Tak nějak se to často říká. Marcela z Krkonoš by možná řekla: klišé.
Klišé, dnes, za mě: rozběhnout, pozdravit, rozestupy, nástup, docvaknout. Podobně jako před startovní čárou klišé na rukou: ,,chytré" hodinky.
Potěšila mě účast, ikdyž jsem čekal větší. V práci zjišťuji jak velký počet kolegů se věnuje běhání a tak neváhám a rozesílám událost do firemních kalendářů a pravidelně aktualizuji. Přesný počet nevím, ale něco přes deset by to dalo. Jistých odhadnuto šest, ve skutečnosti dorazili dva.
Největší ,,eso" v sobotní podvečer tunní svou stravu 50km během Litoměřice-Děčín v tempu 6:02/km! Říkám si, co se v člověku musí všechno odehrát, aby ze židle s prstem v nose udělal něco takového...
Z klubu je přihlášena méně početná stálice běžecké scény, včetně největších favoritů posledních dnů. A tak se z hecu přidávám do prezenčky. Hodinu před startem se vše mění, ti co neměli přijet přijedou, působí to zamotaně, ale účast se zvyšuje, navíc tak o skvělou zábavu není nouze. Jsou zde i tací, kteří působí jako by za celý den vypili jen brokolicový vývar, nebo celou noc randili s holkama na disco; i ten nejlepší, jehož první dvojčíslí tepu ve špičce může v leckom navodit konce ranní směny.
Všechno co bylo potřeba už ostatní napsali. Zdali bylo něco potřeba zapnout, ne hodinky, ale mozek. Aby to vše pobral, podpořil, aby si užil. Tak nějak to s Milošem chodilo na hodinách tělocviku; atmosféra, nadhled.
Jak se píše výše: ikdyž se to nepodařilo jak člověk chtěl, bylo dobré tam kvůli té kakové chvilce být .-)
Za vším hledej souvislosti, tedy pokud jsem někoho nezmínil, byl zmíněn ve čtvrtém odstavci v první větě.
Děkuji, všem děláte to dobře!