V posledních letech jsem jezdil Krále ve společností Kolbaby a občas i Fousáče. Zřejmě proto to vždycky byla taková pohodová vyjížďka, proložená tempovými úseky. Letošní skupina A v sestavě s RiCem a Vítem Tichým (vt) slibovala svižnější tempo.
Týden před maratonem mám perfektně nastudovaná všechna stoupaní, délka, procento na každém kilometru, přibližně vím, kde a jak mam zabrat. Jenže ouha! Všechno je jinak, trasa bude delší, měřené úseky úplně jinde, ani se mi nechce zkoumat, jaký to bude, prostě nechávám tomu volný průběh, ať to dopadne, jak to dopadne. Stejně cítím, že letos forma je už na poklesu, tak chci spíše užít Šumavu, něž se soustřeďovat na nějaký výsledek. Počasí jíž po kolikáté za sebou je luxusní, už si ani nepamatují, kdy jsme naposledy tu zažili déšť, zimu, nebo vítr. Přesun termínu na konec srpna bylo velmi šťastné rozhodnutí. Ubytovaní – nejluxusnější z celé sezóny, večerní tiskovka v perfektní a kupodivu úplně prázdné pizzerie. Ráno snídaní v klidu, žádný spěch, na start stačí vyrazit v 7:45. Tak to všechno má byt, takhle se mi to líbí. Doteď nechápu závodníky, co raději vstanou v 4 ráno a ve spěchu jedou na start z Prahy. Maraton si přece má užít se vším všude, je to svátek amatérské cyklistiky, nemělo by se to omezovat pouze na závodní výkon. Ale to je samozřejmě věc názoru.
Skupina A nám celou cestu spolupracovala jako hodinky. Čekal jsem, že Vít se s námi znudí a přece jen odjede s nějakou rychlejší skupinkou, ale ne, byl pořad s námi a tahal čím dál víc. Tempo bylo akorát takové, že jsem pořad balancoval na vratkém pomezí mezí požitkem a utrpením. RiCovi naopak forma čím dál víc roste, takže dneska jsem byl nejslabším článkem.
Měřené úseky:
1. Vůbec se mi nejede dobře. Nemohu najít své tempo, tak nakonec zvolňují a nahoře mám velkou ztrátu na RiCe.
2. Šimanov. To samé. Dneska mi to prostě nejde. Vyjedu to, vylámu závěrečnou stojku. Kdyby to byla součást maratonu – byl bych spokojený, ale na rychlostní měřený úsek je to slabota.
3. Javorník. Tak tenhle kopec je akorát na mne ušitý. Dlouhý, rovnoměrný, ne moc prudký. Konečně si chytím správný rytmus a jede se mi dobře.
Pak přichází 75 km tranzitního přejezdu. Ke skupině se nám připojí mladík (bohužel nevím, jak se jmenuje), v kopcích je o dost rychlejší, ale tranzitní tempo se mu libí, tak jede pořad s námi a i zapojuje do střídání. Na bufetu v Srní nás vitá osobně Lubor Tesař, podporuje, fandí, podává jonťak a vodu. Tomu říkám cyklistické srdce.
4. Vůbec nevím, co nás čeká, začíná to sjezdem, dneska se sjezdů nějak nebojím a nakonec na to doplácím. Nevejdu do zatáčky a už se valím v bahně a štěrku. S prostředníčku mí visí kus kůži, krev se mícha s bahnem, ale co je horší, slyším, jak syčí přední kolo. RiC se kamarádsky zastavuje (měřený úsek ne měřený úsek) a pomáhá s opravou defektu. Nasednu na kolo, nic mne neomezuje, ale ani se mi nechce dávat nějaký výkon. Prostě se ten poslední úsek jen protrápím. Taky jsem trošku překvapený těmi nekonečnými stojkami. Vědět to předem – nasadil bych jinou kazetu.
Pak už RiC a Vít mne berou do péče a až do Klatov mne opatřují jako miminko. Za což jsem jim oběma velmi vděčný. Byť to na mne, zvolnil bych a dojel v klidu, ale kluci dostali chuť na svižnou jízdu, a pod 40 nám rychlost klesala jen výjimečně.
Nakonec čistý průměr za celý den 24.5 km/hod. Což na 186 km a 3000 převýšení celkem dobrý výkon. Zničený jsem snad víc, než po Krušnotonu. Ale kdo říkal, že Král má byt procházkou růžovou zahradou? Král je Král, a vždy byl těžký. A tak to má byt.