak osm, opatrne ve sjezdu dolu, jo porad jsem tam vypada to dobre. Prichazi bohuzel vlakovy prejezd, zavory jeste nahore, ale uz sviti cervena. Policejni motorka co nas doprovazi zastavuje, nezbyva nam nez udelat to same. Cekani je nekonecne, dobre 4 minuty. Doskoci zpet tak 5 lidi. Rozjezd boli, navic se zacina zavodit, jak se blizi cil. Posledni obcerstvovacku frajersky ani neberu nabizeny bidon, sice mam jeste pulku, ale trochu mi nedoslo, ze je to jeste kolem 30km do cile. To se mi malem stava osudnym na poslednim vetsim kopci na Hubertus, kde za to Popiolek vezmu ve snaze jeste nekoho orvat. Za doprovodu TV motorky orve akorat me, chytam nepeknou diru na skupinu, ale nastesti ve sjezdu trochu zvolni, tak si to jeste docvaknu. Voda dosla, tak je mi jasne, ze uz toho asi moc nepredvedu. Nastoupi Evinic + 2 a odjizdi. Pak zkousim poodjet ja se Standou a Tajtlem. Vypada to nadejne, ale jsme dojeti. Pak se brutalnim nastupem kolem mihne Popiolek, souperici se Standou o vitezstvi v kategorii. Ja zase odpadam, ale sjedu si aspon Standu a spol. V peti lidech pak uz do cile, zkusim na rovince pred lesem jeste jeden nastup, neuspesny. Pak se ale aspon haknu na druhou pozici za Standu a vydrzim tak vlastne az do cile.
Cekam na Kolikace, kousek za nim dojizdi i Bobek a Trungy. Jsme v cili, je to tam, tak mam radost! Vykon paradni nakonec, 4. misto v kategorii, 16. celkove. Skvele zajel B. Prucha, ktery bral bronz, ovsem dojel o 15min pred nami, takze ten je ted nekde jinde, jak s oblibou rikam. Vzdycky je to vylepsovat, ale nikdy nejsou podminky idealni, jak pak probirame s Kolikacem po cestu domu, takze je treba brat veci jak jsou a radovat se z dalsiho uspesne dokonceneho maratonu. A pozor, za rok bude Mamut slavit 20. vyroci a chystaji se velke vec, takze se mame opet na co tesit!