Všechno jinak. Přes týden se mi drží rýma a bolavej krk, v pátek přestávám simulovat a rovnou prozkoumání trati trailu v Závisti s Mírou, běží se hezky, je krásný počasí, v neděli ráno 18 volně s Veronikou, takže to musím Čelákovice dát, protože jinak bych byl za kecala.
Nakonec řídím a cestou jsem úplně na pohodu, jsou důležitější věci než nějakej závod. Důležitý je bejt v partě a třeba dělat co vás baví a taky zdraví. Jasnačka klišé musí bejt.
Loni jsem to tady dal za 3:54/km nebo lépe a podium uteklo o pár vteřin, letos to nedopadne, to vím, ale chtěl bych 4:15 a běžet s klukama.
Co však Šlapky předvádí, to je neskutečný. Mizej a já na to se*u, háknu se po 200m až za Pavla Prchala, snad se nebude koukat na můj tlustej zadek, jak kdysi vtipně vzkazoval. Po prvním km se trochu nakloním a v seběhu docvaknu si Kolíkáče a Kapra (při rozklusu jsem si na stejném místě dělal legrácky, realita je trochu jinde. Kluci zatím běží okolo 4min na km a to mi tak, tak vyhovuje. Dreamer na dohled a Bobek někde před ním. Na 2km zvolníme a přes nás jede Pavel. Je mi jasný, že naše orange je pro něj jako rudá pro bejka. Trochu díra, ale zalepím jí a ukazuju Kaprovi, ať se schová. Ostatně běží profesorsky a v pohodě. Před závodem bych si tipnul, že to nevydrží, ale teď to vypadá, že nejslabší z naší skupiny je Kolíkáč, kterej ale furt mele pantem a nádherně provokuje. Poslintanej jak boxer před miskou, vykřikuje hlášky, které by se měli tesat. Je to nádhernej souboj a mě to vůbec nechutná. Intenzity jsem netrénoval asi 6 měsíců a teď sklízím, co jsem zasel.
Pozice vyklízet nechci a modlím se. Třetí kolo nějak přežiju, ale už se dejchá blbě. I Kapr funí. Pavel nastupuje a do konce už jen km. Kolíkáč blábolí nesmysly, asi neví, že to doběhne s náma. Lepím díru, ale nějak to nejde, Pavel si vybral správný okamžik. Kapr zapne turbo a má ho, já vidím díru 10m a rozmýšlím co s tím. Nakonec jsem běžel posledních 600m v tempu 3:39 a stihl Pavla i Kapra (toho asi o 1m). Kocourova klasika zhroutit se v cíli a přemýšlet, jestli mám vytáčet 155 i s koronárkou, ale na to nebyla síla.
Hele přežil jsem to.
Všichni výteční a některý extratřída (Barbánek).
Honzis předvedl v mladejch neskutečný kolo a půl, Kuře na samotku s rozvázanou tkaničkou, mladej Kapr těsně za podiem a Camrda pod čtyři, ale předeběhl ho nějakej 12ti letej kluk.
Jsem strašně rád, že jsem šel a nakonec jsem byl o 30 vteřin rychlejší než jsem plánoval.
Asi mě to zase začne bavit!