První červnový čtvrtek, konečně zase trochu chuť do života. Týden po startu 37.dějství tolik milovaných Doks a já se snažím konečně ze sebe vycucnout tu atmosféru, kterou mi letos přinesli. Muselo to být asi hodně silné, jelikož sobotní ráno mě přikovalo do postele a snad po více než 15 letech postrčilo teplotu těla nad 37 stupňů. Tak mě to dostalo, viróza, nekonečné 3 dny ve vodorovné poloze, kdy se nemůžete málem pohnout, jak všechno bolí. V hlavě jen nemilé myšlenky a kolo někde zastrčené v temných zákoutích mozku, vypnout se ze všech sociálních kanálů a přemýšlet, co dělat dál. Ten dvojboj Mamut – Doksy, prostě moje tělo nedalo. Tak snad ten milosrdný čas, zase zafouká ty nemilé věci pod vrstvu prachu a na povrchu zůstane jen ta oranžová „čtvrtko-páteční paráda“!
Vždyť letos to bylo něco neskutečného, něco, co jsem už nevěřil, že dokážeme zažít. 20 závoďáků z jednoho týmu! Srdce plesalo nad tou krásou! Už kruhák na Jížu přepisoval dějiny, 10 Šlapek vyráželo vstříc startu. A většina s baťůžkem! A Teplárna to dokonala, nepamatuji se, že by se posouval někdy start Doks, letos ano!
Mladí odletěli a staří nastoupili na start. Před Všetaty v klidu za zaváděcím Koníkem, pak už praporek a jde se na to. Posouvám se dopředu a úspěšně si gumuji držku vedle Jeffa na prvním brdku v Čečelicích. Ale ďolík v Byšice zase vše rovná do kupy, závory jsou dole. Chce se mi na malou, ale než stáhnu kalhoty, už letí nahoru, no nic, hold to povezu až do tachovského křoví. Soustředit se na změněný technický průjezd na hlavní, jede se v klidu bez nástupů, tak tam jsem. Špici řeže náš bijec Turista a tak se jede povětšinou lajna, ve které se o mě začíná starat můj dnešní opatrovník Barbánek. Tak co s námi udělá Řepín?
Sjezd trochu vzadu, nalítnout do vesnice a zapnout kameru, to by měla být pro mě motivace. Ale jsou to i zadky Kapra, Barbánka a Dreamera. V jedné točce mě trochu zavře Tomáš Papež, tak teď jen proskákat mezi odpadajícími kusy. A nohy zdá se jedou, zadek Pepy Vejvody přede mnou to potvrzuje. Řepín se povedl, nahoře 5 Šlapek v čelní skupině! A letí se lajna, kde není radno vystrkovat nos. A Barbados se zase o mě skvěle stará, ani chvilku na větru, díky kamaráde!
Padáme do údolí, jsem nějak uspokojen, bez bojovnosti, předstartovní cíle vzhledem k té konkurenci, která se slezla, nebyly totiž velké. Bohužel Bobek se cedí skupinou s defektem. A údolím se valí, chvílemi i lajna, žádný klid před ikonou se nekoná. Užívám si té oranžové společnosti, i když Mirek se nás trochu straní, je furt u špice. Anebo je to spíše naopak, my jsme srabácky zalezlý vzadu s vědomím, že rozhodnou stejně kostky ve Mšeně. Romanov už je cítit, prosmýknout se dnes poprvé a naposledy na špic, aby mě po chvíli vystřídal Barbánek a lízat tak Koníkův kufr. Tradiční cíl tedy splněn!
Jo, kde jsou ty časy, kdy jsme si s Kaprem vlezli na špic a kopec byl jen pro nás. Teď se to přese mě nechutně valí a nejsem schopen s tím nic dělat. Lovím záchytné body, až zadek Jeffa mě vyprovokuje k vyššímu tempu. Najednou proti nám cyklista řítící se neskutečnou rychlostí dolů, jedoucí ve v krajnici ve štěrku a brousicí svodidla. Ty wado to nedopadne dobře! Jen slyšet dutý zvuk nárazu za mnou a výkřik zastav, zastav. Otáčím hlavu a vidím, jak z doprovodné dodávky vybíhá řidič. Až v cíli se dozvídám, že u něj zastavil náš Barbánek a stal se hlavním zachráncem, klobouk dolů bejku! Uff, ten zvuk mě provází celý kopec, bojuji s Dextrem, ve složení Jeff, Venca Cafourek, Milan Procházka, s nimi by to mohlo klapnout až do cíle. Naši Dreamer a Turista odjeli za šancí na pódium v čelní grupě, kde je kolem 10 lidí.
