Stredecni statni svatek nabidl tezky zavod v Moninci v ramci Extraligy Masters. Protoze i pocasi vypadalo na stredu nejlepe z celeho tydne, nebylo na co cekat a tak jsem do Monince vyrazil i ja. V utery jsem se sel jeste na Sumave rozjet v poklidu na Pancir, kde jsem ulovil zbytky majoveho snehu a premyslel, jestli na sjezdovce v Moninci bude take snih, byt uz jen umely. No nakonec nebyl, nebo jsem jej aspon nevidel. Stejne tak jsem po tydnu opet osedlal silnicniho Canyona, ktery po Milovickych pave mel povoleny stred a jak jsem zjistil pri rannim rozjizdeni, i prehazovacku. Rano prijizdim za slunneho pocasi kolem 9h, registrace a rozjeti s HotGeorgem, ktery dava silnicni zavod po peti letech a je tak vcelku nervozni. Ani se mu nedivim, pet let nezavodit to bych byl taky nervozni az za usima. Nicmene jak vime, Jirka ma vykonnost jako hrom, takze ho uklidnuju, ze hned po startu do kopce se srovna a bude v pohode. Jak se zahy ukazalo, moje prognoza se naplnila, tak jsem rad, ze jsem mel dobry odhad.

Na startu lidi tak akorat, po pul jedenacte jdeme na to. Kolikacovi jsem uspesne predal cislo, jen si nejsem jisty, jestli je nemame vymenene, coz se v cili ukaze ze mame, ale to je to posledni co jsem pred startem resil. Razeni mi trochu blbne, ale snad to zavod vydrzi, je to moje chyba, takze si stezovat nebudu, kazdopadne Milovicke kostky memu desetiletemu Canyonu dobre neudelaly. Zaroven memu telu nedela dobre kopec Cunkov, ktery ma sice "jenom" 1.5km, ale zato s prumerem 9%, takze pekna stojka s rampami kolem 20%. 6-7 min utrpeni pro ty, co s intervaly letos v podstate zacinaji, zabava pro ty, co takove intervaly hobluji od ledna. Jelikoz patrim do prvni skupiny, trpim a je uplne jedno, jestli vazim 70, 60, nebo 40kg jako s anorexii bojujici Nikola Noskova, viz. posledni cislo 53x11. Prvni kopec vyjedu silou vule s celem, mam fakt radost, bylo to o fous. Zahy doskoci Cespa s Kolikacem, tak jsme tu, kolem dvaceti triceti lidi.

Jenze ve sjezdu na konci prvniho okruhu se to natahne, ja jedu vice nez opatrne a to je chyba, nekdo necha diru a uz mame odlep od cela. Najezd do druheho kola a druheho Cunkova tak pozoruji se zhruba stometrovou dirou, vypada to, ze si celo sjedeme, ale ja i dva tri lidi vedle me vime, ze uz to nedame. Navic pak v cili hlasi McHammer ze se jelo o 40w ostreji, tak to se nedivim ze jsem se tam uz nedostal. Kolikace jsme taky nekde potratili ve sjezdu. Cespa hlasi ze se louci, ja se jeste chvili trapim, protoze vidim, ze v pulce Cunkova odpada par lidi z cela. To se vyplati, srotuju se ve dvou, i za kopcem a nase usili je po dalsich par km korunovano dojetim mensi skupinky, kde je nas po sjeti kolem 6-7. Parada, vepredu uz skoro nikoho nevidim, celo je davno fuc, za nami taky nikdo. Kdybych se tady nezmackl, jel bych ve skupince s Cespou a Kolikacem, coz by taky byla naramna spolecnost.

Tady se jede pekne svizne, tohle je presne skupinka pro me, musim si davat, ale zaroven jsou momenty kdy si mohu lehce orazit. Konecne je trochu cas dat si tycinku a prosly gel s dubnovou expiraci od Kolikace (uz vim proc je nabizel na diskusi). Je vcelku teplo, horko sice ne, ale po vcerejsim vymrznuti ve sjezdu z Pancire v zimni bunde, je dneska krasne, nicmene na kochani krajinky to uplne dneska neni, zadne friendly tempo se nejede. S prubehem zavodu se zhorsuje stav meho razeni, vypada to ze jsem mel stred utahnout vic nez jen rukou, no proste zacina byt zase povoleny, cehoz nasledkem mi pada retez na maly prevodnik. Ten maly nastesti dnes hraje dominanci. Zbyva podrzet velkou placku v poslednim kole ve sjezdu. Tam nam odjizdi Spartan a nase skupinka si to rozda v cilovem kopci k horni stanici lanovky. Sice mam kazetu s 27 zuby, ale radit mi jde jen na 23-25, coz je malo, ale nejak to uz vylamu. Jsem nakonec z nasi skupinky na konci, ale tesne. V cili uz je davno HotGeorge, ktery vybojoval paradni celkove treti misto, je tu i McHammer, ktery je nakonec na bedne take. Par minutek po me dojizdi Cespa s Kolikacem, ktery si to taky praskl, ale jak jsme rikali, tohle se nam na maratonech bude hodit! Zdravime se s Kaprem, Otasem a dalsimi.

V Moninci to dneska byla jedna velka jizda, o Cunkovu se mi bude jiste par dni zdat, ale jinak prevladaji jen pozitivni emoce, vykon tam byl, pocasi to vyslo, spolecnost lidi paradni, proste aspon u me plati, ze tohle pri samotne jizde nebo treninku nezaziju. Jak se rika, clovek musi trpet, aby si vazil obycejnych veci, takze budme radi, ze tu mame kopce jako Cunkov a Moninec a jizda po nich v zavodnim tempu prispiva k nasi psychicke pohode a slunci v dusi!