S číslem na zadku naposledy na Krakonošovi, kde kolabuji. Od června bojuji s morálkou a se svou tělesnou schránkou. Oranžoví kumpáni mě zase pomáhají. Koloděje a Provence s Camrdou vrací do žil ten potřebný impuls. Posázaví se přece nedá vynechat, už jen kvůli Kolbabákům a jejich vypečené trati. Se staženým zadkem, co se mnou udělají závodní intenzity a v hlavě jediný cíl. Pokusit se pomoci bráchovi, který drží stříbro v UAC.
Trenér ordinuje ve čtvrtek rychlé Koloděje a v pátek výlet po trase Posázaví. Páteční večer se cítím hodně okorale, tohle asi trenér přehnal, to v neděli nebude dobré... Neděle ráno a nohy se lehce točí, po únavě ani památky. Na start valíme s Pirátem, s Rybou a jeho kamarádem. Hezky zvolna zahřát nohy. Už tohle stojí za to!
Balík nabušený od začátku do konce, který není ani vidět. "Hradec" po startu hned zhurta, horlivý Laco Šindelár mě málem pošle k zemi. Držím na chvostu očesaného balíku, "Oplany" po novém asfaltu bolí, ale jsem tam. Do Úžic se zvolnilo, Kapr stále na dohled, sjelo si nás pár lidí. Sjezd do Talmberka v zadních pozicích, je to rozdíl oproti minulému roku, když jsem ho jel na čele. Hned po prudké točce doleva cca 20 borečků nenávratně mizí. Takže stoupání k "Vítkovické hájovně" s Kaprem ladíme společné tempo a zdá se, že by to mělo klapnout. Do Ratají nabíráme další lidí a tvoříme pěknou grupu. Technický průjezd přes Rataje okoření dva pejsci, ale bez ztráty kytičky stoupáme na "Podveky". Před nájezdem na hlavní zase dojíždíme odpadlé korálky. Je dobré, že stále někoho vidíme před sebou, takže pravidelně ve skupině točíme. Do Šternberka nás hecuje sjetý Luke z 1.balíku. Není čas obdivovat majestátný hrad, který je stejně v lešení. Stoupání ze "Šternberka" k Rybičkám nahoru sjíždíme Vencu Cafourka + 3 lidi. Najíždíme na "Zdebuzeves" a o serpentinu nad námi Jarda Rendl! Kuwa, tak to nejedeme až tak blbě :-)
Začínáme si to neskutečně užívat, Kapr jede jako brus. Jsem v 7 nebi, už jsem letos nevěřil, že budu číst na zadku přede mnou Karel Prager! Vrchařská extáze po skvělém asfaltu a pak let k Sázavě. Děsím se kopce, co bude následovat z "Kácova", ale zdá se dnes tak krátký! Skupinový koncert, je nás kolem 12-15 lidí, tohle je hromaďák se vším všudy! Nabrali jsme zase někoho z 1.balíku a nejrozbitější úsek trati od Zalíbené zvládáme bez problémů. "Rataje" a jejich kostky proklepnou svaly, pár lidí tu zůstalo. Vrchol kostek si snad dokonce užívám, jak kolo rajtuje na těch kočičích hlavách. Kapr má v grupě rudocha Romana Tůmu a jede o stříbro. Tahle skutečnost dává do závěrečných kilometrů neskutečnou atmosféru. Je tu 2x Sparta, 2x Dexter a 2x Šlapky, ostatní jednotlivci. Letíme údolím kolem Talmberka a nabíráme Piráta. Ale "Nechyba" mu vystavuje konečnou stanici a nejenom jemu. Zase je nás o trochu méně. Ptám se Kapra, jestli má dost pití a jídla. Má. A co nohy? A on furiantsky: Nohy z nebes, dnes dám Romana! Povznesená nálada, tohle se nedá jinde zažít! "Vlkančice" překonány a ve sjezdu nám odskočili 2 rudoši s jedním příchozím. A Kapr táhne celou grupu. Tak to ne! Valím dopředu a sjíždím ten mini únik. Neznámá síla vstoupila do mě. Už jsem v to nevěřil. Ale je to zase tady. Jen kontrolovat mezi nohama, jestli je tam Kaprovo přední kolo. Začíná se taktizovat. Odjíždí jeden příchozí. Jsem zrovna na špici a nikdo nereaguje. Až Skalice vystřelí vpřed Vencu Cafourka.
Kostky ve "Skalici " stále na čele naší grupy, Venca + příchozí na dohled. Letíme k začátku stoupání na "Ondřejov", pouto s bráchou funguje dokonale. Jsme zase po kupě, Roman nastupuje, ale po chvíli s křečí odstupuje. Venca s příchozím zase před námi, jedu tempo a jen kontroluji Kapra. Stále čekám, až se přes nás grupa převalí. Střímelice, před horizontem tam zabzučet velkou a zvednout zadek. Venca s příchozím jsou prozatím zdoláni a orange duo letí k cíli, nemá cenu se otáčet, za námi je prázdno! V hlavě Romanov na Doksech 2014. Neskutečný a nezapomenutelný chvíle. Jedu pro bráchu, dávám do toho vše, čekám křeče v nohách, křeče v žaludku, křeče ve střevech ... Ale nic z toho nepřichází, stále plní síly a povzbuzovaní se navzájem, že teď nesmíme svěsit, ještě není konec. Venca s příchozím jedou s námi, vrchol kostek na Ondřejově u Absolutní nepohody už mi přestává chutnat a chytám odlep. Ale asfalt mě zase vrací do hry a cílové kostky ke "Hvězdárně" jsou tu strašně brzy. Kapr nohy z nebes si jede pro vítězství v naší grupě a pro stříbro na mistráku UAC. Já ještě bojuji s Vencou, ale už je nad moje síly.
Tohle jsem potřeboval, díky brácho, že jsem to mohl s Tebou prožít! Ohromné díky letí ke Kolbabům, že nám to umožnili zažít! Dycky Posázaví! :-)