V Brodě jsem před lety běžel svoji první desítku, myslím závodní desítku. Loni jsem vynechal a letos jsem si chtěl napravit reputaci a poslední závod tohoto roku absolvovat právě zde. Účast neskutečná! Běžecká esa stála frontu na sichrhajsky i na wc a já byl úplně v klidu. Vychutnával jsem si ten pocit "oranžovo kam se podíváš!" Už v autě byla prdel neskutečná. A hned 5ti násobná. Vono totiž bejt na pár metrech čtverečních s Camrdou, Kolíkáčem, Kuřetem a Malinou, to vám slušně napumpuje břišáky a bránici. Tomu se neubráníte. No hele nebudu jmenovat byli tam snad všichni, včetně nabušeného Barbánka, Kaprovic běžecké rodinky, Honzise Profesora, Piráta, Balua, Nicka a dalších a dalších.
Rozklusat, omrknout s kým případně a za kolik, koho nechat za sebou a hlavně doběhnout tak, aby sakra vyzbyl nějakej perník s čajem a rumem, když už dnes neřídím.
Na fotku do první lajny, zkontrolovat hodinky, v duchu se pomodlit ať v krátký-krátký není zima a start.
Letí to neskutečně! Jsem asi stej, všichni přede mnou a to jsem startoval ze 4 brázdy. Kapr s Kolíkáčem 10m přede mnou a trhaj novej asfalt. Honzis tradičně zezadu a po 100m nasazuje tempo 3:30 a mizí. Kuře dělá vodiče Camrdovi na 39:59 a taky mizej. Howadaaaaa moooooc! Křičím na Kolíka, kterej s bráchou ukusují první km za 3:49. Tepák nemám, snažím se myslet na techniku a na to, že těch včerejších 24km v terénu byla jenom taková procházka, co moc neunavila. Hlava je silná a po patnáctistovce předbíhám (zběsilé tempo už opadlo) KA-KO. Ukazuju ať jdou do háku, protože už se to dělí a nikdo nechce běžet na samotku. Nicméně kluci se nechytli. Odlepuji se a snažím se stahovat. 2km už přes 4min. Slyším funění a přistoupím si za nějakýho duatlonistu z Krkonoš. S ním už je to zase mimo komfort, ale je to závod, tak co. Vykouknu a tvl. Camrda vypadnul od Kuřete, co se děje?! Na 3km ho máme a já si k němu přesedám a zvolňuji. Ani nedutám, jsem na hraně a 7kiláků do cíle, to je děsivý. Spolu až na obrátku a ikdyž běžíme pomalu, tak si musím dávat majzla, protože co chvilku díra na zemi i od Camrdy. Prostě neudržím pozornost. Povzbudím Barbánka, tuším, že běží o bednu v kat. No tvl to je fofr! Na půlce točíme s Camrdou pátej km za tragickejch 4:21. On to ví, já to vím a nic s tím neuděláme. Hned za náma zbylé šlapky. Jo a před náma díra, kde někde v dálce na pohodu Malina s Kuřetem, jo a taky Pirát, kterýmu bouchly saze hned po startu!!! Čekáme na zázrak cestou z kopce, ale je to následně 3x výsměch za 4:11. Přesto si nevystoupím a snažím se dodržovat za Camrdou vzdálenost, krerou mám naučenou z auta, kdy on řídil a já se za ním loktoval s Malinou a Kolíkáčem.
Trochu fouká proti a mně je v jeho stínu relat pohodlně.
Na 7km málem odpadám, ale zalepím to. Taky mi přijde, že Camrda občas zkouší cuknout, ale tady to není jako na kole. Celkový průměr spadl na 4:09/km. Devátej jsme o kus rychlejší, je to tam trochu dolů. Už jenom 1.000m a cíl. Jdu vedle Camrdy, ale zrychluje, tak se zařazuju. Když vidím první zaparkovaný auta nastavím tempomat na 3:10 a zmáčknu start. Přijde mi to jako v hvězdných válkách. Najednou jsem skokově v cíli a Camrda hned za mnou. Díky moc ... a díky němu mám na této trati osobák. Byla to moje třetí nejrychlejší desítka, kdo by to byl před startem řekl! V momentě dorazí zbytek šlapek a pak zvesela počkat na vyhlášení. A perník zbyl! Navrhuji přezkoumat výsledky, ptž, Barbánek je až 5. 🙄😓
I to dokládá to, že byla konkurence jako svině.
Tak zase za rok, to budu odpočinutej 🤘💪 a nepoběžím takticky!