Celý týden lákám Toma v práci, párkrát jsme si spolu vyjeli. Baví ho to, je zvídavý, dává do toho srdce...

Na sobotu vychází Rytířov, v mobilní aplikaci se ladí detaily, jediný problém bývá počasí. Buď je hnusně a nebo lépe - o něco méně hnusně. Tuším že po prvé co jsem jel byl snad i sníh, ale většinou prší. Někdy déle, někdy - jako dnes jen trošku. Hoďku z hora, hoďku od spodu, když si zvolíte, že to dáte jako my, na nejluxusnějších modelech dnešní cyklistické scény.
Vůbec se netěším a neplánuji. Je to k ničemu. Všechno se vyvine třeba i jen malinko jinak, mimo plán a už je problém. Takže večer před, obouvám přední kolo na jednici bohužel do nařízlého pláště jehož otvor podkládám záplatou.
Ráno není problém vstát, asi přeci jen uvnitř trocha natěšenosti je. Tradičních pět vajíček, černý čaj, knížka. Chleba se salámem do kapsy na zlepšení nálady do severních Čech a dvě tyčky. Poslední dobou se mi hlavou honily myšlenky o Mírovích lektvarech v bidonu. Med a nějaká kapalina. Já volím vodu. Vodu s medem a je to fajn. Nepřepíjí se to, ať jsem na 20., 50., 150., 200., nebo 201.km stále to chutná a hlavně nabíjí. Zvolit správné hadry je mnohem těžší, než kolo. 10°, vítr, možná voda... uffff... volím prověřenou klasiku i když už je značně ,,vyfunkčnělá".
Dole pod barákem zjišťuji, že plášť má nářez na dalším místě který jsem nepodložil, bleskový nápad vyměnit prohodit přední kolo ze zimáka se vyplácí a mažu ukryt větru pod Toušeňským břehem k Záložně.

Časově jen tak tak, a vyrážíme ve čtyrech - tři Tomové a jeden Karel s prvními doušky humoru na téma rychlost. Vítr duje do boku, lehce ze šikma do zad a tak se dostáváme až na krásných 40km/h a do Kostelce k místu druhého srazu se dostáváme s 10min. předstihem díky čemuž máme čas na příjemné povídání o trablech našeho bytí.
Od Prahy se zanedlouho přivalí početná velmistromaratónská sestava v čele s největším vtipálkem jehož fórky jsem dnes po dlouhou dobu vstřebával, možná s delším odstupem společně stráveného času, ,,přestal" chápat.
Trochu se bojím toho co přijde a proto si lezu na špici a hodlám tam strávit poctivou dobu, jsem rád za Trugiho, jelikož neví co vše může čekat po našich společných dvou svižných vyjížďkách. Tak redukuji tempo na pohodovou kecačku, Toma ukládám v pravo do zákrytu bočního větru a společně dovážíme balík až ke konci Mělníka, kde přebírá žezlo ,,elitka". Krásná 20km špice...
Od Mělníka je to přehlídka horizontů:
Horizont Říp
Horizont větru
Horizont deštivého příkrovu
Horizont výkonu
Horizont nejvýkonnějších
Horizont nejrychlejších
Horizont nejzklamanějších
Horizont naštvaných
a s tím cestou prosejeme dva potenciální Rytíře letošního ročníku a rozkouskovaně dovalíme do Lito na MOLku, kde se má údajně rozhodnout o konci dne, přestože předpověď zněla: odpoledne bude svítit. Začínám být nesvůj, vlhkost, obavy o prochladnutí dělají své, přestože Moira Merino warm, hřeje, odvádí a větrá maximálně skvěle. Jen s vyběhlým modelem čapáků je to složitější. Plácející se o lýtka, napuštěny vodou kterou udržuje poslední zbytek membrány utváří komický pocit. Camrďák vzdává a odjíždí. Přestože jsem také uvažoval o složení meče, něco v hloubi a Tom tiše sedíc u stolku říkali, brzy bude fajn, tak zvrznu 1.tyčku.
Přehlídka sopečných útvarů, táhlá stoupání, klesání, kolektiv který jen tak nepotkáš - hřejí, fénují, sytí pochroumané myšlení, zkrátka probíhá chromatická modulace do Velkého Března kde už pádíme čistě v dur vstříc k vrcholu, pardon:
Horizont dne: Rytířov

Od spodu je jasné, že se celý balík pohromadě nepožene. V botách rybník, čepice slouží jako stalaktit, rukavice jdou dolu a bundu rozepnout po vzoru Kolikace. Parkrat si odskocime az jsme s Rybou a Dreamerem osamoceni a máčíme se směrem k horizontu. Asi 200m před odboučkou Rytířov jsem značně přesycen dojmy a dotáčím za kluky ke kapličce. Přijíždí Kolíkáč a zbytek, ale o pořadí tu vůbec nejde..., sluníčko hřeje, vše se tu směje!

Cesta zpět ze začátku pořádně bolí, stoupání do Rychnova a větrná pláň k odbočce na Bukovou horu, to vše není zadarmo, rány celí Turistova průvodcovská práce podél Bobřího potoka nadaleko vodopádů až do Kravař, Tuhaně, Zakšína.
Ǔdolí k Liběchovu poctivě prostřídáme až pod Mělnickou stěnu v:
Horizontu se zvracejícím Rybou u zábradlí
Benzínka je za odměnu, poseděl bych déle ale pronikavá netradiční vůně ze snědého pracího prostředku vozovky Českého středohoří vytváří opět omletý H...

Kdo vyjel, jel, kdo vydržel, objel...
Život jde dál...