Po Sázaváku značné uspokojení, ani se mi nechce si někde kazit závodní zážitek, nejraději již zase vytáhnout zimáka a jen v klidu wobjíždět. Ale ne, květen je nabitý velkolepými bitvami, nedá se nic dělat, musíme závodit, třeba zase ještě někde přijdou ty vesmírné stavy.
Oholit kopyta, namazat krémem, jak totiž praví klasik Standa Vohník, namazané nohy a řetěz, to je základ úspěchu. S Kaprem po sobě stříkat starťákem a řešit dilema, jestli si brát spodní tričko pod dres. Nakonec vyrážím do boje v nejlehčí variantě, díky Dreamerově prezentaci i s jeho prohozeným číslem na zádech.
Jedeme s mlaďochama, takže první kopec na Cunkov hned pěkně zostra, žádné zahřátí na provozní teplotu se nekoná. Nádherný asfalt pokryl ty rampy přes 20 % a mě to teče po bryndáku na rámovku a odkapává do nočníku, který pomalu vytahuji.
Spásný horizont, ale díra na balík tam je. Dreamer s nimi zůstal, mezi balíkem a mnou je pár osamocených korálku, to by chtělo posbírat a znovu si dokázat, že cyklistika je týmový sport a společnou silou se vrátit. S Tomášem Ressem (KC Brno) si nemusíme nic říkat, oběma je nám jasné, co máme dělat. Známe se z maratónů, kde jsme spolu strávili již mnoho příjemných kilometrů :-)
A už to pomalu sbíráme, jsou tu sparťané Čespa a Franta, kteří se též zapojují do spolupráce. Šrot proti větru anebo v bočáku se nám vyplácí a před sjezdem již bok po boku s Dreamerem. Slušně posekáno hned v úvodu, a navíc sjezd se jede na ostří nože … no nepěkně se to natáhlo. Jen co vystrčím hlavu z větrného tunelu, už jsem ztrestán dírou. A když k tomu připočtu neznalost sjezdu a moje ruce na brzdách, je tu další problém. Ale ani Dreamer to s nimi nedal, v další rundě na Cunkov ho vidím před sebou, stejně tak Čespu a Frantu. Bohužel pro mě Tomáš Ress je ještě před Dreamerem, ale získávám aspoň dobrou motivaci, ten musí být dnes můj!
Zezadu přilítl Jirka Baier, kterému hned skáču do háku a nevěřícně koukám, že má vzadu snad jen 23 zubů. Ale díky tomu do kopce letí a přibližujeme se sparťanskému duu. Parádní kotel holek ze Sojovic ještě umocňuje tu syrovou vrchařinu. A nahoře rozjíždíme další sjížděcí jízdu, s Jirkou krásně točíme a po chvíli je Čespa i Franta náš. Jsme asi v 5-6 lidech a takto obkroužíme další dva Cunkovi, stále to burcuji, nechce se mi dnes prohrát s Tomášem Ressem.
A jsme sladce odměněni před Jetřichovicemi a tak do cílového rovinky (až 23% rampy) kolem sjezdovky najíždím s Tomášem bok po boku. Moje holky fotí a povzbuzují. To bude boj! Ve stehnech již pocukává, v hlavě už zabodnutý nedělní Kraslický šíp, no nechci dnes chytit křeče. Ale i Tomáš mele z posledního, přetahujeme se v té stěně k cílové lajně, kdo z koho. Přichází závěrečné metry a zdá se, že Tomáš je na tom lépe, mám na něj 2-3 metry a minimum morálu. Ale to by se nesmělo rozeznít sojovické oranžové peklo, zvedám zadek a posílám to tam zleva kolem obrubníku, ale Tomáš to tam taky točí … Tak zvolnit a znovu se pokusit ho vzít zprava, poslední metry… uáááá… a je to tam!
Nedá se nic dělat, zase tím budu pár dní žít a v hlavě mít vzpomínku na parádní trať a průběh závodu, který mi přinášel vesmírné stavy, i když jsme jeli o pořadí v hloubce startovního pole.
Speciální poděkovaní sojovickým oranž hooligans!