Tak a je to tu zase. Po roce se nám opět blíží poslední čtvrtek v květnu a to znamená jediný – Praha – Doksy. Na závod se těšim už týden dopředu, ale…… Pořád mám v hlavě ten vstup do sezony. Všechny ty závody, kde jsem byl a kde jsem se o dost zhoršil. Poslední 3 tréninky před Doksama už se to o 100% zlepšilo, nohy už docela tahaly, takže jsem věřil, že to konečně zlomim a pojede to.
Čtvrtek máme já i přítelkyně celý den dovolenou, takže žádný stresy a všechno na pohodu. Vyjíždíme okolo 11h a po cestě se stavujeme ještě na oběd. V Třeboradicích jsme něco okolo půl 3, kde už je hromada cyklistů. Takovou účast jsem na Doksech snad ještě nezažil. Vystát frontu na prezentaci, převlíknout, pozdravit šlapky co vidím a už se pomalu přemístit na místo startu. Až po dojetí mi Kapr s Kolíkáčem říkají, že týmové foto nakonec proběhlo, kde jsem bohužel chyběl. Tak snad příště.
Už není moc času do startu a tak na nějaký rozjíždění prdím, řikám si, že po startu na to bude pod první kopec dost času. Hned jak nás vypustí si vyjíždím dopředu mezi první ať vidím před sebe na rozkopanou a děravou silnici. Prvních pár kiláčků se jede avg přes 42km/h než nás za Kostelcem zastaví blikající červená a padající šraňky. Za zaváděcím autem se ale jede volně. Jak se blížíme k Čečelicím, tak si spousta lidí vyjíždí dopředu. Je tu i Profesor, asi už ví, co ho čeká… Najíždíme do prvního brdku a já tepu víc než bych čekal. Minulý rok jsem si tu jel docela v klidu a to i na Řepíně. Krátkej sjezdík do Byšic – pravá a hned za zatáčkou se letí lajna. Ostrá levá a krátká stojka k hlavní kde mi vypínaj nohy, podřazuju a už mi zas lítaj hlavou myšlenky co to se mnou tenhle rok k*rva je. PROČ??? Při nájezdu na hlavní mám cca 100m díru. Ve třech to ještě dojíždíme. Je mi ale jasný, že pokud jsem v takovejch sr*čkách už tady, tak Řepín prostě nemůžu přežit. A taky že jo, v balíku jedu do prvních nástupů a pak se loučím. Jako již tradičně tuhle sezonu pocit zmaru a zklamání, že tam nejsem. Na horizontu jsme opět ve třech. Za Nebužely sbíráme jednoho sparťana a mě se konečně začíná jet dobře. Ve čtveřici pravidelně střídáme a jedeme slušný tempo, takže už i pomalu vypouštím z hlavy, že mi to zas ujelo a řikám si pro sebe: ,,tvl jsou to Doksy, užívej si to‘‘. Romanov jedeme rozumně, žádnou plíseň ale ani šrot, jede se mi hezky. Jeden člen naší miniskupinky ale nestíhá. Nahoře se ve trojici domlouváme, jestli počkáme nebo jedeme dál. Byl to slušný tempař na rovinky a mohl by nám pomoc, nakonec ale jedeme dál. Pořád pravidelně střídáme a v kopcích se cítím dobře, z naší trojky dle projevu asi nejsilnější. Posledních 10km, hezky to dneska uteklo. Zatím žádný taktizování před cílem, na koho výjde špice tak jede. Před Ždírcem ještě nabíráme jednoho Dextra. Poslední krátký sjezdík a na silnici značka 1km do cíle a to všichni zastavili. Nikdo nechce jet, tak jdu dopředu, ale nejedu nic extra, rozjížděj jim to nechci. Poslední pravotočivá zatáčka a už je vidět cíl. Čekám co bude a kdo to rozjede první. Nic se ale neděje a tak se ze špice zvedám a jdu na delší spurt. Nikdo mě nechytl a o pár metrů jim odskakuju. Tak aspoň maličká satisfakce. Zkouknu garmin, kterej mi ukazuje 2h 14m a nějaký drobný k tomu, což je asi o 4,5 minuty horší než minulý rok. Řikám si ale, že to není zas tak moc, na to že tam bylo čekání na vlak a to že jsme to jeli ve třech. Minulý rok jsem dojel s čelem až pod Romanov. Bohužel no, po 5ti odjetejch závodech pořád čekám na to, kdy bych si mohl říct, zajel si dobrej výsledek a bejt s tim spokojenej. Snad se tuhle sezonu dočkám.
Každopádně jako již každoročně, Doksy jsou jeden z nej závodů sezony a nejinak tomu bylo i včera. Takže díky za to organizátorům, díky přítelkyni za fandění, focení a podporu v podobě odvozu z Doks. Všem gratulace k výsledkům a zas někdy někde!!