Letos chabé běžecké kilometry, stále stejná písnička jako každý rok, nedokáži se vůbec přinutit do rychlejšího tempa. Ale závodnický červ furt hlodá, s Běhnami se snažím držet tradici výběhů v úterý a čtvrtek, díky Kuřeti nové kecky, prostě z toho ještě nechci úplně vypadnout. A navíc můj vzor Kapr, který letos do běhu neskutečně dupe, závodí málem každý víkend a parádně se zlepšuje. Dokáži se ještě zmáčknout a uhákovat ho? :-). Do Čelej chci co nejvíce Šlapek, s nimi to má vždy říz! Nechci se tam někde plácat na samotku kolem dokola, čumět na hodinky kolik běžím a marně se nutit ke zrychlení. Dávno už to vím, že potřebuji skupinu, souboj loket na loket, slyšet dýchání kolem sebe, vyřvávat euforické hlášky, reagovat na zrychlení v grupě a nejlépe mít kolem sebe oranžovo… zažít prostě skupinovou show! A pak je mi úplně jedno, jestli běžíme o poslední flek :-)
Každý řeší svoje problémy, každý si peče svoje berličky, aby se pak o ně mohl v případě neúspěchu opřít. Taky si je upeču, oslava výročí svobody začala u nás v neděli brzy ráno rodinnou procházkou po stopách revoluce z Albertova na Národní a využití voucheru v kavárně Slavia s fitness snídaní. To ještě bylo v pořádku, ale vše jsem zabil obědem na Jižňáku, kde jsem dal vepřo knedlo zelo pivo. Doma pak odpolední spánek a v 15:15h. s hrůzou vstávám, co se děje. Ještě pár zmatků s dopravou, jelikož jsou tu „nečekaní“ účastníci toho čelákovického matche. Kocour to zhraňuje svým autem a v povznesené náladě to mydlíme společně s Baskem a Dreamerem na start. Tam již Bobek, Trungy, Kapr a Barbánek nažhavený jak letlampa, tak s ním a s Kocourem oběhnout jedno kolečko na zahřátí.
Týmový duch sestoupil mezi nás, tvoříme nepřehlédnutelnou skupinu, která nastavuje svoje vychrtlá těla fotografům. To již dorazil i Camrda s Kuřetem, kteří si to prásknou mezi mlaďochy. Běžím v nejlehčí variantě, počasí vyšlo skvěle. Start! Čumím jak vrána na ten plnej knedlík, který hned od startu nastavil Kapr. Ty wole Karle tohle ne, vždyť s námi běží Dreamer a na dostřel je Bobek! Tohle nemůžu dlouho vydržet! Kocour za námi, a i náš velký soupeř Pavel Prchal, se kterým je to tady již tradiční skupinová paráda. Letím za naší sojovickou Běhnou a stále nevěřím svým očím. Kapr stále zavěšený za někým v těsném háčku, ani jednou nevystrčí ploutev na vítr. Na rozdíl ode mne, který stále stahuje malé díry, které naskakují.
Tělo v jiném časoprostoru, jen vydávám hektické funění, ale furt bráchu držím. První okruh za námi, Camrda s Kuřetem a Kaprovic family vytváří v každém průběhu neskutečné peklo, které dodává sil. Dreamer s Bobkem už nejsou vidět, za to zezadu je tu drtivý nástup Pavla a Kocour mi dýchá na záda. Řvu na Kapra, Karle hákuj! Kopec k vlnitému plechu bolí, ale jsme stále kompaktní, konečně na chvíli před Kapra anebo běžet vedle něj. To, co jsem si přál zažít, je tady! Euforicky se cpu na čelo před Pavla s hláškou, tady si tempo budou určovat Šlapky! No má to atmošku jako hrom, grupa jako na kole, hecujeme se navzájem, každý má světlou chvilku a tahá tempo skupiny.
Poslední okruh a přestávám si věřit do posledního brdku, ale když Kapr zahlásí, vždyť je to jen kilák do cíle, ajooo!, tak se znovu zakusuji na chvost grupy a chci to s nimi. Pavel nastupuje, už se zdá, že odběhne do svého vítězného cíle, ale to Kapr s Kocourem nedovolí. V mírném klesání do cíle zařvu na Kapra, Karle dávej! a on bezezbytku plní můj rozkaz :-) Napálil to takovým způsobem, že mizí v dáli, Kocour bez problémů s ním, jen já tu zůstávám neschopen reakce. Ještě by to chtělo Pavla skočit, ale to už nedám. Dal to parádně, gratulace, ani jsem nevěděl, že už je v kategorii 60+ a užíval si podium hned za legendárním Smrčkou.
Oranžový hlouček má pod sebou kaluže endorfinů, zážitky jen plynou! A máme tu i pódiovou radost v podobě Barbánka na druhém fleku v kosmickém tempu, fakt neskutečný! Navléknout na sebe všechny vrstvy a zafandit mlaďochům. Jó všichni tady nechali, co v nich bylo, o to je ta nálada povznášející. Povedlo se to moc, děkuji všem!