Před prémií kotel diváků, cvaknout tam velkou a zvednout zadek. Točíme kolotoč stejně jak před rokem, jen Bobek tu letos schází. Nebýt defektu byl by tady anebo by očuchával duo orange vepředu? To už se nikdy nedozvíme… Teď o tom nepřemýšlej, soustřeď se na kostky! Najíždím tam ale tragicky zezadu grupy, a to se mi stává osudným, jelikož na Jeffa s Milanem jsem chytil pěknou ďouru. Furt nesmyslně hledám nějaký rozumný převod, míjíme Profesora, nechám za sebou Laca Šindeláře, ale Ti dva neměli odjet!
Ale v tu chvíli ještě bojuji s Vencou Cafourkem a jedním černým borcem – Blažek, jelikož jsou na dostřel. Najelo si za ně modré doprovodné auto, tak to máme dobrý magnet. Gumujeme se v kolotoči, i když trochu skřípajícím. Před Lobečí už to vypadá na kousek, kdybychom do toho všichni tři dali maximum, tak jsme u nich. Ale síly chybí a vrchol mé frustrace přichází nahoře ve stoupání, kdy mě hryzne tradiční křeč do lýtka. Konec závodění! Vypadávám z háku, Venca Cafourek odjíždí a já se chci jen transportovat do cíle.
Strečuji nohy a pomalu se zase rozjíždím, sjel jsem Blažka, který je ve stejném stavu jako já. Tak teď jen čekat, kdo nás sjede a jestli ho zahákujeme. Ale Venca je furt na dohled, jsem už zase v provozním módu, a tak se ještě trochu zmátořím a mám chuť si ho docvaknout. Jedu časovku, že bych už trénoval na Zavádělku? :-)
Před Žďárem Venca už je na kousek, ale je mi divné proč se stále otáčí, tak se též otočím a za námi větší skupina. Aha! Takže marná práce :-) A skupina je to hodně vyvoněná, jelikož v ní jede náš Kapr! Pozdraví mě otázkou, proč na něj čekám a valíme do cíle. Není moc času se vyptat, zdali tady má soupeře z kategorie, odhaduji, že jeden by tady mohl být, tak to nějak vymyslet do spurtu. Ale že bych oplýval přebytkem energie, to už se stejně nedá říci. Takže pod cílovým křovím vlézt na špic, jet tempo ani ryba ani rak a koukat mezi nohy, jestli se tam nezjeví Kaprovo kolo. V zatáčce se to rozjede a jen pozorovat, jak Kapr zkušeně visí za zadními koly jezdců 50+ a spurtuje o bronz. Mě celá grupa přejela jak válec na D1, ale ono jsem si více nezasloužil. Dnes to neklaplo, s tím Jeffem a Milanem by to bylo o hodně veselejší, navíc, když se pak podle výsledků dozvím, že si sjeli čelní skupinu.
S Kaprem do útrob historické staré budovy, kterou otevřeli dnes jen pro cyklisty. Bývalý hostinec U slunečních hodin, který tak symbolicky otevírá i orange doksovskou historii. Kolik cílových chvilek jsme tady na té návsi zažili a dnes si to mohutně připomínáme. Bylo by to na román, popsat všechny ty příběhy, které znovu přivedly na start těch 20 oranžistů a všechny i úspěšně přivítala tachovská náves. A přijel i zakládající člen Honza. Chvilky, které se nikdy nevymažou z pamětí, i díky tomu, že Profesor fotil :-)
Doksy 2019 zapsány zlatým oranžovým písmem do klubové historie! Byl to šlapkovský festival! Děkuji kamarádi!