V sobotu ráno 2 hoďky se sekcí dráty, testuji jarní oblečení a jede se mi parádně. Na Peruc plánuji obléct se stejně. Těším se na jaro, na výhledy do krajiny, kterou skoro neznám... Ranní zprávy ale hrozí mlhou a tak nevím jak se obléct, nakonec sázím na to, že se mlha rozpustí a oblékám se stejně, jen rukavice beru radši zimní. V Brandýse mrznu, Garmin hlásí -5, přijíždí ostatní a mrznou taky, spekuluje se nad změnou plánu, ale nakonec doufáme, že se mlha rozpustí... A už se jede, mrznu, po chvíli už mrznu o něco míň, ale nic moc.
Za Baští naštěstí vykoukne slunce a tak rozmrzáme, konečně se zahřívám do provozní teploty. Asi 15 minut jedeme na slunci, než se zase noříme do mlhy. Mrznu. Viditelnost minimální, jdu na špic a jen sleduji bílé čáry a doufám, že nebudou prudké zatáčky. Co pár minut sundávám námrazu z brýlí, ale že bych něco viděl se říct nedá. Jede se ale pohodové tempo a tak ani špic nebolí. Jen pořád mrznu. Těšíme se na most přes řeku a doufáme, že brzy vystoupáme nad mlhu. Za řekou mírně stoupáme, ale nic. Mrznu, ale jsem rád za své zimní rukavice, od pohledu je vidět, že nemrznu sám a někteří jsou na tom hůř. Ostatní se je snaží zahřát svérázným humorem a tak cesta rychle utíká.
Slunce vykoukne až těsně před Perucí na focení u pomníku a na pauzu na benzínce. To je nejvyšší bod trasy, takže hned zase klesáme do mlhy. Mrznu. Ale už nějak míň. Mlha se nakonec protrhá až v Mělníce, odtud už zbytek cesty probíhá v příjemném počasí a standardním tempu. Jezdit někde kolem Prahy ve 12 stupních, to by byl podfuk, takhle vypadá únor! Jen z té krajiny jsem nic neviděl, tak příště. Dycky Peruc!