Vzdy kdyz neco napisu, tak to nevyjde. A kdyz, tak obracene, a proto pisatele zdalky sleduju a tesim se s nimi na pekny sobotni objemny den. Nadseni umocnuji patecnim vecerem u Malinu, v mile spolecnosti, u spolecenskych her, pod aromatickou lampou.
Moribundus kosi jedno eso za druhym a zda se, ze ve Msteticich bude ,,pusto". Mozna dojde i na zmenu trasy, buh vi zdali tam vubec dorazi, ranni zpravodajska mafie kazi celkovy dojem z vyhratych kanafasu...
8:50 Mstetice, na vterinu, pusobi dojemne.
Ryba jde dopredu, nikdo k nemu, tak se pridavam. Pusobi tise a skrome, kolo pod nim, jakoby jelo uplne samo, nemelo odpor. Sklouzneme vesele na hlavni, ale to uz se jede lajna - tedy je provoz, tak proto asi. Ani nevim jak, mijime Podebrady, ulevujeme, sdelujeme si prvnich par slov.
Ticha symfonie...
Vlajici jezdci prede mnou uhlem naklonu pripominaji soustredeni ve Znojme, take si vzpominam na jednu dobrou rybi radu: kdyz jdes dopredu, jede se rychle, tak si zvolni podle sebe. Uhel naklonu rovname odbockou ve Chlumci, napeti retezu zvysenim rychlosti. Akorat nadmira tepla pretrvava (prehnal jsem to s vybavou) Bydzov je vlastne takovy prodlouzeny Mestec, tenkrat ale mrzlo... Na benzine sundavam rozmachane hadry, takze kapsa je stale plna. Na klucich je videt, ze maji vytopeno podobne, jen Ryba - jako by jel na konec ulice pro maslo.
Zacinaji padat prvni morbidni napady o odpadani, nezvladnuti, atd... Premyslim co rict, na kole jsem extra nijak nebyl a zhebnou tady nehodlam, projizdime pozvolna mestem, trochu se zvysuje radost diky dosazenemu planetarnimu bodu, asfaltovemu kolecku odkud je vsude kousek, jen ta Praha a ten vitr.... za mestem zasekava tak mocne, ze se neni kam schovat, ze zasterka Dedkova kola pusobi jako naprimeny vyplazeny jazyk kteremu je jedno jestli se osoupe.
Celkove na zpatecni trase nemuze byt o rychlosti rec. Jestli nekde bylo 25km/h byl to max. Pred hrbitovem kde odpadl Luk jsme jeli 13-15km/h. Proste vitr si hral svoji pisnicku coz dokazuje zubatice Camrdova testeru (nemene je to videt na jeho vyklepanem stylu, ci stale rovne jizde bez touhy odbocit k Praze). Dedek jako v jazykove skole trenuje slovicko moooc, chvilemi premyslim zdali nepotlacit Otase, je mi ho lito, usmev v jeho tvari je od vetru tak promackly, ze nevim zdali vubec zije a jakykoli dotyk nezmeni smer riditek do skarpy, Ryba si vycvakne Kozovazy na velkou, Camrda hakuje, ja domylam posledni zrnka, Otas uz davno ztratil vyraz ve tvari.
Loucim se, odbocuji ve Vysehorovicich a snasim se zpet do Polabi. Povedeny den a nikdo ani moc nepyskoval...